Libeček kořen 50g Levisticum officinale radix cons. Sypaná bylina MILOTA

Popis produktu

Složení: Levisticum officinale radix. Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky.

Droga obsahuje silici s terpinolem, karvakrolem, s estery kyseliny octové, laktonovými sloučeninami kyseliny ftalové, dále cukry, pryskyřici a kumarinové látky. Jako koření je možno používat čerstvé i sušené listy, kořen i plody. Svou vůní i chutí libeček připomíná polévkové koření „Maggi“. Proto se jeho listy používají především ke kořenění polévek, zejména hovězích. Právě tak dobře se ale hodí i do omáček, zeleniny, salátů a pečení. Užívání: 1,5 čajovou lžičku přelít 4 dcl vařící vody, vařit 1 min. vyluhovat 10 min. popíjet 2x denně.

• Ligurček lekársky koreň (Slovenský text na obaloch)

Zloženie: Levisticum officinale radix. Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky.

Droga obsahuje silicu s terpinolom, karvakrolom, s estery kyseliny octovej, laktónovými zlúčeninami kyseliny ftalovej, ďalej cukry, živicu a kumarínové látky. Ako korenie je možno používať čerstvé aj sušené listy, koreň aj plody. Svojou vôňou i chuťou ligurček pripomína polievkové korenie „Maggi“. Preto sa jeho listy používajú predovšetkým na korenenie polievok, najmä hovädzích. Práve tak dobre sa ale hodí aj do omáčok, zeleniny, šalátov a pečenie. Užívanie: 1,5 čajovú lyžičku preliať 4 dcl vriacej vody, variť 1 min. vylúhovať 10 min. popíjať 2x denne.

Libeček lékařský: Synonyma:
Latinsky: Ligusticum levisticum L., Angelica levisticum All., Levisticum levisticum, Hyposelinum levisticum, Angelica polydapifolia, Levisticum polydapifolium, Levisticum vulgare

Libeček lékařský: Droga:
Latinsky: Radix levistici, Radix levistici officinalis, Radix ligustici, Fructus levistici, Radix laserpitii germanici, Rhizoma levistici, Herba levistici, Folium levistici, Semen levistici
Česky: Kořen libečku

Libeček lékařský: Názvy:
Lidové : Apich velký, libček, lobeček, lubeček, opich, vlstek, vopych, ľúbočok, mágovka, velký apich, magikořen
Slovensky : Ligurček lekársky
Německy : s Garten-Liebstöckel, Liebstöckel
Rusky : Ljubistnik aptečnyj
Anglicky : Lovage
Polsky : Lubczyk ogrodowy

Chemické složení: Účinnou obsahovou látku představuje silice (0,5-2,7%), s obsahem laktonových sloučenin kyseliny ftalové – ftalidů (až 70%), n-butylidenftalidu (butylftalidu) = libečkového laktonu, ligustilidu, n-butylftalidu, alfa-terpineolu, karvakrolu, esterů kyseliny octové a valerinové aj. Z další obsahových látek jsou to organické kyseliny, pryskyřice, hořčiny a sacharidy, potom kumariny (hlavně bergapten, psoralen a umbeliferon), alfa-terpineol a cineol. Uvádí se i betasitosterol.

