Jitrocelový čaj 30g(20×1,5g) Plantago lanceolata folium plv.

Popis produktu

• Jitrocelový čaj 30g(20×1,5g) (Český text na obalech)

Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky. 
Složení: Plantago lanceolata folium. Droga obsahuje především glykosid aukubin, flavonoidy, enzymy, sliz, třísloviny, pektiny, saponin, hodně xantofylu, vitamín C, kyselinu křemičitou, soli vápníku a draslíku a látky fytoncidní. Je to droga chemicky i farmakologicky málo probádaná. 
Užívání: 1 sáček na 2dl vařící vody, vyluhovat 20 minut. Popíjet 3x denně. Skladovat v suchu při teplotě do 25 °C. Uchovávejte mimo dosah dětí! Výrobek nenahrazuje pestrou stravu.

• Skorocelový čaj 30g(20×1,5g) (Slovenský text na obaloch)

Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky. 
Zloženie: Plantago lanceolata folium. Droga obsahuje predovšetkým glykozid aukubin, flavonoidy, enzýmy, sliz, triesloviny, pektíny, saponín, veľa xantofylu, vitamín C, kyselinu kremičitú, soli vápnika a draslíka a látky fytoncídne. Je to droga chemicky aj farmakologicky málo prebádaná. 
Užívanie: 1 vrecko na 2dl vriacej vody, vylúhovať 20 minút. Popíjať 3x denne. Skladovať v suchu, pri teplote do 25 °C. Uschovávajte mimo dosah detí! Výrobok nenahradzuje pestrú stravu.

Jitrocel kopinatý: Synonyma:
Česky: skorocel kopinatý

Jitrocel kopinatý: Droga:
Latinsky: Folium plantaginis, Folium plantaginis lanceolatae, Semen plantaginis lanceolatae, Folium plantaginis minoris
Česky: List jitrocele

Jitrocel kopinatý: Názvy:
Lidové : myší ouško, ranocel, celník hojílek, volský jazyk, babie ucho, babík, babka, baraní jazyk, jatrocel, jazýček, kolocier, kolocier královitý, myší chvost, psí jazyk, psí jazýček, volove ucho, jitrocel špičatý, jitročel, beraní jazyk, myší ocas, skorocel, skoročil, babí ucho, ranocél, skorocél, muší ocas
Slovensky : skorocel kopijovitý
Německy : r Spitzwegerich, Spitzwegerichblätter
Rusky : podorožnik lancetolistnyj
Anglicky : Ribwort
Polsky : babka waskolistna, babka lencetowata

Chemické složení: List obsahuje hlavně sliz, třísloviny do 6,5%, pektinové látky, hořčiny, glykosid akubin (akubigenin + D-glukóza: až 2%), flavonoidy (bajkalein, skularein), enzymy (invertin, emulzin), kyselinu křemičitou, saponin a soli draslíku (v popelu až 42%), vápníku, a zinku, organické kyseliny a kyselinu L-askorbovou. Akubin hydrolýzou vytváří tmavě zbarvené produkty (známka špatné apretace) – droga hnědne. Akubin působí tlumivě na CNS. Semena mají podobné složení, jenom některé látky se v nich nacházejí ve větším množství. Obsahují sliz, glykosid akubin, bílkoviny, škrob a třísloviny.

