Jalovec plod 100g x Juniperi communis fructus tot. Sypaná bylina MILOTA

Popis produktu

Složení: Juniperi communis fructus. Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky.

Jalovec patří mezi drogy, jejichž indikační okruh byl v moderní fytoterapii zcela přehodnocen. Nejdůležitější obsahovou látkou je silice, bohatá na terpeny. Dále zde nacházíme cukry, pryskyřice, třísloviny, flavonoidy, hořčinu juniperin, vitamín C, organické kyseliny, soli vápníku a draslíku, kaučuk, terpinol, prchavý olej a další účinné látky. Vhodnými drogami do směsí jsou například vřes, kořen jehlice, kořen lékořice, kořen libečku nebo nať rdesna ptačího. Užívání: 1 pol. lžíci rozmělněných plodů přelít 0,5 l vařící vody, vyluhovat 20 min popíjet 2 x denně.

• Borievka obyčajná plod (Slovenský text na obaloch)

Zloženie: Juniperi communis fructus. Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky.

Jalovec patrí medzi drogy, ktorých indikačné okruh bol v modernej fytoterapii úplne prehodnotiť. Najdôležitejšie obsahovou látkou je silica, bohatá na terpény. Ďalej tu nachádzame cukry, živice, triesloviny, flavonoidy, horčinu juniperin, vitamín C, organické kyseliny, soli vápnika a draslíka, kaučuk, terpinol, prchavý olej a ďalšie účinné látky. Vhodnými drogami do zmesí sú napríklad vres, koreň ihlice, koreň sladkého drievka, koreň ligurčeka alebo vňať horčiaky vtáčieho. Užívanie: 1 pol. lyžicu pomrvených plodov preliať 0,5 l vriacej vody, vylúhovať 20 min popíjať 2 x denne.

Jalovec obecný: Droga:
Latinsky: Baccae juniperi, Fructus juniperi communis, Lignum juniperi, Summitates juniperi
Česky: Plod jalovce

Jalovec obecný: Názvy:
Lidové: Borovička, boleráz
Slovensky: Borievka obyčajná
Německy: r Gemeiner Wacholder, Wachholder, Wachholderbeeren
Rusky: Možževel´nik obyknovennyj, veresk
Anglicky: Juniper
Polsky: Jalowiec pospolity

Chemické složení: Z obsahových látek drog je léčebně nejvýznamnější silice, složená převážně z terpenů (pinen, sabien, kamfen, terpineol, limonen, mircen /myrcen/, humulen, kadinen, karyofylen, terpinen-4-01, aj., dále různé alkoholy – např. seskviterpenalkohol juniperol). Plody obsahují silici v množství asi 0,2-2%, dřevo pouze ve stopách. Mimo toho jsou v plodech sacharidy (do 30%: hlavně glukóza a fruktóza), pryskyřice (do 10%), hořčiny (juniperin), kyselina askorbová, organické kyseliny (mravenčí, octová, jablečná), leukokyany, inozit, flavonoidy (flavonoidní glykosidy), tzv. jalovcový kafr a třísloviny (do 5%). Jako charakteristická látka se uvádí uhlovodík junen, vyskytující se v množství 5-15% a působící výrazně diureticky. Dále je obsažen podofylotoxin (protinádorové působení). Dřevo obsahuje i trochu pryskyřice a do 0,3% silice s podobným složením jako mají plody. Uvádí se i cineol a fytoncidy.

Vnitřní užití:
Použití plodů je zhruba analogické použití dřeva, jenže výraznější. Drogy jalovce se většinou neužívají samostatné, ale v kombinacích. Nejčastěji používanou lékovou formou byl dříve nálev z drcených jalovčinek, podávaný pro své močopudné působení. Od takovéhoto užívání se ustupuje a jalovčinky se obyčejně podávají syrové, k přímé konzumaci formou různých kůr. Někteří autoři radí při užívání celých plodů nepřekročit dávku 4 až 6 kudů denně. To je ovšem podle našeho názoru značný alibismus,, který sižuje léčebný účinek. V současnosti se čajová forma používá pouze v čajových směsích s drcenými jalovčinkami. Vhodnými doprovodnými drogami jsou např. vřes, kořen jehlice, kořen lékořice, kořen libečku nebo nať rdesna ptačího. Při léčbě jalovcem je nutná značná opatrnost. Lékové formy: sušené bobule, tinktura.
K dosažení diuretického účinku se dřevo dávkuje 0,5-2,0 g jako macerát.
Dávky plodů pro dokonale zdravé ledviny a negravidní ženy jsou 1 kávová lžička drogy na zápar 2x denně (dle ČsL 4 je jednotlivá dávka na zápar perorálně 0,5 g).
Nebo:
Na přípravu záparu se používá průměrná jednotlivá dávka 0,5 g drogy. Pacientům s nepoškozenými ledvinami se běžněji ordinuje 1 kávová lžička drogy na šálek záparu, který se užívá 2-3x denně.
Nebo:
K dosažení diuretického účinku se dřevo dávkuje 0,5-2,0 g jako zápar.
Nebo:
Užívá se ve formě nálevu (1 čajová lžička na šálek vroucí vody), 2x denně.

