Kmín plod celý 100g Carum carvi fructus tot. Sypaná bylina MILOTA

Popis produktu

Složení: Carum carvi fructus. Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky.

Kmín je jedním z nejstarších koření světa, chuťově výjimečné, nenahraditelné a zdravotně prospěšné koření. Kmín obsahuje i tyto důležité látky: vodu, bílkoviny, sacharidy, vlákninu, tuk, železo, vápník, hořčík, fosfor, draslík, měď, selen, mangan, zinek, sodík, omega 3, Omega6 kyseliny, vitaminy A, B, C, E, K, cholin a kyselinu listovou. Užívání: 2 čajové lžičky přelít 3 dcl vařící vody, vařit 2 min. vyluhovat 15 min. popíjet 2x denně.

• Rasca lúčna plod (Slovenský text na obaloch)

Zloženie: Carum carvi fructus. Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky.

Rasca je jedným z najstarších korenín sveta, chuťovo výnimočné, nenahraditeľné a zdravotne prospešné korenia. Rasca obsahuje aj tieto dôležité látky: vodu, bielkoviny, sacharidy, vlákninu, tuk, železo, vápnik, horčík, fosfor, draslík, meď, selén, mangán, zinok, sodík, omega 3, Omega6 kyseliny, vitamíny A, B, C, E, K, cholín a kyselinu listovú. Užívanie: 2 čajové lyžičky preliať 3 dcl vriacej vody, variť 2 min. vylúhovať 15 min. popíjať 2x denne.

Kmín kořenný: Synonyma:
Latinsky: Apium carvi, Seseli carvi, Lingusticum carvi, Bunium carvi, Foeniculum carvi, Pimpinella carvi, Selinum carvi, Sium carvi, Karos carvi, Seseli carum, Sium carum, Carum decussatum, Carum aromaticum, Carum officinale, Carvi careum, Pimpinella anisum, Lagoecia cuminoides, Carum sativum
Česky: Kmín luční, kmín polní

Kmín kořenný: Droga:
Latinsky: Fructus carvi, Fructus cari carvi
Česky: Plod kmínu

Kmín kořenný: Názvy:
Lidové : Raška
Slovensky : Rasca lúčna
Německy : Wiesen-Kümmel
Rusky : Tmin obyknovennyj
Anglicky : Carway

Chemické složení: Hlavní složkou obsahových látek je silice (3-7%), obsahující hlavně karvon (50-60%) a limonen (35%), karveol aj. Na poměru těchto složek v silici závisí jejich kvalita i pach. Dále jsou v droze bílkoviny (20%), olej (20%), kumariny, flavonoidy (kvercitin a kemferol), pryskyřičnaté látky, sacharidy atd.

Vnitřní užití:
Dávkuje se 1 kávová lžička na šálek záparu (pije se až 4x denně).
Nebo:
Ke karminativním účelům se připravuje zápar z 1/2 lžičky plodů na 2,5 dl vody (dětem se dává po lžičce, dospělým až 2 lžičky 2-3x denně, vždy po jídle). Jinak se připravuje asi 3% zápar (pije se 1,5 dl 2-3x denně).
Nebo:
Vnitřně v nálevu (2 lžičky na šálek vroucí vody).

Odvar se připravuje krátkým přejitím varem 1 kávové lžičky kmínu na šálek vody. Dávkování může být i vyšší: 1-5 g pro dosi, 3-10 g pro die.
Nebo:
Lžíce kmínu se dobře svaří s trochou vody a potom se nasype do řídké chlebové polévky, která se jí horká. Potom se provede horká koupel nohou a ihned se ulehne.

Práškovaná droga (0,5-1 g) se užívá 2-4x denně.
Nebo:
Proti nadýmání lze použít také prášku kmínového semene, a to 3x denně 1/2 g.
Nebo:
Užívá se prášek 3x denně na špičku nože.
Silice – Oleum carvi – je oficinální v ČsL 4 a dávkují se 2-3 kapky 2-3x denně na kostku cukru.
Mohou se také žvýkat celé plody (2-3 g denně).

Lze nahradit: Jedním z dalších kmínů je kmín hlíznatý – Bunium bulbocastenum L. z čeledi mrkvovitých (Daucaceae), bulvuška hlízová, syn. Carum bulbocastenum Koch. Je to vytrvalá rostlina velmi podobná kmínu lučnímu, od kterého se snadno rozezná hlízovitým oddenkem. Vyskytuje se zřídka na polích na jílovitých a vápenatých půdách. U tohoto druhu se především používaly hlízy, tzv. zemní kaštany. Hlízy jsou hranatě kulovité, na povrchu tmavohnědé, na řezu bělavé. V dřívějších dobách, před zavedením brambor, se bulvuška pěstovala pro tyto hlízy. Hlízy se vybírají z půdy v červenci (tj. v době zralosti plodů) buď vykopáváním nebo sklízením při orbě. Pojídají se většinou pečené jako kaštany nebo dušené, případně ve formě salátu s olejem a octem. Kmín hlíznatý se pěstuje ve Francii, kde se specifická chuť hlízy značně cení. Listy slouží jako náhrada petržele a plody se používají stejně jako kmín luční. Obsahové látky plodů jsou podobné jako u kmínu lučního. V léčitelství se ponejvíce používaly hlízy, které se vyznačovaly svíravým účinkem. Kromě kmínu kořenného se hojně používá i kmín římský nebo kmín krámský – Cuminum cyminum L., syn. Cuminum odoratum Salisb. – šabrej. Rostlina pochází z východního Středomoří a rozšířila se i do Evropy. Pro silně kořeněný plod se hojně pěstovala a dodnes je součástí koření kari. Plody mají ostře kořenitou chuť a obsahují silici, mastný olej, cymol, myricin a cukry. Používají se jako karminativum (proti nadýmání). Dále se používají k výrobě cymolu, v Holandsku se jím koření sýry, plody se používají na výrobu likérů.