Vnitřní užití:
Lidově se užívají kořeny, listy, květy i semena. Stejně se užívá i jitrocel větší. Kromě čaje se z jitrocele dá vyrobit léčivý sirup, mast, extrakt, nebo se užije čerstvá šťáva. Jitrocel můžeme kombinovat s mnoha drogami. Osvědčila se kombinace s mateřídouškou, dobromyslí, proskurníkem, lepyňkem, kmínem, fenyklem, listem podbělu, ale také zemědýmem, vlaštovičníkem i lékořicí.
Droga ze semen se předpisuje ve stejných indikacích jako list, ale i při sklonu k obstipaci. Na přípravu šálku macerátu se používá průměrná jednotlivá dávka 1,5 g, nebo 1 kávová lžička drogy. Užívá se ráno a večer.
Na přípravu záparu z listové drogy se používá jednotlivá dávka 1,5 g, nebo 1 kávová lžička na šálek vody.
Nebo:
Čajový nálev: 1 vrchovatou čajovou lžičku listů na 1/4 l vody, jen spaříme a krátce necháme vyluhovat.
Nebo:
Užívá se ve formě nálevu (1 čajová lžička na šálek vroucí vody), 2-3x denně.
Nebo:
Užívá se zápar: 1 až 2 polévkové lžíce drogy spaříme 3-4 dl vody, necháme vyluhovat 5-10 minut. Pije se teplý čaj po celý den (až 4x). Jitrocel je možné kombinovat s jinými bylinami.

Jednotlivá perorální dávka na odvar je 1,5 g.
Nebo:
V terapii se často doporučuje odvar – Decoctum Folii plantaginis (1 – 1 1/2 lžíce drogy na 2 sklenice vody), který se užívá v dávce 1/2 sklenice 2-4x denně.
Nebo:
Užívá se odvar (polévková lžíce drogy na 2,5 dl vody, pije se 1,5 dl 2-4x denně).
Nebo:
Není-li výslovně předepsán nálev, připravuje se odvar, 1 polévková lžíce drogy na 250 ml vody, vařit 10 minut, brát 2-3x denně.
Osvědčil se i bylinný balzám.
Tinktura: Sušené listy se nakládají do žitné kořalky nebo čistého lihu a na lžíci vody se bere 10-15 kapek.
Velmi prospěšná je i prostá šťáva z listů, které se nejprve rozetřou a pak vylisují přes plátno. Výčet indikací této šťávy je prakticky stejný, jako u celé drogy.
Nebo:
Jitrocelová šťáva se dávkuje 3 až 8 polévkových lžic denně.

Jitrocelový sirup: do sklenice se dá vrstva jitrocelových listů, vrstva cukru a tak pořád až je sklenice plná. Potom se převaří a hermeticky uzavře, aby dovnitř nemohl vzduch. Uschová se v chladu 80 dní (někde se láhev na tu dobu zakopává do země). Po této době vznikne jakási medovina, která je velmi chutná a zdravá.
Nebo:
Sirup – 1.způsob: Dvě vrchovaté dvojhrstě listů jitrocele semeleme na masovém mlýnku. Do kaše přidáme trochu vody, 300 g cukru a 250 g včelího medu. Za stálého míchání vše vaříme na mírném ohni, až vznikne zahuštěný sirup, který horký naplníme do skelnic a po vychladnutí uložíme do chladničky.
Nebo:
Sirup – 2.způsob: Umyté listy uložíme ve vrstvách s cukrem do sklenice na okurky a všechno řádně stlačíme. Hmota se postupně usazuje. Následující dny se vrstvy doplňují, až je sklenice plná. Pak povážeme dvoj až trojnásobně pergamenem nebo celofánem. V zahradě na chráněném místě vykopeme jámu a sklenice do ní vložíme. Nad sklenici dáme desku, zatížíme kamenem a celé zasypeme zemí. Deska i kámen mají zůstat viditelné. Za stálé teploty v zemi cukr zkvasí s listy na sirup. Po třech měsících sklenice vyjmeme, šťávu vylisujeme ovocným lisem (ne přes hadřík), převaříme, naplníme do lahví a dobře uzavřeme. Kdo nemá možnost použít tento způsob kvašení, nechá sklenici stát na teplém místě na slunci do doby, kdy se sirup usadí u dna. I takto získaný sirup dobře převaříme.
Nebo:
Jitrocelový sirup: vyprané listy jitrocele (1/2 zavařovací sklenice 0,7 l), přelít 1 dl bílé lihoviny, doplnit vroucí vodou, nechat luhovat 24 hodin, pak přecedit, vyždímat, přidat 0,25 kg cukru a svařit. Uchovávat v chladničce, užívat 3x kávovou lžičku denně.
Nebo:
Jitrocelový sirup dle faráře Kneipa: (užívá se při chronických katarech průdušek, bolení v krku a kašli). 10 g sušených listů jitrocele, 5 g sušeného listu podběle, 5 g sušené nati pelyňku pravého, 500 ml vody, 250 g medu. Uvedené byliny povaříme 5 minut v 500 ml vody a potom odvar zfiltrujeme přes plátno. Do odvaru přidáme 250 g medu a vaříme na mírném ohni do konzistence řídkého sirupu. Užíváme v teplém stavu, a to jednu lžičku každou 1/4 hodinu.
Nebo:
Jitrocelový sirup se dávkuje 2 až 5 čajových lžiček denně.
Čajová směs: Jednu čajovou lžičku vrchovatě naplněnou směsí jitrocele a mateřídoušky (rovné díly) spaříme v 1/4 l vody.

