Jujube – cicimek datlový semena 2 Ks Salvia Paradise

Popis produktu

Pěstování rostlin bylo od samých počátků spojeno s přenášením semen a zaváděním nových druhů a odrůd na území, kde dosud nerostly. Introdukce cizokrajných rostlin má neobyčejný význam hospodářský, tímto způsobem byly získány četné rostliny okrasné, technické a užitkové, mezi nimiž mají rovněž své důležité místo i subtropické ovocné dřeviny. Mezi ty patří i druh Ziziphus ziziphus.

Je samozřejmé, že v podmínkách ČR nedojde k velkoplošnému rozšíření tohoto subtropického ovocného druhu. Nicméně si jujuba zasluhuje větší rozšíření hlavně pro své biologické a zemědělské vlastnosti, k nimž patří především odolnost vůči chladu, suchu a nenáročnost na půdní podmínky. Vysoký obsah biologicky aktivních látek ji činí velmi cennou také v potravinářství a ve farmacii. Platný botanický název je Ziziphus ziziphus. V Číně se jujuba pěstuje více než 4 000 let, přičemž až do poloviny 20. století zde byla nejrozšířenější ovocnou dřevinou, hned po ní následoval tomel, hrušně, citrusy a jabloně. Dodnes je jednou z nejdůležitějších ovocných plodin Číny.

Jujuba je opadavý nízký strom nebo keř subtropického, až temperátního pásma. Větve jsou neuspořádaně tvarované s párem trnů u každého nodu. Existují i druhy téměř beztrnné. Asi ve čtyřech letech dorůstá výšky až 12 m s kmenem o průměru 35 cm. Plodem je podlouhlá vejcovitá, hruškovitá, až kulovitá peckovice s tmavě červeným, nebo až hnědým lesklým oplodím, dlouhá 2–5 cm, zpočátku zelená, při dozrávání dostává oranžově žlutou, až červeně hnědou barvu. Přezrálé a dosušené plody vypadají jako čerstvé datle nebo olivy. Dužina je masitá, zelenavě bílá, až nažloutlá sladké, až navinulé a aromatické vůně, křupavá, až houbovitá. Proto je výhodné nechat plody po sklizni nějaký čas zavadnout, aby se dužina trochu vysušila. Potom se stává křehkou a sladkou. Semeno – pecka – je vřetenovitá, k oběma koncům zašpičatělá. Ze semeníku se vytváří peckovice s jednou peckou, která může obsahovat 1–3 embrya. Pecka je tvrdá. Existují i bezsemenné plody vzniklé partenokarpicky.

Jujuba je typickou, nenáročnou dřevinou subtropického kontinentálního klimatu. Výborně roste a plodí i při teplotách 25–28 °C. Dobře roste v sušším prostředí s obzvláště horkým suchým létem. Nejdůležitější je slunná poloha. Možné umístění představuje studený skleník nebo chráněná poloha jižních teplých oblastí. Jujuba v našich podmínkách snáší teploty až −24 °C.

Nároky na půdu: Na půdu není jujuba náročná. Vyhovuje písčitá i jílovitá, hluboká půda. Nejvíce jí prospívají teplá slunečná a závětrná místa, kyprá, písčitohlinitá půda, dobře propustná pro vodu a vzduch. Má velkou přizpůsobivost jak suchým, tak i zamokřeným nebo zasoleným půdám. Roste a plodí i na chudých půdách, kde by se jiným subtropickým dřevinám nedařilo.

Nároky na vláhu: V podmínkách, kdy je rostlina zavlažována, je její základní kořenová masa rozložena v hloubce 0,8–1 m, s větší hloubkou kořenů ubývá. Z hlediska nástupu do vegetace bylo pozorováno, že jujuba v podmínkách ČR (Jižní Morava) začíná rašit koncem března až začátkem dubna. Počátek kvetení je pozorován od konce dubna do začátku května a ve venkovní výsadbě koncem května až v polovině června. Sklizeň plodů je v období od poloviny října do začátku září.

Obsahové látky:

Plody: Nutričně je nejdůležitější obsah vitamínu C v množství 400–1000 mg na 100 g čerstvých plodů. Mezi další významné obsahové látky patří triterpenoidní kyselina oleanolová, betulinová, ursulová, dále to jsou fenoly, tanin, betulin, jujubogenin, jujubosid, flavon C-glykosid a spinosin, třísloviny, červené barvivo eretrozifil, rutin. Z vitamínů jsou to kromě vitamínu C thiamin (B1), riboflavin (B2), pyridoxin (B6), niacin (PP) a provitamin – karoten. Plody dále obsahují 2,6–3,4 % bílkovin, 3,7 % tuků a 25–32 % sacharidů. Z minerálních látek je to draslík, železo, vápník, fosfor, hořčík, sodík, zinek, mangan, měď, kobalt a jód.

Listy: Obsahují cukry – karoten, tanin, flavonové glykosidy, saponiny, kumariny, pryskyřici, sliz, vitamín C (69 mg na 100 g), kyselinu jablečnou a octovou. V kůře se nachází leukopelargonidin, leukocyanidin a kyselina betulinová. Šťávy listů jujuby mají jako jediné podivuhodnou vlastnost. Čerstvé i sušené obsahují látku, která paralyzuje buňky, které vnímají sladkou chuť – tzn. ruší schopnost vnímání sladkosti. Pokoušeme-li její listy, pak na půl až na celou hodinu ztrácíme pojem sladkosti, necítíme sladkou chuť. Jíme-li cukr, zdá se nám, že koušeme do křídy. Krystalový cukr vyvolává pocit písku, med chutná jako kolomaz. Po hodině začneme sladkost opět vnímat. V současnosti stále probíhají intenzivní laboratorní analýzy této jedinečné látky.

Semena: Obsahují quercetin-3-O-glukosid, quercetin-3-O-diglukosid, quercetin-3-O-rutinosid, rhamnetin a eriodictiol. V roce 1990 byly ze semen jujuby izolovány peptidické alkaloidy sanjoinin B, D, F, G2, frangufolin, amphibin D a cyklický peptid – sanjoinenin. Dále semena obsahují triterpenoidní saponiny jujubosid A a B, jejich sapogenin jujubogenin, dále flavonoidní glykosidy swertisin a spinosin, steroidní glykosid daukosterol aj.

Semena tropických rostlin vždy potřebují speciální podmínky ke klíčení. Před výsevem doporučujeme prostudovat další literaturu.