Jmelí nať 100g x Visci albi herba cons. Sypaná bylina MILOTA

Popis produktu

Složení: Visci albi herba. Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky.

Droga obsahuje cholin, acetylcholin, histamin, pryskyřice, jejichž složkou je například účinný viscotoxin, organické kyseliny, flavonoidy, triterpeny, aminokyseliny, fenylové sloučeniny a řadu dalších látek. Do 1 litru vínovice s obsahem 60 až 70% alkoholu přidáme 200g rozmělněného listu jmelí a při teplotě 25 až 30°C a občasného protřepání tekutinu 14 dní macerujeme. Pak tekutinu přefiltrujeme a uložíme na chladnější místo. Užívání: 1 pol.lžíci přelít 0,5 l vařící vody, vyluhovat 10 min popíjet nebo koupat 1 x denně.

• Imelo biele vňať (Slovenský text na obaloch)

Zloženie: Visci albi herba. Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky.

Droga obsahuje cholín, acetylcholín, histamín, živice, ktorých zložkou je napríklad účinný viscotoxin, organické kyseliny, flavonoidy, triterpény, aminokyseliny, fenylovej zlúčeniny a rad ďalších látok. Do 1 litra vínnych destilátov s obsahom 60 až 70% alkoholu pridáme 200g mletého listu imela a pri teplote 25 až 30 ° C a občasného pretrepania tekutinu 14 dní macerujeme. Potom tekutinu prefiltrujeme a uložíme na chladnejšie miesto. Užívanie: 1 pol. lyžicu preliať 0,5 l vriacej vody, vylúhovať 10 min popíjať alebo kúpať 1 x denne.

Jmelí bílé: Synonyma:
Latinsky: Viscum dichotomum, Viscum quercinum
Česky: jmelí obecné, jmelí listnáčové, jmelí dubové

Jmelí bílé: Droga:
Latinsky: Herba visci albi, Stipites et Folia visci albi
Česky: Nať jmelí

Jmelí bílé: Názvy:
Lidové : mejlí, gmejl, omelí, mýlí, jemelo, omelo, dubové mejlí, gemeili, jemelka bílá, jemolka, jimelí, jmejlí, jemel bílý, jemela, mejdlímelí, amala, omejlí, mélí, mejdlí
Slovensky : imel´o biele
Německy : e Laubholz-Mistel, Mistel, Mistelkraut
Rusky : omela belaja
Anglicky : Mistletoe
Polsky : jemiela pospolita, jemiola pospolita, Jemioła

Chemické složení: Účinnými obsahovými látkami jmelí jsou cholin, acetylcholin, histamin. V pryskyřicích se nachází toxický polyproteid viskotoxin (glykosidická látka obsahující asi 18 aminokyselin: má místně dráždivé a nekrotizující vlastnosti, pokládá se za vhodný na protirakovinovou léčbu). Nověji se kancerostatické působení připisuje proteinové složce histonového charakteru, která se dá izolovat extrakcí vodou: obsahuje asi 17% bazických aminokyselin, hlavně arginin). Dále jsou zde pryskyřicové alkoholy (alfa-viskol, beta-viskol) a kyseliny, triterpenoidy (kyselina oleanolová, ursolová a aminomáselná), saponiny, triterpeny (kalendulasaponin), vosky, cukry, inosit, škrob, mastný olej, barviva (xantofyl), slizy a flavonoidy. Mimo nich je přítomna ještě lepivá měkká pryskyřice, složená z viscinu, kyseliny viscinové a viscikaucinu. 
Hlavními skupinami účinných látek jsou:
1. skupina snižující krevní tlak
2. skupina účinkující na srdce
3. skupina látek s nekrotizačním účinkem.
Plody obsahují i kaučukový viscin.