Zevní užití:
V terapii se k zevnímu použití často doporučuje odvar – Decoctum Folii plantaginis (1 – 1 1/2 lžíce drogy na 2 sklenice vody), který se užívá v dávce 1/2 sklenice 2-4x denně.
Nebo:
Užívá se odvar (polévková lžíce drogy na 2,5 dl vody) na obklady, umývání a výplachy.
Někdy se doporučuje pro zevní použití mast: dobře rozmačkat 2 hrsti jitrocelového listu (nejlépe užít jitrocel větší) a smíchat s 0,5 kg škvařeného sádla, nechat týden ve sklepě. Potom povařit, přefiltrovat (prolisovat přes síto), přidat 250 ml čerstvé jitrocelové šťávy a povařit do zhoustnutí. Možno přidat i trochu včelího vosku. Hojí vředy, naběhlé žlázy, záněty, popáleniny apod.
Obklady z listů: Čerstvé listy jetrocele kopinatého nebo většího umyjeme, na desce válečkem na nudle rozválíme na kaši a přiložíme na nemocné místo.

Lze zaměnit s: V droze nesmí být přítomny listy jitrocelu většího – Plantago major L., se široce vejcovitými listy a jitrocelu prostředního – Plantago media L., se stopkatými elipsovitými listy. Jejich květní klasy se také liší od jitrocele kopinatého. Tyto druhy se používají pouze v lidovém léčitelství.

Popis: Trvalá bylina dosahující výšky 10-30 cm s růžicí listů celistvookrajových, kopinatých s 3-7 žilkami, na bazi zúžených do listové stopky. Přímý rýhovaný, přitisknutě chlupatý stvol je vysoký 10-50 cm a končí se klasem malých žlutobílých kvítků, uložených v paždích blanitých listenů a uspořádaných do kulatého nebo válcovitého klasu. Kvete od května do října. Plody jsou tobolky.

Místo výskytu: U nás roste ve dvou poddruzích. Je mírně vhkomilný a dává přednost lehkým půdám bohatým na dusík. Nacházíme ho hlavně na pasekách, u cest, osad, na úhorech a mezích, travnatých svazích a loukách do 1800 m n.m. K léčebným účelům se i pěstuje. Na půdu je nenáročný, roste i na suchých a výslunných svazích.

Pěstování:
Obecně: Jitrocel kopinatý býval běžnou rostlinou na vlhčích loukách, často se vyskytoval na polích, kde byl pěstován jetel. Dnes se nezávadný jitrocel hledá těžko. Snad ho vyhubila chemizace a na místech, kde ho bývalo velké množství, ho zřejmě zadusily agresivnější rostliny. Pokud někde roste, není vyloučeno, že obsahuje těžké kovy nebo dusíkaté látky. Dnes pro vlastní potřebu je vhodné jitrocel raději pěstovat. Jsou i vyšlechtěně odrůdy jitrocele, které mají větší hmotu listů. Je to rostlina vhodná jen pro menší plochy, protože sušení listů je obtížné. Cena drogy je však vysoká a pěstování se vyplatí. Jitrocel se pěstuje jako dvouletá kultura.

