Rostlina je bohatá na účinné látky, obsahuje především tanin, silice, flavonoidy, kyselinu angelikovou a valerovou, další organické kyseliny, hořčiny, cukr, pektin, pryskyřice atd., celkem přes 40 účinných látek. Drogu kombinujeme přednostně s hořkými nebo karminativně působícími bylinami. Drogu můžeme podávat ve formě prášku, a to 2 až 3krát denně na špičku kulatého nože, před jídlem. Vhodnou formou je i tzv. angelikové víno, což je vlastně macerát, připravený běžným způsobem.
Cena na vyžádání
Složení: Archangelica officinalis radix. Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky.
Rostlina je bohatá na účinné látky, obsahuje především tanin, silice, flavonoidy, kyselinu angelikovou a valerovou, další organické kyseliny, hořčiny, cukr, pektin, pryskyřice atd., celkem přes 40 účinných látek. Drogu kombinujeme přednostně s hořkými nebo karminativně působícími bylinami. Drogu můžeme podávat ve formě prášku, a to 2 až 3krát denně na špičku kulatého nože, před jídlem. Vhodnou formou je i tzv. angelikové víno, což je vlastně macerát, připravený běžným způsobem.
Užívání: 1 čaj. lžičky přelít 0,5 l vařící vody, vyluhovat 20 min. popíjet 1x denně před jídlem.
Zloženie: Archangelica officinalis radix. Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky.
Rastlina je bohatá na účinné látky, obsahuje predovšetkým tanín, silice, flavonoidy, kyselinu angelikovú a valérovú, ďalšie organické kyseliny, horčiny, cukor, pektín, živice atď., Celkom cez 40 účinných látok. Drogu kombinujeme prednostne s horkými alebo karminatívne pôsobiacimi bylinami. Drogu môžeme podávať vo forme prášku, a to 2 až 3 krát denne na špičku guľatého noža, pred jedlom. Vhodnou formou je aj tzv. Angeliková víno, čo je vlastne macerát, pripravený bežným spôsobom. Užívanie: 1 čaj. lyžičky preliať 0,5 l vriacej vody, vylúhovať 20 min. popíjať 1 x denne pred jedlom.
Vnitřní užití:
Užívanou částí je kořen, ojediněle i plody. Kořenová droga se při užití obvykle kombinuje do čajových směsí, monoterapie je méně častá. Z vodných výluhů dáváme přednost nálevu.
Andělikové semeno ve formě macerátu se připravuje z 1/2 kávové lžičky na šálek studené vody. Pije se několikrát denně.
Při monoterapii jsou dávky 2-2,5 g kořenové drogy (Radix angelicae) vícekrát denně jako zápar nebo macerační odvar. Dávkuje se 1-2 lžíce na 1/2 l vody jako macerační odvar, nebo 1 kávová lžička na sklenici vody jako zápar. Pije se 2-3x denně po lžících (tedy asi 1,5 dl 2-3x denně). Dávky je nebezpečné zvyšovat.
Zápar ze 2 až 2,5 g drogy působí při užití před jídlem jako stomachikum (pro chuť k jídlu), po jídle jako karminativum (proti nadýmání).
Nebo:
Infusum Radicis angelicae připravené z 2-2,5 g drogy působí při užití před jídlem jako stomachikum, po jídle jako karminativum.
Nebo:
Velmi užívanou čajovou formou je i nálev, vyluhovaný po delší dobu, tj. asi 20-30 minut, užívaný 2-3x denně.
Odvar: do 1/4 l vlažné vody se nasype 15 g prášku kořene. Jakmile voda přešla varem, odstaví se a ihned přecedí. Pije se 3x denně na lačný žaludek malý šálek.
Při stejných indikacích jako vodné výluhy (pokud není kontraindikováno lihové rozpouštědlo) se může podávat Tinctura angelicae v dávkách 20-30 kapek 2-4x denně před jídlem. Tinctura angelicae má průměrnou dávku 2,5 g.
Plody se užívají obdobně jako kořen – 1 g na macerační odvar.
