Lžičník nať 50g Cochlearia officinalis herba cons. Sypaná bylina MILOTA

Popis produktu

Složení: Cochlearia officinalis herba. Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky.

Droga obsahuje silici a glykosid glykocochlearin, dále minerální soli, třísloviny, hořčiny, pryskyřici, gumy, bílkoviny, malé množství limonenu, raphanolu a raphanolidu atd., mimořádně vysoký obsah vitamínu C, kvůli kterému byla rostlina vlastně pěstována jako antiskorbutový prostředek. Lžičníkové víno se připravuje z 30g kvetoucí natě, která se vloží do 1 litru dobrého červeného vína a nechá se 8 dní macerovat. Denně se užívají 2 odlivky po 0,15 litru. Užívání: 1,5 čajovou lžičku přelít 3 dcl vařící vody, vyluhovat 15 min. popíjet 2x denně před jídlem.

• Lyžičník lekársky vňať (Slovenský text na obaloch)

Zloženie: Cochlearia officinalis herba. Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky.

Droga obsahuje silicu a glykozid glykocochlearin, ďalej minerálne soli, triesloviny, horčiny, živicu, gumy, bielkoviny, malé množstvo limonénu, raphanolu a raphanolidu atď., Mimoriadne vysoký obsah vitamínu C, kvôli ktorému bola rastlina vlastne pestovaná ako antiskorbutový prostriedok. Lžičníkové víno sa pripravuje z 30g kvitnúcej vňate, ktorá sa vloží do 1 litra dobrého červeného vína a nechá sa 8 dní macerovať. Denne sa užívajú 2 poháre po 0,15 litra. Užívanie: 1,5 čajovú lyžičku preliať 3 dcl vriacej vody, vylúhovať 15 min. popíjať 2x denne pred jedlom.

Lžičník lékařský: Droga:
Latinsky: Herba cochleariae
Česky: Nať lžičníku

Lžičník lékařský: Názvy:
Lidové : Lžiční bylina
Slovensky : Lžičník lekársky
Německy : Echtes Loffelkraut
Rusky : Ložečnica aptečnaja
Anglicky : Scurvy-Grass

Chemické složení: Z účinných obsahových látek je možno uvést prchavý izotiokyanát, butylhořčičnou sloučeninu, původně glykosidicky vázanou jako glukozinolát – glukokochlearin. Uvolňuje se poraněním pletiva enzymovou činností, podobně jako v jiných brukvovitých rostlinách (viz hořčice bílá a zelí). Prchavý izotiokyanát je podobný sloučenině nacházející se v „kapucínke“. Lžičník lékařský obsahuje i enzymy, třísloviny, minerální látky a hodně kyseliny askorbové (vitamín C).

Vnitřní užití:
Hlavní uplatnění rostliny je v čerstvém stavu. Drogu můžeme užívat samostatně i ve směsích.
Pije se obvykle šťáva (50-200 ml v aromatickém nápoji 3x denně). Možno ji kombinovat se šťávou z potočnice lékářské, příp. s citronovou šťávou. Je možno brát z každého druhu 3x denně po lžíci.
Nebo:
Čerstvá šťáva se užívá 3-4krát denně po 20-30 ml. Šťáva se obvykle vmíchání do mrkvové nebo jiných ovocných a zeleninových šťáv.
Můžeme používat i nálev, připravený podle obvyklých postupů, nebo bylinný balzám.
Tinkturu pro vnitřní použití doporučujeme ředit.
Čaj ze sušené drogy se používal pro podporu činnosti jater a žlučníku, při potížích s vylučováním odpadních látek ledvinami atd. Připravoval se běžným způsobem jako nálev ze 2 čajových lžiček na 0,25 litru vody a pil se 3krát denně, po jídle.
Lžičníkový truňk se připravoval z 8 čajových lžiček čerstvé, kvetoucí lžičníkové natě, která se rozmačkala a přelila 3 lžičkami 80% alkoholu a 3 lžičkami vody. Pak se destilovala než prošly 4 čajové lžičky destilátu. Ten se užíval ke kloktání a jako dobrá ústní voda při zánětech dásní, uvolňování zubů, otocích v ústech a při krvácení z nosu a dásní. Ke kloktání a k výplachům se používala 1 plná čajová lžička, která se dávala do půl litru vody.

