Hořčice černá semeno 100g Brassica nigra (Sinapis nigra) semen tot. Sypaná bylina MILOTA

Popis produktu

Složení: Brassica nigra (Sinapis nigra) semen. Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky.

Semena mají okolo 40 % hořčičného oleje a obsahují dráždivý allylisothiokyanát, produkt rozkladu sirného glukosinolátu – sinigrinu. Hlavní využití mají mletá semena při výrobě mnoha druhů hořčice. Kašovité obklady připravujeme z mleté tzv. hořčičné mouky, kterou smícháme s vodou o teplotě asi 40°C na kaši, kterou pak roztíráme na látku a přikládáme formou obkladů. Užívání: jednou denně půl kávové lžičky rozetřených semen hořčice černé anebo macerát, 3 polévkové lžíce přelít 8 dcl studené vody (převařené), macerovat 8 hod.

• Čiernohořčice siata semeno (Slovenský text na obaloch)

Zloženie: Brassica nigra (Sinapis nigra) semen. Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky.

Semená majú okolo 40% horčičného oleja a obsahujú dráždivý allylizotiokyanát, produkt rozkladu sírneho glukozinolátu – sinigrínu. Hlavné využitie majú drvené semená pri výrobe mnohých druhov horčice. Kašovité obklady pripravujeme z mletej tzv. Horčičnej múky, ktorú zmiešame s vodou o teplote asi 40 ° C na kašu, ktorú potom roztierame na látku a prikladáme formou obkladov. Užívanie: raz denne pol kávovej lyžičky rozotrených semien horčice čiernej alebo macerát, 3 polievkové lyžice preliať 8 dcl studenej vody (prevarenej), macerovať 8 hod.

Brukev černohořčice: Synonyma:
Latinsky: Sinapis nigra L., Melanosinapis communis, Melanosinapis nigra
Česky: černohořčice setá, brukev černá, hořčice černá

Brukev černohořčice: Droga:
Latinsky: Semen sinapis nigrae, Semen erucae
Česky: Semeno černohořčice

Brukev černohořčice: Názvy:
Lidové : čierna horčica, černohořčice
Slovensky : kapusta čierna
Německy : Senf-Kohl, Schwarzer Senf
Rusky : gorčica čjornaja
Anglicky : Black Mustard

Chemické složení: Obsahové látky u obou hořčic tvoří olej (asi 25-35%), není však terapeuticky důležitý, potom sliz, příp. bílkovinné látky. Účinnou složku semen představují glykozinoláty – sinigrin v černohořčici, hořčičný glykosid, resp. glukozid a v hořčici bílé glukozinolát sinalbin (a příslušné enzymy, myrozináza, která patří mezi beta-tioglukozidázy, které po poranění pletiva nebo při destilaci štěpí glukozinoláty). Za určitých podmínek se glukozinoláty štěpí na prchavé izotiokyanáty – látky s obsahem dusíku a síry, sinigrin a alylhořčičnou látku, alylizothiokyanát a sinalbin na p-hydroxybenzylizotiokyanát, látky s dráždivými a prokrvujícími vlastnostmi. Dokud se tyto prchavé sloučeniny neuvolní, jsou drogy bez pachu. Jejich chuť je zprvu mírná, později slabě nakyslá a až po chvíli palčivá, ostrá (protože nastal rozklad glukozinolátu porušením pletiva).

Vnitřní užití:
Uvolněná silice, která obsahuje síru, působí dráždivě. Má daleko silnější účinky než silice z hořčice bílé (viz. Sinapis alba), proto se nehodí k vnitřnímu užití.

Zevní užití:
Hořčičný papír – Charta sinapisata – hořčičná mouka nalepená bezvodým lepidlem na vhodný podklad papíru. Před upotřebením se celý papír namočil na okamžik do vody a přiložil na kůži, pokrytou gázou. Hořčičný papír se užívá při stejných obtížích jako hořčičné těsto.