Fructus angelicae ve formě macerátu se připravuje z 1/2 kávové lžičky na šálek studené vody. Pije se několikrát denně.
Časté je užívání drog v prášku (2-3x denně na špičku kulatého nože, 1/2 hodiny před jídlem, nejlépe zapít minerálkou, volenou podle hlavního směru léčby).
Příprava prášku: sušené oddenky nebo semena se rozdrtí nebo umelou na dobře vyčištěném kávovém mlýnku na jemný prášek.
Praktickou aplikační formou v prevenci a jako tonikum je nejlepší angelikové víno, 2-3x denně po 50-75 ml před jídlem.
60 g drobně řezaného kořene macerovat 24 hodin v 1 l bílého vína typu ryzlink, potom přidat 2 g anýzu, macerovat dalších 48 hodin a scedit. Dle potřeby jednorázově užít asi 50 ml.
Zevní užití:
Na koupel se užívá odvar ze 100-200 g sekaného kořene, který se uvaří ve 3 litrech vody a vleje celý do koupele. Ordinuje se při myalgiích, neuralgiích, artralgiích, ale i jako nervové tonikum.
Silice z anděliky se přidává do mazadel a kloktadel.
Popis byliny: Dvouletá až trvalá bylina s řepovitým oddenkem a množstvím kořenů. Oddenek je dlouhý téměř 50 cm, v průměru 2-5 cm silný. Na povrchu je hnědožlutý, na řezu běložlutý, jako by nasáklý žlutavou mléčnou kapalinou. Voní silně pižmem a chutná silně kořenně, potom však hořce. Dorůstá až do výšky 2,5 m. Stonek podélně rýhovaný, dutý, kolínkovitý, rozvětvený. Má světle zelenou barvu, která u oddenku přechází ve fialovou, povrch celé lodyhy je jako by modravě ojíněn. Listy peřovitě složené s nápadně nafouklými pochvami. Květy drobné načervenalé, později žlutobílé až zelenobílé v okolících hustých okolíčků (kvete v červenci-srpnu). Kalich květů má 5 listů, koruna 5 lupenů, jejichž konce jsou ohnuté dovnitř. Tyčinek je také 5, přečnívají korunu a jsou na konci zahnuté do obloučku. Semeník má dvě krátké čnělky, je podkvětý, polokulovitý, dvojpouzdrý. Dozrává ve vejcovité, široce křídlaté dvounažky, dlouhé asi 1/2 cm. Každá nažka má na zevní straně kýlovitá žebra, na okraji potom blanitou obrubu.
Místo výskytu: Roste hlavně na bahnitých půdách u potoků, na nivách a loukách od podhorského stupně po alpský. U nás je dost zřídkavá, častěji se pěstuje. Pěstované rostliny jsou dvouleté.
Pěstování:
Obecně: V názorech na tuto rostlinu se literatura rozchází. Někde se uvádí jako dvouletá, jinde jako vytrvalá. Zpravidla však její vývoj trvá tři roky. Po odkvětu ve třetím roce uschne. Někdy odkvete až ve čtvrtém roce, což souvisí s množstvím vláhy. Pěstovaná andělika kvete ve druhém roce.(64). Kořen je řepovitý, tlustý, hnědý, žlutavě mléčný a příjemným kořenným pachem.
Odrůdy: „Jizerka“.
Poloha, podnebí, půda: Andělika lékařská je rostlinou vlhkomilnou. Potřebuje hlubokou, vlhčí, humózní, lehčí hlinitopísčitou, dobře zkypřenou půdu s přístupem spodní vody a slunné stanoviště. Je velmi citlivá na déletrvající sucho. Nesnáší však ani trvale zamokřené půdy. S ohledem na sklizeň kořenů jsou nevhodné půdy příliš těžké, jílovité a mazlavé. Snáší i kyselejší rašelinné půdy. Ve vhodných půdách dobře snáší i chlad, proto se dá v teplejších oblastech pěstovat i na svazích se severní expozicí. Snese i částečné zastínění a hodí se i do podhorských a horských hospodářství.