Vnitřní užití:
Pokud se jmelí kombinuje do směsí, které se mají vařit nebo spařovat, je vhodné dávky poněkud zvýšit.
U oběhových indikací se droga podává samostatně, jinak ji ale můžeme zařazovat do směsí. Protože drogu řadíme mezi prudčeji působící, musí se níže uvedené dávky přesně dodržovat.
Droga se dávkuje perorálně jako macerát jednotlivě 1,0 g, denní dávka 5,0 g. Účinné obsahové látky se varem částečně rozkládají.
Nebo:
Užívá se formou macerátu, vyluhovaného asi 10 hodin (minimálně 4 hodiny). ČSL III. předepisuje pro jednotlivou dávku max. 1 g, pro denní dávku 5 g drogy.
Nebo:
Užívá se také ve formě macerátu (4 g drogy na 250 ml vody, 24 hodin vyluhovat – účinné látky se totiž varem znehodnocují.
Nebo:
Čaj: Čaj ze jmelí se připravuje pouze ve studeném stavu. Jednu vrchovatou čajovou lžičku dáme na noc do 1/4 litru studené vody, ráno se jen ohřeje a scedí. Je-li třeba na den větší množství, musí se přechovávat v termosce, která je vypláchnutá vřelou vodou, nebo čaj před použitím vždy ohřát ve vodní lázni.

Pro běžnou potřebu se připravuje zápar z 1 kávové lžičky na šálek a pijí se 2-3 šálky denně.
Nebo:
Běžně se připravuje zápar z 1/2-1 lžičky drogy na 3 dl vody (macerovat 10 minut), pít max. po 1 dl 2-3x denně.
Nebo:
Používá se ve formě čaje (20-40 g vysušeného jmelí na 400 g vody nechat vyluhovat 3-4 hodiny).

Odvar: Dnes se užívá jmelí v lékařství ke snížení tlaku krve. Bere se 30 g rozřezaného dřeva na 400 g vody, vaří se 15 minut a pije vždy za 4 hodiny půl šálku odvaru.
Extractum visci albi fluidum se užívá po 0,5 g (20 kapek) pro dosi.
Dříve se jmelí užívalo ve formě prášku ze dřeva jmelí, zvaného Lignum visci, nebo celé rostliny.
Nebo:
Účinné látky jmelí jsou termolabilní (hlavně viscotoxin), proto se droga nejčastěji aplikuje buď formou prášku, 3x denně 1-2 g. Maximální denní dávka je 5 g.
Nebo:
Vnitřně se užívá jako prášek 1,5 g 3x denně.
Jinou aplikační formou byl rozsol získaný vařením bobulí jmelí, který se používal k léčbě popálenin. Listy se vyluhovaly v lihu, ale nejvíc se z nich vařil čaj.
Jmelí lze rovněž aplikovat formou tinktůry, 2-3x denně 30-40 kapek, dle rady lékaře.
Nebo:
Nejvýhodnější lékovou formou je tinktura připravená z čerstvě rozmělněných listů. Dávkování pak může být nižší, obvykle 20-40 kapek na jednotlivou dávku, a to 2-3krát denně.
Nebo:
Tinktura: Připravuje se podle obecné receptury.
Čerstvá šťáva: Čerstvé listy a větvičky se umyjí a ještě ve vlhkém stavu se z nich za pomoci odstředivky získá šťáva.

Zevní užití:
Vazelína: Čerstvé bobulky jmelí se smísí se sádlem na vazelínu (použijí se jen zevně při omrzlinách).

Lze zaměnit s: Botaničtí systematici v současnosti rozdělují rod na Viscum album L. – jmelí listnáčové a Viscum laxum Boiss – jmelí jehličnanové – podle cizopasnosti buď na listnatých stromech (mimo dubů), nebo – většinou na jehličnatých lesních dřevinách, hlavně na borovicích. Za zvlášť účinné se považuje jmelí cizopasící na modřínu opadavém (Larix decidua Miller). Při sběru na farmaceutické účely se nedělá rozdíl. Za nepřípustný se pokládá ochmet evropský (Loranthus europaeus Jacq.). Roste hlavně na dubech, na nichž jmelí nikdy neroste, vidlicovitě se rozvětvuje, ale má jen měkké, opadavé listy, květy v řídkých klasovitých střapcích, bobule má žluté a větvičky hnědé. Díky tomu, že opadává, při zimním sběru nemůže dojít k záměně. Ochmet se vyskytuje zejména v oblasti Čertoryje, poblíž Strážnice a na předhůří Bílých Karpat.