Vnitřní užití:
Kořen se zřídka užívá samotný. Droga se často kombinuje s jinými diuretickými, karminativními nebo stomachickými drogami. S ohledem na velmi silné aroma, které není každému příjemé, doporučujeme drogu převážně do směsí. V urologických indikacích volíme kombinaci s různými rdesny – ptačím (truskavcem), blešníkem (vrbicí bílou), červivcem nebo peprníkem, dále s přesličkou, natí máčky ladní, kořenem jehlice atd. U indikací v oblasti trávicího traktu kombinujeme drogu s fenyklem, puškvorcem, pampeliškou, kmínem, benedyktem a jablečníkem. V gynekologii pak s kontryhelem a řebříčkem. Není vhodná kombinace drogy s jalovcem. Nejvhodnější aplikační formou je tinktura.
Dávkuje se 1 kávová lžička na šálek záparu, pije se 2-3x denně – denní dávka je horký zápar z 1-3 lžic drogy na 2 sklenice vody. Výhodněší jsou drogové kombinace.
Nebo:
Zápar se připravuje z jednotlivé dávky 1,5 g nebo z 1 kávové lžičky drogy na šálek vody: pije se 2-3x denně. Denní dávka záparu se pohybuje v rozmezí 5,5-8 g, hlavně když se použije nať nebo listy.
Nebo:
Jiný předpis má Infusum Radicis levistici (10-20 g drogy na 2 sklenice vody), který se užívá v dávce 1/2 sklenice 3x denně: i pacienti se zdravými ledvinami mohou zápar v těchto dávkách užívat jen několik dní.
Nebo:
Běžná dávka kořene je 10-20 g (1-2 lžíce) na 5 dl vody, pije se 1,5-2 dl 2-3x denně.
Nebo:
Při zánětech průdušek se připravuje zápar z 15 g pomletého suchého kořene, který se zaleje 1/4 l horké vody a užívá se 3x denně.
Nebo:
Podává se nálev v dávce 300-500 ml denně, užívá se po doušcích nebo v několika dílčích dávkách.
Nebo:
Užívá se nálev (1 čajová lžička drogy na 2 šálky vroucí vody).

Ve všech případech se užívá čerstvý nebo sušený kořen libečku, který se rozdrobí a z něhož se připraví odvar.
Nebo:
Při vleklém zánětu průdušek se lidově doporučuje odvar 15 g sušeného oddenku ve 1/4 l vody. Vaří se 3 minuty, užívá 3x denně půl šálku.
Extractum levistici má jednotlivé dávky 0,3 g drogy.
Je možné podávat 3-4x denně na špičku kulatého nože práškované drogy a zapít vodou.
Výluh semen v alkoholu uklidňuje zažívací obtíže a nadýmání.

Zevní užití: Nálev lze též zahřát a inhalovat (u katarů dýchacích cest).

Lze zaměnit s: U nás kořenová droga pochází pouze z pěstovaných rostlin, což vylučuje záměnu. Při dovozu je možná záměna s kořenem archangeliky. Kořen libečku se od něho liší tenším oddenkem, menším množstvím kořínků, citronově žlutým dřevem, voskovitou konzistencí a pachem podobným polévkovému koření (maggi). Sekaná droga se obvykle diferencuje obtížněji – je třeba ji prozkoumat mikroskopicky. Kořenová droga libečku spíše připomíná kořeny bedrníků.

Popis: Trvalá bylina vysoká až 200 cm. Má silný hlavovitý oddenek s dlouhými kořeny. Kořen je dlouhý až 30 cm, asi 3-4 cm silný, dužnatý, rozvětvený, šedohnědé barvy. Na průřezu kořenem jsou četné červenohnědé balzámové kanálky. Vůně kořenu je silně kořenná, chuť sladká. Listy jsou dvojitě až trojitě střihané, lesklé, zelené, složené z lístků kosočtverečně vejčitých, zpočátku hluboko střídavě zubatých. Listy jsou zespodu světlejší. Květy bledožluté, uspořádané v okolících okolíků. Kvete v červenci až srpnu. Plody jsou vejcovité křídlaté dvounažky.

Místo výskytu: Rostlina pochází z jižní Evropy. Místy se pěstuje v domácích zahrádkách a dočasně zplaňuje. Potřebuje dobrou vlhčí půdu.

Pěstování:
Obecně: Libeček je vytrvalá rostlina vysoká až 2 m. Vypadá jako mohutně vyrostlý celer. Můžeme ji ponechat na místě libovolnou řadu let a získávat tak kořenové výhonky pro zakládání nových plantáží. Libeček se pěstuje jako dvouletá kultura nejlépe výsevem čerstvého osiva.

Odrůdy: U nás je povolena odrůda „Magnus“.

Poloha, podnebí, půda: Rostlina je vhodná do středních a těžších půd a není náročná na klimatické podmínky. Snese i horské klima, je jenom náročná na dostatek vláhy. Snáší slunce i polostín. Nejlépe se mu daří v podhorských oblastech. Pěstování je velmi výhodné. Libeček potřebuje půdu dobrou, hlubokou, s dostatkem vlhkosti a dostupných živin, asi jako cukrovka. Pro vysoký výnos kořenu je nutné ho pěstovat na půdách, které obsahují vápník.