Výsev semen: Množí se semeny, která však velmi rychle ztrácejí klíčivost (po půl roce až o 50%, po roce 90%). Záleží na ročníku, jak je semeno vyzrálé a jaká byla vegetace. Proto se dodávají pěstitelům a vysévají ihned po dozrání, někdy již v srpnu. Přímo na pole vyséváme čerstvě sklizené semeno v srpnu-září do špetek po 3-5 semenech. Má dosti dlouhé období klíčení, mladé rostlinky přezimují pravidelně dobře. Vzdálenost špetek nejméně 60 cm. Na jaře mladé rostlinky v hnízdech opatrně vyjednotíme. Při tomto způsobu pěstování je spotřeba semen asi 100 g na 1 ar. Jiný způsob výsevu se provádí od srpna do zámrzu do brázdiček. Řádky jsou vzdálené 50 cm, hloubka setí 0,5-1 cm. Výsev nezahrnujeme, semeno klíčí na světle, potřebuje však přemrznout. Vyséváme Saxónií. Na jeden hektar jsou zapotřebí 2-4 kg osiva. Menší plochy sejeme ruční sečkou. Lze též vysévat časně na jaře, jakmile to počasí dovolí, někdy již v únoru a březnu a to tak, aby semeno přešel mráz. Světlo podporuje klíčení. Sít lze i tak, že se okolíky prostě zapíchají do země a nechají se větrem vysemenit. Starší způsob setí je takový, že se seje v září rukou řídce do rýh vzdálených 30-35 cm, semeno se nízce zakryje zemí a slabě se zatlačí. Mladé rostlinky se vyvinou příští jaro. Na podzim se rostliny vytrhávají. Vytrženým rostlinám se odřezávají lodyhy a sází se pouze kořeny ve vzdálenosti 50 cm. Aby v zimě netrpěy mrazem, přikrývají se tyto sazeničky na zimu slamou. Na jaře se sláma odstraní dříve, než se objeví mladé výhonky.
Předpěstování: Pro předpěstování sazenic se semena vysévají na záhon s rozměry asi 1/3 předpokládané pěstitelské plochy. Seje se do řádků vzdálených asi 30 cm a hloubky asi 1 (3-4) cm. Opatrně a přiměřeně se zalévá, aby byl pozemek stále mírně vlhký až do vyklíčení (8-11 dnů). Výsev nezahrnujeme, semeno klíčí na světle, lépe když promrzne. Norma výsevu pro předpěstování sazenic na plochu 1 ar je 50-100 g semen (1 g = 200-450 semen). Setí se provádí na podzim v srpnu – září, nejdéle počátkem října, protože čerstvě sklizená semena mají nejlepší klíčivost. I tak doba klíčení trvá nejméně 14 dní, často semena vyklíčí až zjara. Je také možné vysévat začátkem března, kdy na naklíčení působí příznivě krátkodobé promrznutí, osvědčil se však také výsev začátkem května – sazenice nemají v tomto případě v příštím pěstitelském roce tak výrazný sklon k tvorbě květních lodyh. Nažky (semena) se se mohou vysévat také do studeného pařeniště s vlhkou, humózní, dobře zpracovanou půdou v řádcích vzdálených 15 cm. Semena rychle ztrácejí klíčivost, už po půl roce jich vyklíčí nejvýše polovina. Navíc musí projít jarovizací při nejméně dvoudenním mrazu. Vysévají se hned po sklizni, nejpozději v listopadu. Klíčí jen na světle, proto se semena nesmějí po výsevu zahrnovat. Vyklíčí nejpozději za čtyři týdny, zpravidla však dříve.
Vegetativní množení: Někdy se též rozmnožuje kořenovými výhonky.