Lze zaměnit s: Plody celerovitých rostlin (dvojnažky) se velmi snadno zaměňují. Proto je třeba dávat pozor na jejich popis a na popis mateřské rostliny. Plody kmínu jsou rozpadavé dvojnažky s výrazným pachem, který je nejlepším identifikačním znakem. Zaměňují se hlavně s nažkami bršlice kozí nohy (kozonohy hostcovej) – Aegopodium podagraria L., která má širší listy, tmavší nažky bez silicových kanálků (dobře jsou vidět na příčném průřezu pod mikroskopem). Podobná „trebuľa lesná“ – Anthriscus sylvestris (L).Hoffm., má velké listy a rýhovaný stonek, plody dlouhé 4-6 mm, černohnědé, lesklé, s brázděným zobákem, tvořícím asi 1/4 nažky.

Popis: Většinou dvouletá bylina vysoká asi 50 cm. Listy má peřovitě složené, s dělenými segmenty, květy bílé nebo růžově červené, uspořádané v okolících okolíků. Plody jsou obloukovitě zakřivené nažky v rozpadavé dvojnažce.

Místo výskytu: Roste divoce na loukách, pasekách, mezích a úhorech. U nás se šlechtí jako kořenina. Dává přednost trochu vlhkým půdám bohatým na dusík a živiny.

Pěstování:
Obecně: Metodika pěstování je dobře propracovaná. Kmín je rostlina dvouletá.

Poloha, podnebí, půda: Kmínu se daří ve všech půdách střední jakosti, tedy ne příliš suchých ani ne příliš mokrých. Nejlépe se mu daří v hlinité půdě. Také na podnebí je nenáročný. Nesnáší hnojení čerstvým chlévským hnojem, zato mu velmi prospívá hnojení umělými hnojivy, hlavně fosfáty a čilským ledkem.

Výsev semen: Kmín se vysévá přímo na pole. Seje se brzy na jaře, v březnu a dubnu.

Předpěstování: Může se také předpěstovat na zvláštním záhonu nebo v pařeništi.

Výsadba: Vyrostlé sazenice se přesazují v květnu na zpracované pole ve sponu 30×30 cm.

Pěstování: Půda, určená k pěstování kmínu, se na podzim zorá, na jaře potom obdělá a zvláčí. Dobře se mu daří po okopaninách. Často se kmín seje jako mezikultura společně s jinými jednoletými plodinami, např s hrachem, lnem, kukuřicí, hořčicí, ovsem nebo jetelem. V tomto případě vedeme řádky kmínu kolmo na řádky vyseté krycí plodiny. První rok se sklízí tyto kultury (kmín má první rok jen přízemní listy), druhý rok se sklízí kmín. Lze ho pěstovat i s mákem. Když se krycí plodina sklidí, kmín se okopává, případně i protrhává. Na podzim prvního roku se kmín poseče jako zelené krmivo. Příští rok zjara kulturu okopáváme, případně přihnojíme ledkem a vyhynulé mezery vylepšíme novými sazenicemi. V druhém roce se kmín rychle vyvíjí, takže se již v květnu nebo červnu sklízí.

Hnojení: Hnojení čerstvou chlévskou mrvou dobře nesnáší, prospívá mu však fosforečné a hlavně dusíkaté hnojivo.

Výnosy: Výnos z 1 aru je 13 kg suchých plodů.

Domácí pěstování: Dvouletá rostlina. Daří se dobře v zahradě na slunných místech. Nesnáší se s jinými okoličnatými rostlinami.

Doba sběru + sbíraná část: Předmětem sběru jsou jsou plody, rozpadlé a dozrálé dvojnažky. Sběr se provádí v červenci-srpnu, když začínají okolíky hnědnout a většina plodů je již zralá. Rostliny se kosí nebo vytrhávají v ranních hodinách za rosy, aby nažky neopadaly.

Zpracování + uchovávání: Požatý kmín se nejdříve vytřepává na rozestřené plachty, čímž se získají nejlepší plody. Potom se rostliny posvazují do snopečků na nechají dozrát na plachtách (nebo se postaví na poli). Po vymlácení a vyčistění se plody dosuší na vzdušných místech za častého přehazování lopatou. Ztráta na hmotnosti je malá. Skladují se v dobře uzavřených obalech.

Vlastnosti drogy: Droga má příjemnou, aromatickou vůni i chuť.(?).