Heřmánek římský květ 30g x Anthemis nobillis (chamomillae romanae) flos tot. Sypaná bylina MILOTA

Popis produktu

Složení: Anthemis nobillis (chamomillae romanae) flos. Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky.

Droga obsahuje silici, azuleny, flavonoidy, hořčiny, kumariny, cholin, inosit, kyselinu kávovou a její deriváty a řadu dalších látek. Droga má příjemný kořenitý zápach a nahořkle kořenitou příchuť. U nás je droga zcela jednoznačně nedoceněna. Americký ledový nápoj s pravým čajem: Nálev z drogy se smíchá s nálevem zhotoveným z pravého černého čaje, nechá se zmrazit a v této podobě se používá k ledovým nápojům. Užívání: 1 čajovou lžičku přelít 2 dcl vařící vody, vařit 5 min., vyluhovat 10-15 min. popíjet 2x denně.

• Ruman rímsky květ (rumanček rímsky) (Slovenský text na obaloch)

Zloženie: Anthemis nobillis (chamomillae romanae) flos. Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky.

Droga obsahuje silicu, azulény, flavonoidy, horčiny, kumaríny, cholín, inositu, kyselinu kávovú a jej deriváty a rad ďalších látok. Droga má príjemný korenistý zápach a horkasto korenistú príchuť. U nás je droga celkom jednoznačne nedocenená. Americký ľadový nápoj s pravým čajom: Nálev z drogy sa zmieša s nálevom zhotoveným z pravého čierneho čaju, nechá sa zmraziť a v tejto podobe sa používa na ľadovým nápojom. Užívanie: 1 čajovú lyžičku preliať 2 dcl vriacej vody, variť 5 min., Vylúhovať 10-15 min. popíjať 2x denne.

Rmen sličný: Synonyma:
Latinsky: Chamaemelum nobile (L.) All.
Česky: Heřmánek římský, rmen římský, rmenec sličný, římský heřmánek, rmen sličný

Rmen sličný: Droga:
Latinsky: Flos chamomillae romanae, Anthodium chamomillae Romanae, Flos anthemidis nobilis
Česky: Nať rmenu sličného

Rmen sličný: Názvy:
Lidové: Heřmánek štěpný, heřmánek veliký, heřmánek vlašský, rmen římský, rmen vlašský, rmen vzácný
Slovensky: Ruman rímsky, rumanček rímsky, rebríčkovec spanilý, paruman spanilý
Německy: e Römische Kamille, Hundskamille
Rusky: Pupavka blagorodnaja
Anglicky: Chamomille

Chemické složení: Rmen obsahuje přibližně 0,7-2,6% modrozelené silice (Oleum chamomillae Romanae – získaná obvykle destilací s vodní parou). Obsahuje menší množství azulenů než heřmánek, hlavní složku tvoří estery kyseliny angelikové (až 2,5%), tiglinové, izomáselné a metakrylové, vázané na alkoholy s C4-C6 (např. izoamylakohol a další alifatické alkoholy) a azuleny. Mimo to má flavonoidy (apigenin, kosmosiin = apigenin-7-glykosid, apiin = apigenin-7-apioglykosid, luteolin, luteolin-7-glykosid, kvercitrin = kvercetin-3-ramnosid), hořčiny (nobilin aj.), polyiny (cis- a trans-dehydromatrikáriový ester), kumariny (skopolin, skopoletin-7-beta-glykosid), kyselinu trans-kávovou, její glykoester, taraxasterol, cholin, inozit a další látky.

Vnitřní užití:
Kombinace s jinými drogami je možná i vhodná, ale droga se nesnáší s tříslovinami , s ořechovými výtažky a s listem nebo oplodím ořešáku vlašského.
Nesvědčí mu ani kombinace s chininem a jeho výtažky, a proto by se během této kůry pít tonik.

Na přípravu šálku záparu se používá průměrná dávka 1,5 g, nebo 1 kávová lžička drogy. Pije se několikrát denně.
Nebo:
Jiný rozpis má příprava antispasmotika a stomachika: 20-40 g květů na 1000 ml vody se zaleje vroucí vodou a nechá se přikryté 15 minut postát. Užívá se 2-4x denně po 1/3-1/2 sklenice. Stejné účinky má 2% zápar v dávce 1-3 šálky denně.
Nebo:
Při nachlazení, rýmě, kašli apod. bývá doporučován zápar rmenu připravený následovně: 15 g květů se spaří 1/2 l vody, nechá 10 minut ustát a během půl dne vypije.