Výsadba: Když semenáčky na pěstitelském záhonu dorostou do výše 10-15 cm (nebo také do síly kořene asi 1 cm, širší kořeny obvykle již sušíme a dodáváme na drogu), vysazují se na záhon. Jsou-li na jaře (březen – duben) ještě slabé, můžeme s vysazováním počkat do podzimu příštího roku. Obvyklý spon je 50×50 cm (30×60 až 60×60 cm podle úrodnosti půdy). Na jeden ar potřebujeme asi 400 (300-500) sazenic (je třeba počítat s 15-20% rezervou sazenic pro případ vylepšení porostu. Při sponu 60×60 cm vysázíme 300 až 320 ks sazenic. Kořeny se před sázením upraví na délku 10 cm a ty, které jsou silnější než 1,5 cm se vyřadí a usuší na drogu. Po výsadbě sazenice zalijeme. Rostliny lze také přepíchat do zemitorašelinových balíčků, které po zakořenění vysázíme přímo na stanoviště. Setba se na stanovišti lépe ujímá. Na jaře plečkujeme, a to pouze mělce na povrchu. Při hlubokém plečkování se poškodí kořeny. Po plečkování okopáváme kolem rostlin. Za vlhka v porostu nepracujeme, na pokožce se vytvářejí puchýře. Při práci v andělice se doporučuje nosit rukavice, ochranný oděv a chránit si pokožku. První rok vyrostou jen přízemní listy. U rostlin, které již druhý rok vyženou lodyhu a nasazují na květ, se mladá květenství odřezávají, aby se podpořil růst kořenů.
Pěstování: Při jarním jednocení rostlinek vzešlých z přímého výsevu ponecháme na místě jen ty nejsilnější. V prvním roce vytvoří pouze sazenici s přízemní listovou růžicí, do květu jde až druhým rokem. V době květů tvoří andělika ohromné okolíky, které spotřebovávají veškerou produkční sílu rostliny. Proto „srdce“ z rostlin vyřízneme (nebo celé lodyhy nad kořenem). Jenom u semenáčků, kde chceme sklidit semeno, necháme okolíky dozrát. Kořen sám dozrává a musí být bezpodmínečně sklizen druhý rok na podzim, protože andělika je rostlina tříletá. To znamená, že ve třetím vegetačním roce ještě kvete, ale sklízet je možno již jenom semeno a list, kdežto kořen se k podzimu rozpadává. Kořen proto vyrypujeme na podzim v druhém roce. Ve velkém je kořen možno vyorávat pluhem s hloubkou až 50 cm. Po vysazení je třeba pole dobře zalévat (stejně tak během vegetace při delším suchu) a plet. Na podzim prvního roku se půda zkypří okopáváním.
Hnojení: V osevním postupu není andělika příliš náročná na předplodinu. Velice dobře se však daří po okopaninách, hnojených chlévskou mrvou (tedy v tzv. druhé trati). Přímé hnojení chlévskou mrvou andělice neprospívá. Před výsadbou sazenic můžeme pozemek vyhnojit kompostem. Výsledky jsou také lepší pohnojením dobře uleželou kravskou mrvou, kůterou můžeme přidat k předplodině. Čerstvá chlévská mrva není vhodná, kořeny potom trpí červivostí. Ze strojených hnojiv přihnojujeme předme před setím 3 kg superfosfátu, 1,5 kg draselné soli (uhličitanu draselného) a 2,5 kg dusíkatého hnojiva na 1 ar (nebo kombinovaná hnojiva NPK2 – Synferta, Demetra – v dávce 6-7 kg na 1 ar). Vývoj kořenů podporuje hlavně fosfor.
