Lišejník islandský 50g x Lichen islandicus (cetraria islandica) cons. Sypaná bylina MILOTA

Popis produktu

Složení: Lichen islandicus (cetraria islandica). Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky.

Droga obsahuje tzv. membránový sliz, složený především z polysacharidů (lichenin, isolichenin a další). Dále obsahuje tzv. lišejníkové kyseliny jako kyselinu fumaroprotocetrarovou, protolichesterovou, usninovou, cetrarovou a další. Dále se v ní nacházejí pektiny, vitamín A, vitamíny řady B a jód. Želé z lišejníku: 30g drogy se v 0,75 litru vody 1 až 2 hodiny pomalu vaří, pak se přidá šťáva z 1 pomeranče, 1 pol. lžíce želírovacího přípravku a nechá pomalu ztuhnout. Užívání: macerát 1 pol. lžíci přelít 0,5 l studené převařené vody, vyluhovat 8 hodin popíjet 1x denně. Před užitím mírně zahřát.

• Pľuzgierka islandská stielka (Slovenský text na obaloch)

Zloženie: Lichen islandicus (cetraria islandica). Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky.

Droga obsahuje tzv. Membránový sliz, zložený predovšetkým z polysacharidov (lichenin, isolichenin a ďalšie). Ďalej obsahuje tzv. Lišajníkovité kyseliny ako kyselinu fumaroprotocetrarovou, protolichesterovou, usninovou, cetrarovou a ďalšie. Ďalej sa v nej nachádzajú pektíny, vitamín A, vitamíny radu B a jód. Želé z lišajníka: 30g drogy sa v 0,75 litri vody 1 až 2 hodiny pomaly varí, potom sa pridá šťava z 1 pomaranča, 1 pol. Lyžica želírovacieho prípravku a nechá pomaly stuhnúť.Užívanie: macerát 1 pol. lyžicu preliať 0,5 l studenej prevarenej vody, vylúhovať 8 hodím popíjať 1x denne. Pred užitím nierne zahtiať.

Lišejník islandský: Synonyma:
Latinsky: Lichen islandicus
Česky: Pukléřska islandská

Lišejník islandský: Droga:
Latinsky: Lichen islandicus, Thalus lichenis islandici, Thallus Cetrare islandicae
Česky: Lišejník islandský

Lišejník islandský: Názvy:
Lidové : Eskymácky chlieb, islandský mach, pľúcny lišajník, zemský pľúcnik, lesní mech, plicní mech, stromový merch, plicník, plicník lesní, plicník prsní, pličník, pukleřenka plicní, islandský mech
Slovensky : Pľuzgierka islandská
Německy : s Isländisches Moos, Isländisch Moos
Rusky : Islandskij moch
Anglicky : Icelandic Lichen, Icelandic Moos
Polsky : Plucznica islandska, Porost islandzki

Chemické složení: Z obsahových látek lišejníku vyniká především membránový sliz – polysacharid lichenin (více než 50% licheninu), který se rozpouští v horké vodě. Chemicky je to lineární glukan podobný celulóze, složený ze 60-200 beta-D-glukózových jednotek (beta-glukopyranózy), který nebarví roztok jódu. Doprovází ho izolichenin, polysacharid podobné stavby jako škrob, stavěný z alfa-celulózových jednotek. Rozpouští je již ve studené vodě a barví se roztokem jódu, dává modrou barvu. Další obsahové látky mají převážně hořkou chuť – souborně se nazývají lišejníkové kyseliny s antibakteriální účinností (např. cetrarová, protocetrarová, 2-3% fumaroprotocetrarová, lichesterová, 0,1-1,5% kyselina protolichesterová, usninová aj. – dohromady asi 2%). Na písečných mořských půdách se ukládá do stélky relativně hodně jódu, potom jsou přítomny vitamíny (A, některé z komplexu vitamínů B např. B1). Lišejníkové kyseliny jsou antibioticky účinné a proto se z drogy též izolují (také z jiných lišejníků) a tvoří složku antibiotických mastí a zásypů. Droga obsahuje ve značném množství pektiny a sliz.