Při neuralgiích a spastických cefaleách se užívá 2-6 g práškovaného květu v oplatcích, rozdělených na celý den (nebo na špičku kulatého nože) . Jako stomachikum nebo karminativum stačí 2-3x denně užít 0,5 g drogy.
Podle průběhu choroby a tolerance drogy nemocným můžeme dávky zvýšit.

Zevní užití:
Na zevní užití se připraví 10-15% zápar (scedí se po 20 minutách). Na koupele 3 polévkové lžíce na 5 l vody.
Nebo:
Při zánětech sliznic ústní dutiny a hrdla, ale i na výplach hnisavých ran, se aplikuje 3% roztok. Do irigátoru, na obklady při kožních chorobách zánětlivého původu a na koupele se předpisuje 10-15% zápar (scedí se po 20 min.). Jako kosmetikum se používá na umývání světlých vlasů. Na běžné zevní užití – na výplachy a koupele – se dávají 3 polévkové lžíce na šálek záparu.

Lze nahradit: Účinky této rostliny nahrazuje heřmánek – Matricaria recutita. Účinek rmenu sličného se blíží účinku heřmánku pravého, ale není zcela totožný. Účinnějji zasahuje u dyspepsií charakterizovaných velkou plynatostí a má i silnější spasmolytický účinek. Oproti tomu heřmánek pravý má silnější účinek protizánětlivý.

Lze zaměnit s: Druh se obvykle pěstuje, proto jeho záměny těžko přicházejí v úvahu. Květ se od heřmánku liší kulovitým květním lůžkem, které není duté.

Popis: Trvalá bylina vysoká 15-30 cm s vysoupavým rýhovaným stonkem. Listy má dvakrát peřovitě střihané, s jednoduchými nebo až třídílnými segmenty. Koncové úbory mají bílé jazykovité samčí květy. V jejich středu je u plnokvěté formy jen málo rourkovitých žlutých květů. Lůžko má jako všechny druhy rmenu plné a mezi terčovitými žlutými kvítky suchomázdřité plevy. Plody jsou nažky.

Místo výskytu: Pro farmaceutické účely se u nás často pěstuje.

Pěstování:
Obecně: Pěstování heřmánku římského má u nás dobré podmínky. Někteří pěstitelé dávají heřmánku římskému přednost před heřmánkem pravým, a to hlavně pro jeho vytrvalost, protože kultura jednou založená a řádně udržovaná vytrvá na místě léta. Pouze je nutno ji chránit před zaplevelením. Rmen je vytrvalá rostlina, rostoucí kobercovitě. V dobrých půdách na teplém stanovišti dosahuje výšky až 30 cm a bohatě kvete. Na chudých půdách nebo v chladné oblasti zůstává při zemi a kvete málo vydatně. Na místě vydrží dlouho, doporučuje se však přesazení po 3 letech. Pěstuje se pouze varieta plnokvětá, netvořící semena a množící se pouze vegetativně – ze sazenic.

Odrůdy: Plnokvětá odrůda „Doxan“.

Poloha, podnebí, půda: Má v oblibě lehké, vlhčí, humusovité půdy ve výslunných polohách. Škodí mu chlad, nadměrné vlhko a trvalé sucho. v těžkých jílovitých půdách nasazuje málo květů. Pro rmen vybíráme pozemek bez plevelů, hlavně víceletých (pýr apod.) protože mechanizace při kultivaci je prakticky znemožněna kobercovitým rozrůstáním kultury odkázaným pouze na ruční pletí. Jde o rostlinu teplomilnou, milující chráněné polohy, i když ji lze pěstovat ještě ve výšce kolem 600 m n.m. Pokud se v kultuře objeví rostlina jednoduchá, vyloučí se z dalšího pěstování, protože nemá cenu ani na sklizeň drogy, a tím méně na množení. Nejlepší předplodinou jsou okopaniny, které zanechávají pozemek čistý a bez plevelů (cukrovka, brambory, krmná řepa apod.).