Popis: Poloparazitický stromovitý keř vysoký 30-50 cm. Stonky oblé, lámavé, rozvětvené, žlutozelené, listy protistojné, kožovité, podlouhle obráceně vejcovité, lysé, celistvookrajové a neopadavé. Drobné květy nenápadné, nažloutlé, umístěné v rozsochách a na koncích větviček v koncových klasech. Slabě voní. Kvete v březnu-dubnu. Plody jsou nepravé bílé bobule s lepkavým oplodím (obsahují po 1 semenu). Bobule dozrávají v listopadu.

Místo výskytu: Cizopasí na jehličnanech (jedle, borovice, smrk) i na listnáčích (jabloně, topoly, břízy, lípy, agáty, z keřů dřišťál dráč a růže, nenapadá duby). Jmelí rozšiřují drozdovití ptáci semeny. Vyklíčená rostlinka zapouští do dřeva hostitele savé výběžky.

Doba sběru + sbíraná část: Předmětem sběru je nať. Sbírají se olistěné mladé konce větviček (do síly 5 mm), ale bez plodů, obyčejně v zimních měsících (prosinec-únor, lépe však od začátku října do poloviny prosince a v měsících březnu a dubnu), sbírat je však možno prakticky po celý rok. Nejkvalitnější drogu tvoří pouze mladé lístky. Při sběru je třeba vylézt až do koruny stromu, což bývá dost nebezpečné. Sběrači si musí zajistit vhodné nářadí, hlavně stoupačky, ochranné pásy, žebříky a srpovité nože. Trsy se seřezávají pilkou nebo nožem. Otloukání trsů nebo jejich částí holí se nepřipouští, protože tak se získá droga silně polámaná, znehodnocená. Větvičky s listy se sbírají pozdě na podzim nebo v zimě. Větvičky se zbaví kůry a potom se usuší za vyšší teploty na kamnech.(25). Větvičky jsmelí dubového se sbírají v dubnu před rozkvětem. Nové výzkumy prokázaly, že klinicky nejprůkaznější výsledky dává jmelí jabloňové, jedlové a jmelí z hlohu. Nejtoxičtější je jmelí topolové. Optimálním měsícem sběru je březen. Jmelí sbírané v lednu a srpnu má jen minimální hypotenzivní aktivitu. Ještě v nedávné minulosti se běžně sbíral list i s větvičkami. Současný výzkum však ukázal, že nejvíce účinných látek je v listech, zatímco účinnost větviček je problematická. Proto se stále více využívá pouze list (Folium et stipites visci albi). Droga by neměla být znehodnocena plody, které jsou rovněž toxické. Nejhodnotnější drogu z hlediska účinku na krevní tlak poskytuje sběr březnový a potom listopadový a prosincový. Nízkou účinnost má naopak sběr lednový a zejména srpnový. Pro použití v jiných indikacích nejsou nároky na dobu sběru tak přísné a povolen je v zásadě celoroční sběr.

Zpracování + uchovávání: Nať se suší ve svazečcích na suchých, stinných a vzdušných místech přirozeným teplem. Teplota (ani umělé teplo) nemá přestoupit 40°C. Sušením mizí charakteristický, nepříjemný pach čerstvé rostliny. Poměr seschnutí je asi 3:1. Po úplném usušení se silnější, zdřevnatělé větvičky odstraňují, takže drogu tvoří jen tenší větvičky a listy. Droga se skladuje v dobře uzavřených obalech, chráněná před světlem, nejlépe v kovové nebo skleněnné nádobě na suchém místě.

Vlastnosti drogy: Droga má charakteristický pach (před usušením) a hořkou chuť. Celá rostlina se za čerstva vyznačuje odporným zápachem, připomínajícím žluklé máslo. Chuť po vložení do úst má nasládlou, sliznatou, potom odpornou, trochu nahořklou.