Hořčičná kaše: z 1-2 polévkových lžic čerstvé hořčičné mouky z rozemletých semen a teplé vody se připravuje kašovitý obklad (voda nesmí mít víc než 40-45°C, aby se nezničily enzymy). Kaše se nanese na látku a přikládá na kůži. Nesmí se nechat déle než 1/2 hodiny, stačí 1/4 i méně, prakticky do té doby, dokud kůže lehce nezčervená. Potom se ošetřená plocha kůže omyje vlažnou vodou. Užívá se při zánětech v krku, plicních katarech, při revmatismu apod.
Nebo:
Hořčičné těsto, zvané lidově hořčičná placka, slouží k odvádění bolesti, hlavně při vleklém svalovém revmatismu. Připraví se doma následovně: čerstvě roztlučená semena (- hořčičná moučka) se vodou rozmělní na řídké těsto. K vodě lze také přidat trochu octa. Chceme-li získat těsto trochu slabší, přidáme k hořčičné mouce asi 1/3 žitné mouky. Tuto kašičku natřeme na plátno a přiložíme na bolavé místo. Mezi kůži a těsto dáme gázu, aby se těsto na kůži nepřilepilo. Hořčičná placka se má nechat na kůži jen tak dlouho, až kůže zrudne. Trvá to obyčejně asi 1/4 hodiny. Delší aplikace má za následek vznik bolestivých a dlouho se hojících puchýřů. Po sejmutí placky se kůže dobře omyje vlažnou vodou.

Oleum sinapis je součástí derivačních přípravků – přidává se do masťových základů.

V některých případech je výhodnější užít hořčice v jiné formě. Při rozsáhlých zánětech pohrudnice se osvědčil hořčičný líh:
Vyrobí se tak, že 1 g hořčičného oleje se smísí s 50 g zředěného lihu a malým množstvím tohoto přípravku se bolestivé místo zlehka potře. Lze opakovat po 6 hodinách. Někdy se z hořčičného lihu přikládají i obklady, ty však nesmí ležet na kůži déle než 5-10 minut.

Hořčičný glycerin, kterého lze použít místo hořčičného lihu, se připraví smíšením 2 g hořčičného oleje s 10 g glycerinu.

Hořčičná koupel, užívaná někdy při bolestech nohou, se připraví tak, že se 100 g hořčičné mouky, dobře zavázané v plátěnném sáčku, vaří 15 minut v 1 l vody, která se potom vlije do koupele. Aplikují se i celkové koupele z hořčičného semene.

Hořčičná mast je oblíbeným prostředkem k odstranění žlutých kožních skvrn. Připraví se takto: Hořčičné mouky (15,0) Citronové šťávy (15,0) Mandlového oleje (5,0) D.S.: Vše se dobře smísí.

Lze zaměnit s: Příbuzná a velmi podobná je žlutě kvetoucí ohnice (Raphanus raphanistrum L.), která se pozná podle bleděžlutých lupínků s nafialovělými žilkami. Na stejném poli roste někdy i velmi podobná hořčice rolní (Sinapis arvensis L.). Její semena se často najdou jako příměs v semenech černohořčice. Jsou však téměř dvakrát větší, jemněji jamkovitě tečkovaná a chutnají mírně. Semena hořčice rolní jsou obvykle větší, až šedohnědá, kulatější a hladká, chutnají též mírně. Vzájemné příměsi černohořčice a hořčice bílé jsou nepřípustné.

Popis: Je to jednoletá, až 100 cm vysoká bylina s rozvětveným stonkem, spodními lyrovitými a prodlouženě kopinatými horními listy. Květy žluté, v koncových střapcích. Plody jsou zobáčkovité šešule, přikloněné ke stonku. Semena malá, kulatá, červenohnědá. Hořčice kvetou již krátce po zasetí (do 6 týdnů) a dlouho (asi 20 dní).

Místo výskytu: Původně kulturní středomořský druh, pěstovaný na polích. Roste na úhorech, mezích, u komunikací, na rumovištích a v houštinách.

Pěstování: Postup při pěstování viz hořčice bílá.

Doba sběru + sbíraná část: U obou bylin sbíráme z pěstovaných rostlin semena. Provádí se to obvykle pokosením rostlin v době počáteční zralosti (šešulky se barví do žlutohněda), tedy asi koncem července.

Zpracování + uchovávání: Rostliny se nechají oschnout, potom se mlátí a získaná semena se ještě přesuší na hromadách a potom se čistí. Čím jsou plody zralejší, tím snadněji vypadávají. Když jsou přezrálé, je nutno sběr provádět ručně. Ztráta na hmotnosti je malá. Drogám silně škodí vlhko.

Vlastnosti drogy: Dokud se neuvolní prchavé sloučeniny tiokyanáty, jsou drogy bez pachu. Jejich chuť je zprvu mírná, později slabě nakyslá a až po chvíli palčivá, ostrá. Žvýká-li se semeno, slizovatí.