Hořčice bílá semeno 100g Sinapis alba semen tot. Sypaná bylina MILOTA

Popis produktu

Složení: Sinapis alba semen. Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky.

Hlavní účinnou látkou je glykosid sinalbin, dále zde nacházíme hojnost enzymů, olej, sliz a z minerálních látek především draslík. Hořčice je prastarou léčivou bylinou. Rozdrcením semen dojde k enzymatickému rozložení sinalbinu a vzniku látek, dráždících a prokrvujících sliznice. Bílá hořčice se používá ke kořenění potravin. Proto drogu vnitřně podáváme především jako koření. Užívání: jednou denně půl kávové lžičky rozetřených semen hořčice bílé anebo macerát, 3 polévkové lžíce přelít 8 dcl studené vody (převařené), macerovat 8 hod.

• Horčica biela semeno (Slovenský text na obaloch)

Zloženie: Sinapis alba semen. Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky.

Hlavnou účinnou látkou je glykozid sinalbin, ďalej tu nachádzame hojnosť enzýmov, olej, sliz a z minerálnych látok predovšetkým draslík. Horčica je prastarou liečivou bylinou. Rozdrvením semien dôjde k enzymatickému rozloženiu sinalbinu a vzniku látok, dráždivých a prekrvujúci sliznice. Biela horčica sa používa na korenenie potravín. Preto drogu vnútorne podávame predovšetkým ako korenie. Užívanie: raz denne pol kávovej lyžičky rozotrených semien horčice bielej alebo macerát, 3 polievkové lyžice preliať 8 dcl studenej vody (prevarenej), macerovať 8 hod.

Hořčice bílá: Droga:
Latinsky: Semen sinapis albae, Semen erucae
Česky: Semeno hořčice bílé

Hořčice bílá: Názvy:
Slovensky : horčica biela
Německy : r Weisser Senf, Englischer Senf
Rusky : gorčica belaja
Anglicky : White Mustard

Chemické složení: Obsahové látky u obou hořčic tvoří olej (asi 25-35%), není však terapeuticky důležitý, potom sliz, příp. bílkovinné látky. Účinnou složku semen představují glykozinoláty – sinigrin v černohořčici, hořčičný glykosid, resp. glukozid a v hořčici bílé glukozinolát (tioglykozid, glukoalkaloid) sinalbin /až 2%/ (a příslušné enzymy, myrozináza, která patří mezi beta-tioglukozidázy, které po poranění pletiva nebo při destilaci štěpí glukozinoláty). Za určitých podmínek se glukozinoláty štěpí na prchavé izotiokyanáty – látky s obsahem dusíku a síry, sinigrin na alylhořčičnou látku, alylizothiokyanát a sinalbin na p-hydroxybenzylizotiokyanát, (látky s dráždivými a prokrvujícími vlastnostmi, dále na síran sinapinu, kyselý síran draselný a glukózu. Dokud se tyto prchavé sloučeniny neuvolní, jsou drogy bez pachu. Jejich chuť je zprvu mírná, později slabě nakyslá a až po chvíli palčivá, ostrá (protože nastal rozklad glukozinolátu porušením pletiva). Sinalbin se vlivem enzymu myrozinu štěpí na glukózu a ostře chutnající neprchavou hydroxybenzylhořčičnou silici a sinapin.

Vnitřní užití:
Droga se nejčastěji ordinuje v kombinaci s jinými drogami.
Míchání hořčičného semena do směsí se příliš neujalo, a droga se proto aplikuje pouze samostatně.

Na přípravu macerátu se používá průměrná jednotlivá dávka 1 g nedrceného semena, nebo 2 kávové lžičky na sklenici vody: droga se nechá přes noc vyluhovat. Užívá se po 1/4 sklenice 3x denně.
Nebo:
Na přípravu macerátu z rozdrcených semen se používá nižší jednotlivá dávka – 0,5 g. Protože rozdrcená semena obsahují rozpadové produkty sinalbinu, výluh z nich působí jako stomachikum a pro vliv na zlepšení peristaltiky i jako laxans.
Nebo:
Obvykle se připravuje macerát ze 2 lžiček celých semen na 2,5 dl vody (nechat stát přes noc). To je zároveň celková denní dávka, která se pije na čtyikrát během dne.
Nebo:
Pokud chceme macerát připravit z rozdrcené drogy, vezmeme dávku poloviční, tedy lžičku drogy na sklenici vody. Získáme tak mírný prostředek projímavý a stomachický  – pro podporu trávení.

Připravuje se i odvar ze lžičky semen (zahřívat 5 minut). Pije se po 0,5-1 dl 2-3x denně mezi jídly. Macerát z celých semen se užívá jako protektívum. Macerát z 1,5 lžičky semen na 2,5 dl vody zase jako stomachikum nebo laxans (pít po 1 dl ráno a večer). Silnější výluh se pije při atonii (ochabnutí) střev.

Lihový výluh z rozdrcených semen obsahuje především sliz, proto působí převážně jako protektívum.
Nebo:
Připravíme-li z nedrcených semen lihový výtažek, získáme slizovitý produkt, vhodný především jako profylaktické léčivo pro ochranu sliznic.

Vnitřně se užívají jen slaběji působící semena hořčice bílé při trávicích obtížích. Užívá se 1x denně půl kávové lžičky rozetřených semen bílé hořčice.