Vnitřní užití:
Droga je vhodná pro podávání samostatné i ve směsích. Mucilaginózní účinek potencuje kombinace s kostivalem nebo proskurníkem, či lněným semenem nebo slézem. Hořké působení můžeme posílit kombinací s puškvorcem, omanem, kořenem andělikynatí čubetu benediktu apod. Droga je vhodná pro pediatrickou i geriatrickou praxi. Pokud je někomu na závadu hořká chuť, většinou označovaná jako příjemná, může ji korigovat třeba medem. Macerát se přiravuje z 1 kávové lžičky drogy na šálek vody. Pije se 3-5x denně. Doporučuje se ho přidávat po lžíci do čajového nápoje, připraveného ze směsi dalších drog.
Nebo:
Vhodnou lékovou formou je macerát, před použitím mírně přihřátý.
V prevenci recidiv peptického vředu a všeobecně v profylaxi pálení žáhy a trávicích obtíží u disponovaných chorob: 10 g lišejníku islandského dát večer do 1,5 l studené vody, nechat přes noc macerovat a ráno vařit tak dlouho, až zbude 1 l odvaru. Po ochlazení na 40°C vmíchat 200 g medu. Vzít ráno na lačno 2 polévkové lžíce a potom během dne vždy po hodině 1 lžíci. Uschovávat v chladničce, protože dávka vystačí cca na 3 dny. Proto je kůra mimořádně vhodná na víkendové dny. Kůru je účelné 1-2x zopakovat, tedy celkově 3 cykly, nejlépe na jaře a na podzim.
Nebo:
Jako stomachikum se pije obvykle jako první odvar z drogy (obsahuje hlavně hořké látky), jako mucilaginózum se pije druhý odvar, případně macerát.
Nebo:
Na přípravu odvaru se běžně používá dávka 2 g.
Nebo:
Decoctum Lichenis islandici se užívá 2-3x denně v dávce 1-2 lžíce jako stomachikum, tonikum či protektivm. Při přípravě se zahušťuje vařením do 800 ml objemu (z 1030 g drogy na 1000 ml vody).
Nebo:
Odvar z 10-30 g na litr vody se pije po lžičkách jako protektívum a stomachikum. Maceráty se pro vyšší obsah slizů podávají proti kašli (antitusikum) a při bronchitídě.
Nebo:
V plicních indikacích se nejčastěji doporučuje zahuštěný odvar: 2 polévkové lžíce drogy přelít 3 sklenicemi vody a vařit, až zbude cca 400 ml odvaru. Užívat 1-4 polévkové lžíce 3-4x denně.
Nebo:
Při žaludečních obtížích se pije 3x denně s mlékem šálek odvaru dvou kávových lžiček islandského lišejníku v 1 l vody.
Nebo:
Pro celkové posílení se doporučuje občas brát 3x denně lžičku rosolu, připraveného vařením islandského lišejníku s dvojnásobným množstvím vody.
V ostatních indikacích se častěji užívá nálev: 1 vrchovatá čajová lžička drogy na sklenici vroucí vody, 2-3x denně. Droga je mimořádně vhodná do čajových směsí.
Vhodnou lékovou formou je balzám, případně odvar zahušťovaný dlouhým, velmi mírným varem tak, aby z výchozího 1 litru zbylo 750 ml.
Ideální lékovou formou je i bylinářský čaj nebo čaj homeopatický dle Kloudy v potenci U9. Macerát můžeme po lžících přidávat i do poněkud ochlazených čajů připravených z jiných bylin.

Kúra s lišejníkem islandským: Doslova proslulý je recept srbského léčitele Jovo Miljatoviče: Ve čtvrtek večer přelijeme 5-10 gramů islandského mechu 1,5 litrem studené vody a přikryjeme. V pátek po příchodu z práce vaříme na mírném ohni tak dlouho, až zůstane 1 litr. Potom odvar přecedíme, vmícháme do něj 100 gramů medu, ještě několik vteřin za stálého míchání povaříme a vlijeme do termosky. Podáváme zpočátku 2-3 polévkové lžíce a potom každou hodinu 1 polévkovou lžíci až do večera. Druhý den, v sobotu, a pak ještě v neděli postupujeme stejně. Tato víkendová kúra spolehlivě léčí žaludeční vředy, ale můžeme ji použít v mnoha dalších indikacích při zachování směru působení lišejníku, hlavně na ochranu sliznic. Pokud se někdy výjimečně stane, že čaj v průběhu tří dnů, kdy má být podáván, zkysne, pak jej raději vylijeme Kúru zpravidla opakujeme několik víkendů za sebou. V mezidobí podávání čaje můžeme, ale není to nezbytné, podle povahy případu a nemocného aplikovat jinou obdobnou léčbu. Dříve bylo velice oblíbené užívání upravených prostředků z islandského mechu jako např. sirupy, želé apod.

Sirup s lišejníkem islandským: 12-15 gramů lišejníku se v 0,25 litru vody krátce povaří a nechá 2 hodiny stát na teplém místě, pak se přecedí. Zbylý mech se ještě jednou nechá v 0,25 litru vody přejít varem, opět nechá 2 hodiny stát a přecedí. Obě tekutiny se slejí dohromady, promíchají, přidá se do nich 500 g cukru a 500 g medu a obojí se za tepla (do 60°C) rozpustí. Sirup se užívá při všech obtížích se sliznicemi 3krát denně 1/2 čajové lžičky, po jídle.