Výsev semen: Libeček je možno pěstovat ze semen. Při zakládání kultury začínáme přirozeně semenem. Setí libečku je možné dvěma způsoby:
1. Řádkovým výsevem přímo na pole v řádcích 42 cm, a to řídce secím strojem. Na menších plochách jednořádkovým secím strojem Saxonia. Výsev v březnu až dubnu, ale také v červenci až srpnu, např. po raných bramborách. Protože osivo klíčí velice pomalu, je dobré přidat osivo značkovací (salát).
2. Hnízdovým setím do jamek přímo na pole, vzdálenost jamek 50×50 cm, výsev v březnu až dubnu.
ad 1.Do řádků se seje v březnu-dubnu, ale také v červenci-srpnu (podle pramenu 4/77 koncem října). Pokud se rozhodneme pro letní setí, může to být po raných bramborách. Před setím pole dobře upravíme, aby bylo bez hrud. Semena do secího stroje smícháme nejméně s pětinásobným množstvím suchých jemných pilin. Pokud jde o materiál, se kterým mícíme semena, volíme vždy materiál sypký, prosátý a naprosto suchý. Důležité je volit světlejší odstín. Semeno libečku má barvu ornice a při setí samotného nemíchaného semena by kontrola byla obtížná, zda strojek nevynechává. Namíchanou směs sejeme přímo do řádků vzdálených 42 cm (60 cm) malým ručním secím strojkem, ve velkém secím strojem Saxonia. Botky secího stroje seřídíme tak, aby semeno bylo zahrnuto zeminou, nejvýše však 1 cm (3 cm). Po zasetí pozemek uválíme. Byla-li směs správně namíchaná a secí stroj správně špetkoval, pak není ani nutné vzešlé sazeničky jednotit, pokud ano, pak se jednotí na vzdálenost 30 cm mezi rostlinami. Při jarním setí můžeme již koncem září sklízet 1/3 listů celého porostu. Sklízíme hlavně listy okrajové, které jsou v tomto období dosatečně vyzrálé. V příštím roce sklízíme na podzim kořen, proto nesklízíme list. Jarní výsev dává poněkud nižší výnos. Při přímém setí potřebujeme na plochu 1 aru asi 10 g semen. Je možné z kultury na podzim vyseté sklízet kořeny již na podzim prvního vegetačního roku.
ad 2.Při hnízdovém setí libeček vyséváme do jamek po 5-10 semenech do vzdálenosti 45-50 cm do hloubky asi 3 cm přímo na pole. Na ploše si řádkovačem vyznačíme řádky podélně i příčně, takže vytvoříme šachovnici. Sejeme ručně z misky nebo z krabice, kterou před sebou posunujeme. Lze sít 2-4 řádky najednou, a to obvykle vkleče. Do průsečíku vyhrabeme mělkou jamku a do ní vložíme semena. Špetkování si nacvičíme a překontrolujeme na papíře. Semeno špetkované do jamek lehce zahrneme zemí, nejvíce 0,5 cm a lehce přitlačíme. Při uvedeném způsobu doporučujeme předklíčení semene. Semeno velmi dlouho klíčí (vzchází asi po 6 týdnech). Nejlépe je vysévat na podzim v září nebo říjnu. Na jaře vzešlé rostlinky v hnízdech opatrně jednotíme a ponecháme v každém pouze jednu nejsilnější 
3. Můžeme vysévat na množárenském záhoně v řádcích 10-15 cm, a to v červenci až srpnu, rostlinky se vysazují v březnu až dubnu příštího roku.
ad 3.Opatříme si čerstvé semeno (rychle ztrácí klíčivost a vysejeme je nejlépe ještě na podzim na zvláštní záhon. Na ar potřebujeme 50-80 g semene. Toto množství smícíme před setím s dvojnásobným množstvím suchých prosátých pilin. Na záhonu naznačíme řádky vzdálené 10-15 cm a hluboké asi 2 cm. Do rýh zasejeme stejnoměrně směs semen s pilinami. Po zasetí zahrneme řádky asi 1 cm vrstvou země. Prkénkem nebo ručním válcem plochu přitlačíme. Protože semeno libečku dlouho klíčí (4 týdny), učiníme dobře, když před setím namícháme do směsi semene s pilinami asi 1/3 ředkvičky. Ta velmi rychle klíčí a umožní proplečkování ještě v době, kdy rostlinky nejsou vzešlé. Tak zničíme veškerý plevel. Při klíčení vyžaduje libeček dostatek vláhy. Bude-li delší dobu období sucha musíme semena, nejsou-li předklíčena, zalít. Sazečky libečku mají zpravidla velmi dlouhé kůlové kořeny. Porost udržujeme v naprosté čistotě. Do zimy libeček natolik vyroste, že dobře přezimuje. Přízemní růžice, proto je ponecháme na místě tak husté, jak vzešly, pouze je podle potřeby vyplejeme nebo okopeme. Na jaře jsou sazenice schopné vysazování do čádků, spon 50×50 cm.
4. Libečkovou kulturu lze také vegetativně rozšířit tím, že kořenové výhonky (puky, očka), které bujně vyrůstají několik cm pod zemí z hlavního kořene, odřezáváme na podzim při sklizni kořenu a zakopáváme je hned ve sponu 50×50 cm (jako brambory), nebo je přes zimu založíme do země a na jaře (březen-duben) vysadíme.
ad 4.Pěstování z puků je mnohem snadnější, než pěstování libečku ze semena. Ušetříme si tím odstraňování plevele při klíčení, jednocení a nejméně jednu okopávku. Nákupem puků se zvýší náklady, uspoří se však mnoho práce. Z puků totiž rostlina vyračí mnohem rychleji a mohutněji než ze semena a bujným růstem umoří všechen drobný plevel. Puky lze vysazovat v září-říjnu, výhodnější je však výsadba na jaře v březnu-dubnu. Vysazujeme do řádků vzdálených 40-50 cm. Uděláme rýhy 6 cm hluboké, do nich vkládáme puky s očky a pak je zahrneme 6-8 cm vrstvou země. Pole uváláme, aby ornice byla k pukům dobře přitlačena. Vhodná je též výsadba pomocí sázecích kolíků na předem naznačený záhon.