Předpěstování: Není-li po ruce stará kultura, je třeba si opatřit semeno a předpěstovat si sazenice výsevem semene v pařeništích, a to již v únoru. Je však třeba upozornit, že výsevem semena lze množit pouze neplnokvěté odrůdy heřmánku, které se nehodí pro sběr.

Vegetativní množení: Rmen se množí pouze sazenicemi, resp. odnožemi. Je plnokvětý, takže semeno netvoří. Rozmnožuje se nejlépe dělením starších trsů, které tato bylina v zemi vytváří. Množení je možné také z řízků.

Výsadba: Přes zimu necháme pozemek v hrubé brázdě. Před výsadbou po běžném zapravení hnojiv pozemek urovnáme, vláčíme a smykujeme na jemno, nakonec mírně přiválcujeme a naznámkujeme potřebný spon rostlin. Pěstujeme pouze plnokvětou odrůdu řDoxanř, kterou množíme pouze vegetativně, dělením starších rostlin, abychom udrželi jednotnost odrůdy a sklizeň plnokvěté formy. Pro založení kultury objednáme potřebné množství z kontrolovaných množitelských ploch. Při rozšíření plochy můžeme použít materiál, který jsme zakoupili a rozmnožili. Po pěti letech se již mohou vyskytnout jedinci s drobným, jednoduchým květem. Z takových ploch již sadbový materiál nebereme a objednáme nový. Před výsadbou v malém trsy vyjmeme a rozdělíme na sazenice. Při rozdělování sazenic postupujeme opatrně, abychom nepoškodili kořínky. Vysazujeme na pečlivě připravený pozemek. Sazeničky je vhodné při rozdělování dávat na platonky, a ty pak uložit do chladna, aby rostliny nevadly. Kropíme je vodou. Zaschlé rostlinky se špatně ujímají. Nejlépe je vysazovat brzy na jaře (někdy již koncem dubna ale většinou až kolem 15.-20. května – podle počasí), když je půda ještě dostatečně vlhká a rostlinky jsou již vhodné pro výsadbu (březen-duben). Heřmánek římský je však možné vysazovat po celý rok (až do září) za předpokladu, že byly odstraněny květy. Pozdější výsadba již nění vhodná. Vysazujeme do řádků širokých 45 cm (50-60 cm) se vzdáleností rostlin v řádce 30-40 cm (ev. do sponu 30×45 cm nebo 45×45 cm), po třech až čtyřech kusech do hnízda. Tento širší spon je výhodný pro víceleté porosty, pro lepří možnost ošetřování. Sázíme vždy čtyři řádky, pátý se vynechává pro cestičku. Heřmánek se velmi rychle spojí a takto vysázený se lépe sklízí. Sázecím kolíkem jse práce velmi rychle. Můžeme používat i špičatou motyčku a sázet do jamek hlubokých 5 cm. Sázíme tak, že rostlinku vložíme do jamky a zemí přitlačíme. Po výsadbě je nutné rostlinky zalít. Při každoročním přesazování rostlin na menších plochách (v zahrádkách) volíme uzší spon rostlin, a to 40×30 cm, protože porost se rychleji spojí a pak zadusí plevely. Na plochu 1 ar potřebujeme asi 700-1 000 sazenic. Rmen sličný dozrává velmi špatně na semeno, proto je pěstování tímto způsobem obtížné a navíc se v porostu objevují neplnokvěté formy, často podobné heřmánku pravému. Další ošetřování porostu spočívá v odplevelování okopávkou a plečkováním. Rmen kvete od července do pozdního podzimu.

Pěstování: Ihned po výsadbě plečkujeme a okolo rostlin okopáváme motyčkou. Do podzimu se rostlinky mezi řádky spojí. Nejvhodnější je nechat vysázenou kulturu na témže stanovišti tři roky. Pak je lepší založit kulturu novou.

Hnojení: Jako předplodina jsou vhodné okopaniny. Před výsadbou lze značně ochuzené pozemky (po méně vhodných předplodinách) na podzim přihnojovat dobře proleželou chlévskou mrvou v množství 150-300 q/ha. Slamnatým hnejem se nehnojí. Z umělých hnojiv na jaře před výsadbou přidáváme síran amonný 1 q/ha, draselnou sůl 40% 1 q/ha a 3 q/ha superfosfátu. Po sklizni květů se osvědčilo pohnojit porost NPK, a to 2 q/ha.