Decoctum Fructus juniperi (10-15 g drogy na 1 sklenici vody) se ordinuje po 1 lžíci 3-4x denně.
Nebo:
Na přípravu šálku odvaru z Lignum juniperi se ordinují 1-2 kávové lžičky drogy: pije se 2-3x denně, nejčastěji ve směsi s dalšími potencujícími drogami.
Nebo:
Jiný způsob užití jalovcových plodů je prostý odvar z roztlučených jalovčinek, kterých se vezme 30 g na 1/2 l vody, povaří 2 minuty a na 3x přes den vypije (užívá se jako diuretikum).

Denní dávka silice je 2-5 kapek.
Silice se dávkuje velmi opatrně, nejlépe rozmíchaná třeba v trošce mléka.
Nebo:
Oleum juniperi – jalovcová silice – se užívala v denních dávkách 2-5 kapek. Pro možné škodlivé vedlejší účinky (podráždění sliznice žaludku, poškození ledvinového parenchymu) se v této podobě používá většinou jen zevně.
Nebo:
Lze také užívat jalovcovou silici, které se berou 4x 3 kapky na cukr (užívá se jako diuretikum).

Při užívání celých bobulí se nedoporučuje víc než 4-8 bobulí denně.
Jalovcové bobule se nakládají do lihu a tak vzniká jalovcová tresť. Je nutno ji užívat opatrně.
3x denně 1 lžíce jalovcových povidel (Roob juniperi) připravených stejným způsobem jako švestková povidla (užívá se jako diuretikum).
Podle Kneippa, Weisse a Franěce se jalovcová kúra užívá při revmatickém a zánětlivém postižení kloubů a páteře takto: První den sníme 3krát denně 1 jalovčinku, druhý den 3krát 2 jalovčinky, třetí den 3krát 3 jalovčinky,  a tak postpujeme až po 21. den, který je bodem obratu, kdy sníme 3krát 21 bobulek. Od tohoto dne začneme množství bobulek opět plynule po jedné snižovat na základní dávku, takže např. 22. den sníme už jen 3krát 20 bobulek. Celá kůra trvá 42 dní. Každou dávku přitom důkladně rozmělníme a zapijeme půllitrem šípkového čaje. Zkrácenou kůru s bodem obratu při 3krát denně 15 kuličkách používáme při žaludečních obtížích vzdorujících mírnější léčbě. Kúru lze opakovat nejdříve po půl roce, doporučujeme ji však provádět jednou za rok. Z léčby jsou však vyloučeny osoby, které prodělaly zánět ledvin jakéhokoli typu před méně než 5 lety. V případě alergie na jalovčinky, což je dost vzácné, může nemocný začít vnímat bolest ledvin již při lehkém poklepu. Pak ovšem musíme léčbu ihned přerušit a několik dnů pouze pijeme urologický čaj, dokud bolest neustane. Další pokračování léčby je ovšem zcela vyloučeno.Tato možnost je sice naštěstí velmi řídká, ale je nutné o ní vědět.

Zevní užití:
Do osvěžujících koupelí se dává 100-200 g plodů na litr odvaru, který se vleje do vany.
Nebo:
Zevně se užívá v obkladech a jako přísada do koupele (u revmatických a kožních onemocnění). Kůra 1 až 2 týdny.
Zevně se užívá ve formě mastí a olejů při neuralgiích, artralgiích apod.