Výsadba: Při předpěstování teprve na podzim vysadíme vyspělé sazenice definitivně na připravené a dobře prohnojené pole do sponu 50×50 cm. Po přesazení nutno nějaký čas zalévat.

Pěstování: Pokud jsme kulturu nejednotili a pěstovali jako jednoletou, můžeme rostliny také na podzim vyorat jako sazečky, nechat je ve sklepě přezimovat a znovu vysazovat do brázd na jaře. Pak z takové kultury sklízené ve druhém vegetačním roce můžeme získat až 70 kg suchých kořenů z aru. Při dvouletém pěstování ve druhém roce kulturu alespoň 2x okopáváme, aby mohutný kůlový kořen co nejvíce zesílil. Rostliny brzy vykvétají. Nejstarší vybereme na semeno a sklidíme včas bohaté okolíky. Na podzim na sklonku vegetace se sklízí kořen, protože druhým rokem je již plně vyvinut. Když v druhém vegetačním roce některé rostliny vyženou květní lodyhy, odřízneme je tak, aby netvořily rezervoár pro vodu (lodyhy jsou duté a až do kolínek schopné držet vodu). Ponecháme-li rostlinu vytvořit plody, snižuje se tím výnos kořenů.

Hnojení: Libeček nesnáší hnojení čerstvým chlévským hnojem. Na podzim hnojíme dobře proleželým kompostem, který zaoráme, a to v množství 30-50 t na hektar. Na jaře pozemek usmykujeme, převláčíme a upravíme pro výsev. Můžeme přihnojit 150 kg dusíkatých, 200 kg draselných a 200 kg fosforečných hnojiv na jeden hektar.