Ochrana rostlin: Heřmánek římský jen zřídka napadají mšice.

Jakostní norma drogy: ČSN 86 6230

Výnosy: Rmen poskytuje výnos kolem 5-10 kg, někdy i více. Podle počasí a stavu kultury kolísá výnos drogy od 8 do 20 kg/ar.

Doba sběru + sbíraná část: Sběr úborů se provádí za suchého počasí v době kvetení (rozkvétá v květenu-červnu a kvete nepřetržitě dlouho do podzimu). Sbírají se celé úbory pokud možno bez stopek. Mladší úbory jsou jakostnější a je v nich více silice. Její obsah se zvyšuje při slunném a teplém počasí. Obsah terapeuticky účinné silice je nejvyšší před plným rozkvětem (během dalšího kvetení klesá až na jednu třetinu). Sběr se provádí pouze za suchého počasí, protože mokré úbory při sušení ztratí barvu (hnědnou) i účinnost. Se sklizní začneme, jakmile jsou úbory plně rozkvetlé a sklizeň opakujeme v pravidelných intervalech tolikrát, kolikrát kultura rozkvete. Doba mezi sklizněmi je závislá na počasí (15-20 dnů). V době, kdy je teplé počasí, je doba kratší. Vzhledem k pozdější dobré kvalitě drogy, tj. bílé barvě květů, nemají se sbírat květy zvláště přestárlé, u nichž se okrajové korunní plátky silně přehýbají ke stopce. Vždy mají být sklízeny za suchého a slunečného počasí, po sejití ranní rosy, v dopoledních hodinách i odpoledne. V poledne podle některých údajů obsah silice klesá. Květy trháme do košíků, nemačkáme je. Použijeme česáky nebo hřebeny. Hřebenem se produktivita práce značně zvýší, než kdybychom květy měli trhat jednotlivě. Z takto sklizeného materiálu odstraníme poupata a úbory se stonkem delším než 2 cm. Po sklizni nesmíme nechat úbory v silné vrstvě, došlo by k zapaření. Ke sběru je možno využít i hřebenu určeného ke sklizni heřmánku, musíme však stopky odtrhávat po hřeby hřebenu a dbát, abychom nevytrhávali celé rostliny. Úbory je nutno sbírat plynule ihned jakmile rozkvetou. Překvetlé zešednou a jakost drogy vysloveně snižují.

Zpracování + uchovávání: Nerozvinuté úbory obsahují hodně vody a špatně se suší. Droga se hodnotí především podle vnějšího vzhledu. Materiál je velmi citlivý. Snadno se zapaří a je třeba jej po sběru co nejrychleji dát sušit, jinak žloutne a hnědne a tím ztrácí na kvalitě. V malém se rozestírá v tenkých vrstvách (2-5 cm) na stinných a dobře větraných místech (viz. návod pro heřmánek pravý). Ve velkém sušíme na sýpkách se silonovou sítí. Jako nejvhodnější pro zachování bílé barvy se doporučuje použití umělého tepla, nesmí se však překročit teplota 30-35°C. Při rozložení do nízké vrstvičky je droga za dva dny suchá. Po usušení drogu necháme 2-5 hodin vydýchat – podle vlhkosti v manipulační místnosti (opatrně ji sesypáváme do igelitových obalů, které po naplnění ihned dobře uzavřeme). Droga netrpí, na rozdíl od heřmánku pravého, rozpadavostí. Dobře usušené úbory si musí zachovat bílou barvu. Usušenou drogu třídíme na sítech podle velikosti úborů. Droga se nejlépe skladuje v dobře uzavřených obalech a chráněná před světlem (ev. v nádobě, na jejíž dno se nasype vápno). Poměr seschnutí je asi 4-5:1. Pokud se jedná o destilaci silice, je výhodnější destilovat čerstvou drogu (i celou nať), protože sušením se silice částečně ztrácí.

Vlastnosti drogy: Rmen římský chutná aromaticky, hořce a charakteristicky kořenně voní.