Rosol s lišejníkem islandským: Čajová lžička mechu a 23 lžiček vody se převaří a doplní kandovaným cukrem. Může se přidat i lékořicový kořen a anýz a nechá se zchladnout. Rosol je lehce stravitelný, posilující, protisklerotický a působí na všechny sliznice dýchacích cest a střev. Působí také při křečovitém kašli, chrapotu, zahlenění průdušek, průjmech, bolesti střev, v rekonvalescenci po těžkých nemocech. Při průjmu do něj můžeme přidat na špičku nože prášku z dubové kůry.

Želé s lišejníkem islandským: Dvacet gramů islandského mechu se v 0,75 litru vody 1-2 hodiny pomalu vaří, pak se přidá šťáva z 1 pomeranče, 1 polévková lžíce Petosy a nechá se pomalu ztuhnout. Želé se užívá při potížích uvedených výše ve 3 denních dávkách.

Kaše s lišejníkem islandským: Velice dobře působí kaše připravená z islandského mechu a ovsa. 50 g suchého islandského mechu a 3 polévkové lžíce ovesných vloček se dá do 1 litru studené vody a na mírném ohni se v otevřené nádobě nechá „bublat“, než se asi polovina tekutiny odpaří. Pak se přecedí a užívá po doušcích v průběhu celého dne. Dvacet gramů islandského mechu se v 0,75 litru vody 1-2 hodiny pomalu vaří, pak se přidá šťáva z 1 pomeranče, 1 polévková lžíce Petosy a nechá se pomalu ztuhnout. Želé se užívá při potížích uvedených výše ve 3 denních dávkách.

Kaše s lišejníkem islandským: Velice dobře působí kaše připravená z islandského mechu a ovsa. 50 g suchého islandského mechu a 3 polévkové lžíce ovesných vloček se dá do 1 litru studené vody a na mírném ohni se v otevřené nádobě nechá „bublat“, než se asi polovina tekutiny odpaří. Pak se přecedí a užívá po doušcích v průběhu celého dne.

Lze nahradit: Některé lékopisy uvádějí mateřskou rostlinu i pukléřku úzkolistou – Cetraria tenuifolia (Retz) Howe. Příbuzné mucilaginózní vlastnosti má droga Althaea officinalis.

Popis: Rostlina má polokeříčkovitou stélku vysokou asi 10-15 cm, bohatě rozvětvenou, šedozelené až zelenohnědé barvy, s drobnými bílými skvrnami vespod. Mladé exempláře jsou měkké, houbovité, staré tvrdé a lámavé. Laloky jsou žlábkovitě svinuté, téměř rourkovité, na okrajích s krátkými brvami, viditelnými nejlépe pod lupou. Plody jsou až 1 cm v průměru.

Místo výskytu: Roste na kamenitých neúrodných místech ve vyšších polohách chladných severských zemí – na Islandu, v tundrách Severní Ameriky a dokonce v Antarktidě. Obsahuje ze 70% škrobové látky, což z něj odedávna činí „potravinu v nouzi“ na místech různých katastrof. V našich podmínkách dává přednost suchým křemičitým půdám, písečným, středně až velmi kyselým, bez vápna, chudým na živiny, na vrchovinách a v horských polohách, především v borových lesích s porostem vřesu. V našich lesích se místy nachází dost hojně, nejvíce na vřesovištích v horských jehličnatých lesích.

Pěstování: Není možno jej pěstovat. Sbírá se u nás v létě za suchého počasí, kdy je sám suchý. Sběr se pečlivě očistí od hlíny a jiných nečistot, rozprostře se do tenkých vrstev a snadno a rychle se suší na slunci, protože má málo vody. Sušením zhnědne.

Doba sběru + sbíraná část: Předmětem sběru je celá stélka. Je možno ji sbírat prakticky po celý rok – nejlépe se sbírá v létě po dešti, protože se nedrobí. Snažíme se vybírat stélky, které mají rub olivovězelené barvy – poskytují kvalitnější drogu. Sbírá se za suchého počasí. Nejkvalitnější se sběr májový.

Zpracování + uchovávání: Nasbíranou pukléřku je možno hned na místě přesušit jako seno, potom dosušit ve stínu a průvanu. Sušení netrvá dlouho, protože droga neobsahuje mnoho vody (sesýchá v poměru 1,5:1). Usušená stélka je pevná a tuhá, ale při špatném skladování přijímá vzdušnou vlhkost. Je třeba ji dávat do dobře uzavřených obalů.

Vlastnosti drogy: Čerstvá droga příjemně voní po houbách, chuť má hořkou a slizovitou. Pach suché drogy je slabý. Nevýhodná – zvláště v pediatrii – je pouze její hořká chuť, která se však eliminuje např. medem.