Ochrana rostlin: Mozaika libečku. Na listech se projevuje vřetennou skvrnitostí, ojediněle se na listech objevují i nekrózy. Rostliny špatně rostou a mají na sobě skvrny (původce virus mozaiky huseníku). Když se mozaika v porostu vyskytne, je nutno rostlinu ihned odstranitm, aby nedošlo k další nákaze. Klopuška chlupatá (Logus rugulipennis Popp) a klopuška Kalmova (Lygus kalmi L.). Tyto klopušky poškozují rostliny sáním, na listech způsobují prosvětlené skvrny. Rovněž tak sáním poškozuje libeček pidikřísek polní (Eupteryx atropunctata Goeze), ale škodlivost na rostlině není příliš velká. Na vegetačních vrcholech saje mšice maková (Aphis fabae). Vrtule celerová (Philophila heraclei L.) je moucha, náležející od čeledi vrtulových, vyskytuje se u nás ve dvou barevně odliškých formách, a to světlé a tmavé. Vrtule selerová se u nás objevuje začátkem května. Samička kladou vajíčka na celer, petžel, mrkev, pastinák a libeček. Vylíhlé larvy vyžírají v listech chodbičky, miny, larvami opuštěné miny hnědnou. Larvy se kuklí pod povrchem půdy. V srpnu se objevují mouchy, kladou vajíčka na mrkvovitých rostlinách, kde jsou miny až do listopadu, kdy rostlinu opouštějí a zakuklují se v půdě. Ochrana před pidikřískem polním, mšicí makovou a klopuškou – postřikujeme 0,3% Nogosem EC 50, Phosdrinem 24 EC 0,2%. Ochranná lhůta je je 7 dnů. Proti vrtuli celerové psotřikujeme 0,2% Soldepem, ochranná lhůta je 14 dnů. Dodržujte veškeré bezpečnostní předpisy pro práci s jedy.

Jakostní norma drogy: ČSN 86 7025.

Semenářství: Příprava půdy je stejná jako u pěstování. Před jarní přípravou půdy hnojíme fosforečným hnojivem v dávce 500 kg na hektar. Vyséváme v březnu řídce rozhozem do truhlíčků. Tlačítkem přitlačíme a podle potřeby jemně zaléváme. Truhlíčky umístíme do skleníku při teplotě 15-18ůc. Rostlinky po vzejití přepichujeme nejlépe do předem připravených zemitorašelinových balíčků, které jsou na podložkách. Přepichované rostlinky pak dáváma do pařeniště, ošetřujeme je podle potřeby zálivkou, vzduchováním a na noc pařeniště přikrýváme rohožemi. Koncem května vysazujeme sazeničky na připravený pozemek na 50×50 cm. Rašelinové balíčky před výsadbou dobře zalijeme, takže 5-7 dnů vydrží po vysázení bez zálivky. Záleží však na tom, jaá je teplota, při dlouhotrvajících vysokých teplotách musíme rostlin ky podle potřeby zalít. Porost podle potřeby okopáváme a plečkujeme. Lze také vysévat v dubnu secím strojem do řádků vzdálených 50 cm, v řádcích sejeme řídce. Po vzejití musíme rostlinky jednostit na vzdálenost 40-50 cm, jinak by byl porost hustý a špatně by se sklízel. Do podzimu naroste libeček do výšky 50-70 cm, zpravidla je do příchodu mrazů porost zcela zapojen. Jakmile přijde první mráz, zlistí libečku zmrzne. přes zimu necháme zmrzlou nať na porostu. Na jaře, jak to počasí dovolí, porost vyhrabeme od natě. Tu kompostujeme nebo mimo porost spálíme. Po vyhrabání přihnojíme 250 kg fosforečného hnojiva, které ihned zapravíme. Libeček v druhém roce velmi brzy raší. Nevysazujme proto semenné porosty do nížin, kotlin, kde pozdní jarní mrazíky libeček poškozují. Dá pak menší sklizeň semena. Rostliny vytvářejí semenice, které kvetou bledožlutě, na květy silně nalétají včely. Zralé semeno je v okolících, hnědé. Sklízíme probírkou, okolíky ořezváme nožem a dáváme je do papírových pytlů. Sklízíme pouze za sucha. Okolíky ukládáme na sýpku na silonové sítě, natažené v rámech. Vrstva 3-4 cm, za 5 až 6 dnů osivo několikrát obracíme, dobře větráme. Při přezrání prvních okolíků semeno při silnějším větru opadává. Když celý porost dozraje, odřezáváme „vršky“ s částí natě (asi 30 cm) srpem. Dáváme do žoků a ihned je odvážíme na sýpky na papíry, vrstva 30-40 cm. Každý den libeček obracíme a dobře větráme. Když jsou emenice dostatečně suché, vymlátíme je na mlátičce nebo na parcelním kombajnu Osevan. Semeno vyfoukáme, ručně na sítech dočišťujeme a na čistících strojích čistíme. Z aru sklízíme 2-4 ale i 6 kg osiva. Norma pro osivo ČSN 46 2065.