Ochrana rostlin: Při napadení mšicemi používáme postřiku Fosfotion nebo Malation v 0,2% ředění. Při následné sklizni musíme dodržet 14 denní ochrannou lhůtu. Sviluška chmelová (Tetranychus urticae Koch.) – poškozije listy anděliky sáním. Na listech jsou zpočátku světle zelené skvrny, které později splývají ve žluté. Listy jsou svraštělé, na spodu listu jsou pavučinkové povlaky (svilušky jsou drobní, malým pavoučkům podobní roztoči takřka mikroskopické velikosti. V drobných pavučinkách, které jsou na spodní straně listů, nalezneme slivušku ve všech stádiích vývoje). Vyskytuje se i ploštice klopuška (Lygus campestris L. a Lygus calmi L.). Jsou to asi 1/2 cm velké, oválného těla, zeleně až hnědě zbarvené. Poškozují anděliku především sáním na stoncích a jejich napadení je nebezpečné u rostlin pěstovaných na semeno. Mšice maková (Aphis fabae Scop.) – saje na mladých listech. Při silnějším výskytu ji nacházíme i v okolících anděliky. Ochrana: Proti mšici makové , klopušce a svilušce postřikujeme 0,2% Phosdrinem 24EC, 0,2% Metathionem E 50, 0,3% Nogosem EC 50. Ochranná lhůta u Phosdrinu 24 EC u Nosgenu EC 50 je 7 dnů, u Metathionu E 50 je lhůta 14 dnů. Na začátku vegetace můžeme proti sviluškám použít 0,5% Polybarit. Vždy se musí dodržet ochranná lhůta, která je uvedena na obalu. Při práci s jedy je nutné dodržet veškeré předpisy a použít ochranné prostředky. V některých letech napadá ojediněle kořen anděliky kořenokaz fialový (Rhizoctonia violacea), Erysiphe umbeliferarum aj. Za vlhka se ojediněle může vyskytnout rez (Puccinia angelicea). Skvrny na litech způsobuje houba (Phyllachora angelicea).
Jakostní norma drogy: ON 867031
Semenářství: Příprava půdy je stejná jako u pěstování. Hnojíme 400 kg NPK na hektar, které zapravíme do půdy těsně před sázením. Sazenice získáme jako při pěstování. Na stanoviště je sázíme v první polovině května do sponu 60×60 cm. V prvním roce vytvářejí listovou růžici vysokou 40 až 60 cm. Porost plečkujeme a okolo rostlin okopáváme. Celá rostlina se v prvním roce neořezává. , v zimě nadzemní část zmrzne. Na jaře začne z podzemního kořene rašit. Porost, jakmile to počasí dovolí, vyhrabeme a pohnojíme 300-400 kg NPK na hektar. Hnojivo zapravíme a porost okopeme. Rostliny velmi brzy raší a semenice dorůstají výšky 1,5 až 2,40 m. Okolíky, které vyrůstají postupně, také postupně dozrávají. Semenné okolíky sklízíme, když jsou již celé žluté. Odřízneme je s asi 10 cm stonkem, a to srpem nebo nožem. Sklízíme probírkou, ak semeníky dozrávají. Semeno, pokud je přezrálé, opadává. Jakmile odřízneme okolík, dáme ho do papírového pytle, ve kterém sklizené okolíky převážíme na sýpku. Tam dáváme okolíky na rámy se silonovou sítí – vrstva 15 cm, větší vrstvu nedáváme, , osivo by hnědlo. Okolíke je nutné denně obrátit a otočit též opadané semeno. Semeno si zachovává žlutou barvu. Za 14 dnů po sklizni je osivo při dostatečném větrání na sýpce suché. Mlátit můžeme přímo na sýpce. Okolíky vysypeme na papír, kde vidlemi omlátíme osivo. Omlácené okolíky dáváme na kompost. Semeno vyfoukáme a vyčistíme. Když bychom použili mlátičky, zůstaly by mezi semenem různé úlomky, které se i na sítech velmi špatně čistí. Suché vyčištěné osivo dáváme na papír ve 3-5 cm vrstvě. Po 4-5 dnů ho každý den obracíme. Osivo balíme do papírových pytlů, zavážeme a dáme do suché místnosti. Z aru sklízíme 5-8-10 kg osiva. Semenný porost přihlašujeme k prohlídce ÚKZÚZ. Přehlídku provádí ÚKZÚZ za přítomnosti množitele. Na porost je po uznání vydáno osvědčení. Jen takto uznané osivo se může použít pro pěstování./3/. Stonky lze sklízet již prvním rokem od června do srpna, a to vždy zrána při rose. Ale tato první sklizeň je poměrně slabá. Hlavní sklizeň je druhý rok. Nechají-li se hlavní stonky netknuté, může se třetí rok sklízet znovu. Z jednoho ha se sklidí asi 12 q semen. Uřezané stonky se suší za mírného tepla na plachtách, aby se nevytrousila semena, která lehce vypadnou. ČSN 46 2065 na osivo stanoví čistotu I 98%, II 90%, klíčivost I 70%, II 60%, HTS je tři až pět, někdy až osm gramů. V jednom gramu je 200-450 semen. Klíčí 21-28 dní. Když se semeno nevysévá hned, je třeba uložit ho do chladničky, nebo smísit s pískem a v dřevěnné bedničce zakopat do hloubky 20 cm.