Popis: Úzce jehlancovitý stálezelený keř, někdy vícekmenový, jehlice dlouhé až 2 cm, uspořádané v trojpočetných přeslenech. Květy dvojdomé. Plody modročerné glabuly, dozrávají ve třetím roce. Květy jsou dvojdomé, máme tedy samčí keře s prašníkovými květy a samičí s květy pestíkovými. Opylení se děje větrem. První rok je jalovčinka zelená, druhý rok zmodrá a ojíní se voskem. Bobule dozrávají na podzim druhého roku, proto nacházíme na samičích jalovcových keřích dvojí bobule: letošní zelené, drobné a loňské vyzrálé, modravé.

Místo výskytu: Dřevina se širokým ekologickým rozpětím, hojná i v subalpinském stupni. Dává přednost sušším půdám na slunných místech. Jalovec je v Čechách zcela chráněný. Jalovec má rád chudé, písčité jalové půdy.

Pěstování: Jalovec lze celkem dobře množit i výsevem do dobře zpracované půdy brzy zjara, semenáčky se pak přesazují do hrnků a z nich později na určená místa. Mimo jalovce obecného existuje celá řada jiných druhů jalovců pěstovaných jako okrasné dřeviny, např. Juniperus sabina, Juniperus virginiana, Juniperus oxycedrus a další. Pozor! Plody těchto druhů se nesmí s plody jalovce obecného a nesmí se používat k léčebným účelům nebo jako koření. Pěstováním jalovce by se rozšířil sortiment rostlin a dřevin, o nichž je známo, že mají ozdravující účinky na životní prostředí jako např. bazalka, levandule, jasmín, střemcha, černý rybíz, borovice a další. Jalovec jako keř svými kořeny zpevňuje svahy, zabraňuje erozi a splavování půdy, poskytuje stálou zeleň, je nenáročný jak na půdu, tak na klima a není ohrožován okusem zvěře. Kromě pohlavního způsobu rozmnožování semeny se jalovec rozmnožuje v kulturách vegetativně řízky a odnožemi. V přírodě bylo také pozorováno zakořeňování přízemních větví. Jalovec má skromné nároky na půdu, dovede se přizpůsobovat výkyvům teploty a patří proto k nejrozšířenějším jehličnanům na zeměkouli. Pro pěstování jke třeba vybrat suché místo na výsluní. Semeno se vyseje na jaře do dobře zpracované půdy a po vzejití se probere tak, aby mezi jednotlivými keříky byly mezery alespoň půl metru. Bobule se sbírají na podzim. bírají se pouze bobule zcela zralé, tedy černé, modře ojíněné, které sedí na větvích již druhý rok. Zelené letošní bobule jsou bez účinku. Sběr se dobře přebere a opatně suší vš stínu v tenkých vrstvách. Uschovává se na suchém místě v plátěnných pytlích a občas provětrá. Jalovcové dřevo se sbírá nejlépe v únoru, kdy z něho lze snadno sloupnout kůru. Kůra se sloupne a roztřídí podle tloušťky. Svazečky dřeva se potom uloží pod střechu a nechají přes léto proschnout. Na dřevě se má vždy nechat tenká větvička, která je potom bezpečným důkazem, že se opravdu jedná o jalovcové dřevo.

Doba sběru + sbíraná část: Předmětem sběru je plod, zřídka dřevo. Dřevo se sbírá se v únoru-březnu, ev. na podzim a v zimě. Nejlepší sběr plodů je ruční. Dělá se v rukavicích (září-listopad) druhého roku. Z nasbíraných plodů se odstraní nezralé a nevyvinuté, jehličí apod. Sběr se dělá do vzdušných nádob, vrství se max. do výšky 20 cm, protože jsou citlivé na zapaření. Plody se také mohou na podzim setřásat na plachty a je nutno je přebírat, aby neobsahovaly jehličí, případně nezralé nebo nevyvinuté plody. Někdy se sbírají olistěné konce větviček – Summitates juniperi. Sbírají se od května do září, při sběru se svazečkují.

Zpracování + uchovávání: Materiál (plody) se nejlépe suší umělým teplem (do 35°C) nebo jen v průvanu ve stínu, nikdy ne na slunci nebo vyšší umělou teplotou. Poměr seschnutí je asi 5:1. Plesnivění drogy se není třeba obávat. Dřevo se suší běžným způsobem. Poměr seschnutí je asi 2-3:1. Musí se oloupat. Olistěné konce větviček se suší pouze ve stínu v průvanu.

Vlastnosti drogy: Jalovec má jemně pryskyřičnatě aromatický pach a slabě kořenitou chuť.