Výnosy: Výnos z kultury (pěstované jako jednoletá na způsob mrkve) se pohybuje mezi 15-30 kg suchého kořene z aru. Výnos z dvouleté kultury sklízené ve druhém vegetačním roce můžeme získat až 70 kg suchých kořenů z aru. Z jedné dospělé rostliny získáme 400-500 g suchého kořene. U přímého výsevu setého na podzim a na jaře jednoceného získáme z aru asi 15-30 kg drogy. Větší výnos se získá u rostlin nejednocených, použitých v dalším roce jako sazečky. Z takových kultur můžeme získat 60-70 kg drogy z aru. Podobný výnos získáme u předpěstovaných sazenic. Poměr seschnutí je 3:1.

Domácí pěstování: Vytrvalá rostlina. Snáší dobře slunce i polostín a pěstování se daří i v nádobách. Mohutná bylina dosahující výšky až dvou metrů. Běžně se rozmnožuje samovýsevem. Nejčastěji se množí oddělky na podzim. Zralé nažky vysévejte již koncem léta. Nákup jené rostliny bohatě postačí k pokrytí potřeb i k dekoraci záhonu. Libeček vyžaduje výživnou, propustnou, mírně vápenitou vlhčí půdu a plné slunce. Pokud jsou listy napadené padlím, ihned je spalte. V době růstu přihnojujte draselnými hnojivy a v období sucha zavlažujte. Libeček nemá rád časté přesazování a přerývání okolo rostliny.

Doba sběru + sbíraná část: Předmětem sběru bývá především kořen. Vykopává se spolu s oddenkem ve 2-4 roku (září-říjen). Při pěstování ve velkém se sklízí druhý rok. Sklizeň se provádí pomocí zašpičatělých motyk nebo rýčů v podobě kopí. Při vykopávání se musí dát pozor, aby se kořeny nepotrhaly. Vydobyté oddenky omyjeme. Kořen ve velkém vyoráváme, když jsme předtím odstranili zbytky natě. Kořeny očistíme a podélně rozřízneme. Předmětem sběru bývají i list (červenec-srpen) nebo plody (srpen-září). V prvním roce vytváří bylina růžici listů velmi podobných listům celeru, avšak světle zelené barvy. Listová růžice dorůstá výšky 30-60 cm. Protože je list dost ceněn, můžeme ho, když má odběratel zájem, otrhat část již v prvním roce, tj. asi 1/3 listů v září a říjnu.

Zpracování + uchovávání: Materiál těžko schne, proto se silnější, čisté, příměsí zbavené kořeny s oddenky podélně rozřezávají na 2-4 kusy (ne na příčné plátky, rozřezávají se kořeny silnější než 3 cm) a suší se nejlépe v průvanu (výška na lísce asi 6 cm, ev. na 1 m2 umístíme 4-5 kg čerstvého materiálu), při teplotě 20-30°C (maximálně do 40°C) jako silicovitá droga. Poměr seschnutí je 3:1. Nelze-li hned po sklizni začít se sušením, může být suravina skladovaná v chladné a suché místnosti maximálně v 25-30 cm vrstvě, a to nejdéle 6 dnů. Kořeny musíme chránit před mrazem. Při delším skladování čerstvých kořenů hrozí napadení plísní. Po usušení umělým teplem se droga vysype na hromadu a nechá se vychladnout. Potom se plní do papírových pytlů. List se suší v tenkých vrstvách ve stínu na papírech nebo v sušárně ve vrstvě asi 5-8 cm jako silicový při teplotě do 30°C. Poměr seschnutí listu je 5:1. Drogu je třeba skladovat v dobře uzavřených obalech (ne z umělé hmoty), protože droga je hygroskopická. Suchý kořen se při ohnutí zlomí s prasknutím.

Vlastnosti drogy: Droga má charakteristický kořenitý pach a ostře hořkou chuť. Kořen chutná slizovitě balsamicky a nasládle. Pro výraznou vůni se musí uchovávat v dobře uzavřených nádobách.