Výnosy:
Výnos suchého kořene z 1 aru je kolem 20 kg (18-30 kg).
Potřeba semen na 1 ar = 100 g.
Z jedné rostlinky získáme asi 50-100 g suchého kořene.
Z 1 ha se sklidí asi 70 q kořene, který sušením ztratí téměř 3/4 své váhy.
Sklizeň z hektaru (v čerstvém stavu) 8 až 12 t. Po usušení získáme z hektaru 1,8 až 2,5 t drogy.
Výnos je 15-20 kg kořenů ze 100m2 a 2-8 kg semen ze 100m2.
Výnos suchých kořenů je 16-25 kg suchých kořenů z 1 aru.
K osetí 1 ha stačí plody z 30 vyvinutých rostlin.
Výnos semen z 1 aru je asi 10 kg.
Chemické složení: Hlavní obsahovou látkou drog je silice (v plodu do 2%, v kořeni 1%) s obsahem felandrenu, pinenu, kumarinů (furokumariny, např. angelicin, bergapten, imperatorin, xantotoxol, umbeliprenin) a seskviterpenů, dále hořčiny, třísloviny, organické kyseliny (např. metyloctovou a myristinovou), pryskyřice, sacharidy a flavonoidy (např. archangelenon). Dále se uvádí kyselina valerová. Ze 100 kg čerstvého kořene lze získat asi 0,3 kg silice, ze 100 kg sušeného kořene až 0,75 kg silice destilací. Dále se uvádí cymol. V čínských druzích jsou údajně obsaženy i vitamíny A a B.
Doba sběru + sbíraná část: Kořeny se vykopávají na podzim (září-říjen) druhého roku po výsadbě a to celé kořenové systémy (před dozráním plodů, ihned po odkvětu, jinak uvnitř zčernají). Nověji se doporučuje sběr před tvorbou květních výhonků (březen-duben), protože výtěžnost silice je tehdy asi 1,5% (ve stádiu kvetení a tvorby plodů je nejnižší (0,1-0, 5%). Nejlepší drogu dávají rostliny prvního roku, dokud z nich nebyla sklizena semena ani stonky. Při pěstování anděliky pro kořenovou drogu se nedoporučuje nechat ji v druhém roce vykvést (květy se odstraňují). Při pozdním sběru kořeny černají a hnijí uvnitř. Před vyrytím kořenů odřízneme listové části a lodyhy těsně u země. Kořeny po vyrytí oklepeme z hlíny a zbytek nečistot odstraníme praním. Pak odřízneme zbytek listové části s malou částí oddenkové hlavice. Ve velkém se kořeny sklízí v říjnu téhož roku, případně druhým rokem na jaře (v březnu), než andělika začne rašit. Nejprve odstraníme (uřežeme nebo posekáme) veškerou nať těsně u země. Sekáme žací sekačkou a hmotu ihned nakládáme na vozy. V malém sekáme srpem, sklizenou nať kompostujeme. Kořeny vyoráváme traktorem s neseným pluhem. Pluh musí být dobře seřízený, aby se kořeny řádně vyoraly. V půdách hlinitopísčitých lze použít vyorávač na brambory (TEK). Kořeny ihned očistíme oklepáním od zeminy a vypereme v čisté vodě. Při sklizni kořenů musíme chránit citlivé části kůže, hlavně na nohách, před potřísněním šťávou z kořenů – šťáva vyvolává těžko hojitelné dermatózy (vředy). List a plod se sbírají téměř výhradně jako koření. Listy, pokud jsou požadovány, sklízíme během vegetace (v květnu-červnu) postupným protrháváním (jejich sklizní oslabujeme tvorbu kořenů) Sklízí se pouze za suchého slunného počasí. Plody se sbírají před dozráním (v září) odstřihováním celých okolíků.