Odrůdy: U nás byla povolena v roce 1952 odrůda řSvatojánskýř a v roce 1988 „Libor“.

Poloha, podnebí, půda: Rostlina nemá velké nároky na polohu. Roste ve všech klimatických polohách v nadmořských výškách asi do 1 000 m n.m. V teplých a suchých stanovištích dává menší výnosy a pod vlivem sucha postupně řídne. Na pěstování rostliny jsou výhodné oblasti s průměrnými ročními srážkami nad 500 mm. Vyžaduje půdy lehké nebo hlinitopísčité, vlhké, kypré, snáší však i půdu středně těžkou s neutrální nebo kyselou reakcí. Méně vhodné jsou půdy písečnaté a jílovité. Nevhodné jsou půdy zamokřené. Vzhledem ke značné produkci zelené hmoty vyžaduje půdy bohaté na lehce přístupné živiny, zvláště dusík. Rostlina snese i polostín.

Výsev semen: Jitrocel zařazujeme do osevního postupu po hnojených okopaninách nebo luskovinách. Volíme vždy takovou předplodinu (okopaniny), která zanechává půdu v dobrém stavu s dostatkem živin a hlavně nezaplevelenou. Pozemek na podzim zořeme do hloubky asi 30 cm a ponecháme přes zimu v hluboké brázdě. Na jaře smykujeme, bráníme, a válcujeme, protože je potřebné v půdě zadržet co nejvíc zimní vláhy. Menší plochy zryjeme do hloubky 25-30 cm, na jaře rozdrtíme hroudy a povrch urovnáme hrabičkami. Jitrocel se dobře množí semeny. Semeno vyséváme na stanovišti v v březnu-dubnu do řádků 45 cm (30-40 cm) širokých a do hloubky nejvíce 1 cm. Aby porost neplesnivěl, řádky by měly být pokud možno orientovány ve směru sever-jih. Spotřeba semena na 1 ar je 40 dkg. Na výsev používáme pouze kontrolované osivo. Osivo jiného původu, znečištěné plevelem (např. z čistících stanic) nesejeme. Po výsevu se semeno zahrne a místo výsevu se mírně zhutní. Při dostatečné vláze klíčí za 7-10 dní.

Pěstování: Na stanovišti je vytrvalý, je možno jej na jednom stanovišti pěstovat 2-4 roky. Porost během vegetace (semeno vzchází za 10-14 dní) plečkujeme nebo okopáváme. Později podle potřeby porost okopáváme dvakrát, plejeme 2-3x (vždy, když se v kultuče objeví plevel). Porost nejednotíme, ale ponecháme v plných řádcích. Za příznivých podmínek můžeme sklízet již za 4 měsíce po výsevu. Vysetý v dubnu dá ještě v témže roce tři sklizně.

Hnojení: Pozemek má být dobře prohnojen (po okopaninách nebo luskovinách). Jinak hnojíme průmyslovými hnojivy. Na podzim při hluboké orbě zapravíme do půdy 2 kg draselné soli a současně 2 kg superfosfátu na 1 ar. Na jaře před setím hnojíme síranem amonným v dávce 2 kg na 1 ar. Po každém sběru v dalších letech přihnojujeme ledkem vápenatým v dávce 1-2 kg na 1 ar. Na list nikdy nehnojíme. Listy rostlin z půd přehnojených dusíkem obsahují mnoho vody a při sušení se snadno zapaří. V průběhu růstu se nehnojí dusíkatým hnojivem, stejně tak se nehnojí na list.

Ochrana rostlin: Kulturu chráníme před veškami fosfotionem v koncentraci 0,2-0,4%. Pozor na ochrannou lhůtu (je uvedena na obalu). Když se vyskytne v kultuře virová mozajka, napadené rostliny co nejrychleji odstraníme.