Zevní užití:
Kašovité obklady mícháme z tzv. hořčičné mouky, kterou smícháme s vodou asi 40°C teplou na kaši, kterou pak roztíráme na látku a přikládáme formou obkladů.
Při zevním použití nepřikládáme obklad přímo na zanícená místa a také ne dlouhodobě. Přikládáme jej asi na půl hodiny, což závisí hlavně na snášenlivosti nemocného, takže dobu, za kterou pokožka zčervená a tudíž se mírně zanítí, si musí každý vyzkoušet sám na malém kousku pokožky. Černá hořčice působí v tomto případě razantněji.

Lze nahradit: Bílá hořčice má podobné použití jako hořčice černá (brukev černohořčice), její silice však nehydrolyzuje na těkavé složky. Je proto vhodnější na vnitřní užití.

Lze zaměnit s: Příbuzná a velmi podobná je žlutě kvetoucí ohnice (Raphanus raphanistrum L.), která se pozná podle bleděžlutých lupínků s nafialovělými žilkami. Na stejném poli roste někdy i velmi podobná hořčice rolní (Sinapis arvensis L.). Její semena se často najdou jako příměs v semenech hořčice. Jsou však téměř dvakrát větší, jemněji jamkovitě tečkovaná a chutnají mírně. Semena hořčice rolní jsou obvykle větší, až šedohnědá, kulatější a hladká, chutnají též mírně. Vzájemné příměsi černohořčice a hořčice bílé jsou nepřípustné.

Popis: Hořčice bílá je jednoletá bylina podobná hořčici černé, ale šešulky má odstávající a semena jsou nažloutlá nebo načervenaležlutá. Je vysoká 20-65 cm. Nať přímá, listy lyrovitě peřovitě dělené, vrchní trojzářezové, na okraji nepravidelně zoubkované. Květy uspořádané ve střapcích podobných okolíkům. Kvete v červnu-červenci. Plody jsou bíle štětinaté odstávající šešule.

Místo výskytu: Původně kulturní středomořský druh. Roste na podobných místech jako hořčice černá, hlavně však v nížinách.

Pěstování: Pěstování hořčice je velmi jednoduché. Obě hořčice jsou jednoleté a mají krátkou vegetační dobu. Na půdu jsou nenáročné, ale je vhodné půdu dobře připravit. Žádají lehkou půdu. Na podzim vybereme vhodné pole, pohnojíme je chlévskou mrvou a zaoráme. Hnojení čerstvým hnojem rostliny nesnášejí. Z umělých hnojiv podporují vzrůst rostlinné hmoty hlavně ledkový dusík a dusík čpavkový (ssíran amonný), tvorbu hořčičného oleje opět dusík a kyselina fosforečná. Draslík se uplatňuje při růstu rostliny, tvorbu oleje však brzdí. Semeno sejeme v dubnu buď ze široka nebo na řádky 20-30 cm vzdálené. Na jeden hektar spotřebujeme asi 14 kg semene. Za mlada se staráme o řádné pletí, protrhávání, okopávání nebo proorání kultury. Mladé rostlinky někdy hubí dřepčíci a musíme kulturu vylepšovat. Hořčice brzy kvete, a když plod dobře uzrály, posečeme kulturu, necháme ji na poli zcela uschnout, protože semena nevypadávají, a v otýpkách sklidíme a vymlátíme. Při mlácení je třeba postupovat opatrně, aby se semena nerozbila. Semeno důkladně dosušíme na půdách. Výnos z hektaru se pohybuje kolem 10-12 q. Hořčice je skromná rostlina, proto se spokojí s půdou i poměrně chudou. Má ráda lehkou hlinitopísčitou půdu s obsahem vápna. Svědčí jí spíše podnebí teplé a suché než vlhké. Z umělých hnojiv zvyšuje výnos zvláště čilský ledek, fosforečná hnojiva a síran amonný. Hnojení chlévskou mrvou se musí provádět na podzim, ne až před setím.
Seje se do dobře zpracované půdy koncem března do řádek, vzdálených asi 30 cm. Je nutno dobře plet a okopávat. Když rostliny dorostou výšky 10 cm, proberou se tak, aby mezi nimi bylůy mezery asi 10 cm.
Hořčice bílá se sklízí, když šešule (plody) jsou žlutohnědé a semena zlatožlutá. Raději se sklízí později, protože se šešule těžko otvírají, semeno tedy nevypadne. Seká se za ranní rosy vysoko nad zemí, rostliny se nechají uschnout na poli, sváží do snopků a pozorně vymlátí, aby se sema nerozdrtila. Vymlácená semena se dosuší v tenkých vrstvách a uloží v suchu. Sklizeň z 1 ha je asi 10-12 q.
Sklizeň hořčice černé je naproti tomu obtížnější, protože šešule se snadno otvírají a semeno vypadne. A zase naopak, nezralá semena mají jen zlomek ceny semen dobře vyzrálých. Je tedy nutno častým prohlížením kultury vystihnout nejvhodnější okamžik.

Doba sběru + sbíraná část: U obou bylin sbíráme z pěstovaných rostlin semena. Provádí se to obvykle pokosením rostlin v době počáteční zralosti (šešulky se barví do žlutohněda), tedy asi koncem července.

Zpracování + uchovávání: Rostliny se nechají oschnout, potom se mlátí a získaná semena se ještě přesuší na hromadách a potom se čistí. Čím jsou plody zralejší, tím snadněji vypadávají. Když jsou přezrálé, je nutno sběr provádět ručně. Ztráta na hmotnosti je malá. Drogám silně škodí vlhko.