Latinsky: Angelica archangelica L., Angelica sativa, Angelica major, Angelica officinalis
Česky: andělika pravá, andělika větší, děhel větší
Lidové: děhyl, děhel, anjelička, litvor, anjelík, janoklík, andělský kořen, svätodušný koreň, vybolen, janoklika, angelika pravá, anjelský koreň, andělika, archangelika, kořen svatého ducha, kořen svatodušní, koření sv. Ducha
Slovensky: archangelika lekárska
Německy: e Engelwurz, Heiligenbitter, Brustwurz, Echte Engelwurz, Wald-Brustwarz
Rusky: djagilő aptečnyj
Anglicky: Angelica Wild
Polsky: litwor arcydziengiel, arcydziengiel litwor, Arcydzięgie
Zpracování + uchovávání: List se sbírá a suší běžným způsobem jako silicový. Kořeny se po rychlém řádném omytí (dříve se mytí nedoporučovalo) suší ve stínu na větraném místě, silné se podélně rozřezávají na 2-4 díly, aby rychleji schly (pozor při rozřezávání kořenů, nutno chránit pokožku, šťáva anděliky vyvolává vyrážky (sušení trvá 6-8 týdnů). Nejvýhodnější je sušení umělou teplotou do 35-40°C. Během sušení se droga občas obrací. Při sušení přirozeným teplem probíhá sušení pomalu a je zde nebezpečí plesnivění drogy, proto raději volíme sušení umělým teplem. Oddenky se musí brzy zpracovat, protože se z nich silice rychle odpařuje, čímž ztrácejí na jakosti. Drogu je třeba uchovávat v dobře uzavřených nádobách, ve tmě. Lehce vlhne a velmi snadno ji napadají škůdci a hmyz. Uvádí se, že nejlepší je kořeny předsušit přirozeným teplem a dodatečně dosušit v sušárnách umělou teplotou. Takto usušené vydrží při pečlivém skladování několik let. Ve velkém se oprané silnější kořeny rozřežou na 4 díly, a ihned se suší umělým teplem při teplotě do 40°C. V malém se suší v prostorách, kde , kde se udržuje teplota nad 20°C. Kořeny se dávají na silonovou síť nataženou v rámu. Odspodu i shorajde teplý vzduch, který kořeny suší. Vrstva kořenů má být do 15-20 cm. Je nutné, aby teplota byla dodržována. Při nízké teplotě by kořen plesnivěl. Dobře usušený kořen se při ohnutí láme. Suché kořeny přijímají vlhkost, proto je po usušení necháme 2 dny vydýchat a pak je ihned ukládáme do papírových pytlů. Drogu ihned odesíláme odběratelům. Podle jiných údajů poskytují nejlepší drogu kořeny z vypěstovaných jednoletých sazenic, sklízených prvním rokem po vysazení. Kořeny se nedoporučuje půlit, protože dochází ko příliš velké ztrátě silice. Plody se nechávají dozrát na podložených plachtách, potom se ručně nebo výmlatem vydrobí, za častého přehazování se v tenkých vrstvách dosuší a skladují podobně jako kořenová droga (nejlépe v dobře uzavřených plechovkách, chránit před světlem). Poměr seschnutí kořenové drogy je asi 4-5:1, u listové asi 6:1 a u plodů je velmi malý.
Vlastnosti drogy: Dokonale usušená droga je lehce lomivá, křehká, ne dřevnatá, má výrazné aroma a ostrou, kořenitou chuť s nahořklou příchutí. Plody se vůní a chutí téměř neliší od kořenové drogy.
Jan Hyžďal
Máte zájem o dlouhodobou spolupráci s tímto velkoobchodem?