Jakostní norma drogy: ON 86 6420.

Semenářství: Jirtocel kopinatý vyséváme na semeno koncem dubna a v květnu do řádků 50 cm od sebe, v řádcích sejeme řídce. Rostliny během deseti dnů řádkují, do zimy jsou velmi dobře urostlé, v prvém roce zpravidla nasadí i menší množství semene (to záleží na vegetaci). Na semeno pěstujeme pouze jitrocel kopinatý. Jitrocel, který vytvoří v prvním roce přízemní růžici, velmi dobře přezimuje. Jakmile to počasí na jaře dovolí, porost vyhrabeme a pohnojíme fosforečným hnojivem. Ihned ho zapravíme do země. Jitrocel zpravidla nasadí na květ, když se zvýší teploty (v červnu a v červenci). Když jitrocel nakvétá, odstraníme jiné druhy tak, aby zůstal pouze jitrocel kopinatý. Sklizeň semene začneme tehdy, když jsou semeníky šedé a vydrolené semeno má hnědožlutou barvu. Světlé semeno není ještě vyzrálé. V tomto případě počkáme několik dnů, až osivo dojde. Semeníky sklízíme se stopkou těsně nad listem, odřezáváme srpem. Sklizené semeníky při sklizni vkládáme do hustých jutových žoků, ze kterých semeno nepadá. Tyto žoky odvážíme na sýpku, kde máme položený papír. Na papír semeníky rozestřeme ve verstvě 30-40 cm. V tu dobu se již semeno drolí a zůstává na papírech. Jitrocel, ktyrý na poli přezraje, silně za větru vypadává. Sklizené semenice na sýpce každý den (po dobu asi 14 dnů) obracíme. Ve dne, ne za vlhka, důkladně větráme, aby jitrocel pozvolna dozrával. Po 14 dnech vymlátíme na mlátičce nebo na maloparcelním kombajnu Osevan. Stroj musí být čistý. Po výmlatu jitrocel vyfoukáme, tím odstraníme plevy a další nečistoty i slabé semeno, které bývá neklíčivé. Takto vyčištěné semeno rozložíme na sýpce na papírech ve vrstvě 3-5 cm, kde je necháme asi pět dnů. Každý den semeno obracíme. Potom již můžeme čistit osivo na čistících strojích. Čisté osivo ukládáme do plátěných pytlů, na prkenou podlahu. Každý porost musí být přihlášen k přehlídce ÚKZÚZ, který vydá osvědčení o jeho uznání.

Výnosy: První rok nedává podstatný výnos, nejvyšších výnosů se dosahuje ve druhém a třetím roce, pak výnosy klesají. Výnos suché drogy z 1 aru je asi 30-60 kg. Příměs hnědých listů má vliv na jakost. Na 1 kg drogy potřebujeme 5 kg čerstvých listů (poměr seschnutí 5:1). Výnosy kolísají podle způsobu hnojení, ročního počasí a včasných sklizní od 2 do 6 t na hektar drogy, což odpovídí 10 až 30 t na hektar čerstvých listů jitrocele.

Doba sběru + sbíraná část: Materiál se sbírá před kvetením (ještě před tím, než se vytvoří květní lodyhy, tj. květen-srpen, jinak listy při sušení silně hnědnou). Listy na menších plochách sežínáme srpem, na velkých můžeme sklízet žacím strojem nebo žacím nakladačem přizpůsobeným pro sklizeň léčivých rostlin. Období sklizně je omezeno jen požadavkem, aby listy byly zelené. Za vlhka, po dešti a za ranní rosy jitrocel nesbíráme, protože za těchto podmíněk se zvlášť rychle zapaří, hnědne a potom černá. Listy jsou choulostivé na pomačkání a proto se nesklízejí do tašek, vaků ani sáčků, ale na lísky. Srpem odřezáváme celé rostliny, které ihned zbavíme květních stvolů a nevhodných listů (barevně nebo jinak poškozených). Při sběru je možno v čistých porostech kosit srpem. Na zarostlých stanovištích je výkonnější sběr ručním odtrháváním. Na urychlení sběru je možno současně trhat i květní části, ale před ukládáním do košů je třeba je oddělovat (později se odstraňují velmi těžko). Materiál se nesmí stlačovat, lehce se zapaří a mění barvu. Příčinou barevné změny je vůči kyslíku a vlhkosti ve vzduchu nestálý glykosid akubin, který se rozpadá na tmavě zbarvené rozpadové produkty. V prvním roce se může sekat při sklizni 1 až 2x za vegetační období, později, zvláště při dobrém ošetřování porostu až 4x. Pokud má dost vláhy a humusu v půdě, odmění se bohatou úrodou listů. Porost jitrocele je třeba udržovat bez plevelů a jiných příměsí – ušetříme si tím při sklizni přebírání a odstraňování plevelů i nežádoucích travin. Květní stonky je nutné také vybrat. Nejvíce účinných obsahových látek má jitrocel v době květu, ale i při dalších sečích je po správném usušení a skladování droga kvalitní. Lidově se užívají i kořínky. Jako droga se sbírají i semena.

Zpracování + uchovávání: Největší obtíže jsou při sušení a skladování jitrocele. Materiál se musí dát sušit co nejrychleji po sběru. Je možno jej předsušit na slunci, dosouší se v tenkých vrstvách (8-10 cm) ve stínu a za dobrého větrání. Droga je drobivá, při sušení je lépe s ní manipulovat co nejméně. Poměr seschnutí je asi 5:1 (3-6:1). Období sběru: červen (červenec)-srpen (září). Sušit se musí opatrně, aby se syrové listy nezapařily, protože by při dalším dosoušení zčernaly a znehodnotily sběr. Suší se v nízké vrstvě (nejvýš 5 cm) na vzdušném a dobře větraném místě nebo na sušících lískách (nejvhodnější je sušení v sušárně za velkého průchodu vzduchu při teplotě do 50°C). Listy při sušení není vhodné obracet, vyžaduje to určitou rutinu. Usušené listy musí zůstat pěkně zelené – jiné odstraníme. Drogu je třeba dobře dosušit, protože i potom do sebe velmi lehce „natahuje“ vlhkost (je hygroskopická), kazí se, a když dáme nedosušenou drogu do obalů z umělé hmoty (např. do igelitových pytlů), v krátkém čase zplesniví. Drogu je proto třeba skutečně dobře usušit, potom ji necháme dva týdny vydýchat a pytlujeme do papírových nebo igelitových pytlů. Při odesílání ji příliš nestlačovat, protože se drobí. Uložíme-li do obalů z umělé hmoty nedosušenou drogu, v krátké době se zkazí. Při pěstování ve velkém se jitrocel nejvýhodněji suší v roštových sušárnách při teplotách 60°C. V prvním roce jitrocel sbíráme dvakrát za sezónu, v dalších letech 3-4x. Předčasné tvoření květních natí snižuje výnosy. Květní natě se v droze nesmějí vyskytovat. Kvetení jitrocele omezíme hnojením dusíkatými hnojivy (síran amonný), nebo včasným sběrem. Z kultury, která předčasně vykvetla, není možno získat jakostní drogu, protože norma nepřipouští příměs kvetoucích stvolů. Ruční přebírání není rentabilní. Proto raději kulturu, která předčasně vykvetla, sklidíme na píci. Semeno se suší obvyklým způsobem. Listy sklízejte krátce před tím, než rostliny začnou vytvářet květenství. Natrhané listy uhládejte du širokého mělkého košíku v tenké vrstvě. Nikdy netrhejte za mokra. V sušičce nesmí teplota přestoupit 40°C. Správně usušené listy mají zelenou nebo zelenohnědou barvu.(?).

Vlastnosti drogy: Listy mají hořkou, slanou a stahující chuť. Jsou bez zápachu.