Zevní užití:
V kloktadle používaném při paradentóze se doporučuje kombinovat stejný díl lžičníkové natě s listem či natí šalvěje. Večer naložit 1 lžičku čajoviny do šálku vody, ráno po scezení použít na kloktání, ještě jednou přelít vodou a večer znovu kloktat.

Lze zaměnit s: Příbuzný druh lžičníku je potočnice lékařská – Nasturtium officinale R. Brown. Roste roztroušeně i volně u potoků a pramenů a místy se pěstuje jako salátová zelenina. Má ostrou chuť a štiplavý pach. Z čerstvých listů se připravuje ostrý salát a listy jsou pikantním kořením do omáček, masových polévek, ozdobou studených mís apod. Bylina je vitamíniferum (A a C), diuretikum a metabolikum. Zvláště se neuvádí, protože je vlastně analogií lžičníku. Lidově se užívá hlavně jako cholagogum (při chorobách žlučníku, jater, sleziny) a metabolikum – především při cukrovce. Při sběru jarních listů je třeba dávat pozor, aby se lístky nezaměnily s listy „blyskáča jarného“ – Ficaria verna Huds., které jsou více vykrajované, zoubkované, bez pachu a chutnají příkře, případně za listy violky vonné (pokud se připravuje jarní salát, listy těchto bylin nejsou na závadu).

Popis: Dvouletá až trvalá bylina vysoká 20-30 cm. Stonky má hranaté, rozvětvené nízko při zemi, listy jednoduché, srdčité, dolní stopkaté, celistvookrajové, horní sedící až objímavé, pilovité. Bílé až fialové květy tvoří husté střapce a dozrávají v okrouhlé dlouhostopkaté, na obou koncích zůžené šešulky. Lžičník je malá jednoletá rostlina s tlustými, dužnatými vejčitými listy. Pochází z bažinatých oblastí evropských pobřežních zemí.

Místo výskytu: Roste na severských evropských pobřežích, slaných loukách a močálovitých místech. U nás se pěstuje v zahrádkách. Přechodně zplaňuje.

Pěstování: U nás se kdysi hojně pěstoval jako zdravá salátová rostlina. Je nenáročný a snese i nejkrutější zimu. Rostlině se daří v každé půdě, pokud není příliš suchá. Je třeba pamatovat na to, že je to rostlina dvoudomá. Kde se pěstuje ve velkém na poli, vysévá se semeno na podzim řídce do ozimů a tím se ušetří jeden rok plochy i práce. Nať se poseká těsně před úplným rozkvětem a suší se ve stínu. Pěstování je velice snadné. Semeno se vysévá na podzim do nějaké krycí rostliny, nejčastěji do ozimého obilí. Další péči kultura již nevyžaduje. Listy se sklízejí v době květu, tedy v červnu až červenci. Sušit se musí rychle buď na slunci nebo při umělém, mírném teple. Pomalým sušením droga totiž hnědne.

Doba sběru + sbíraná část: Léčebně se užívala čerstvá nať, sušená se pokládá za méněcennou. Sběr natě, resp. listů se provádí během kvetení rostliny, tj. asi v květnu-červnu, někdy i v červenci. Nať se sbírá během celého roku, nejlépe však na jaře kolem desáté hodiny dopolední. Běžnější je jarní sběr mladých lístků, resp. natě. Lisuje se z nich šťáva. Mimo natě byly oficinální semena. Ta se získávají později – v září-říjnu.

Zpracování + uchovávání: Aby naťová droga neznědla, musí se sušit rychle, na slunci nebo i umělým teplem.

Vlastnosti drogy: Čerstvé listy chutnají jako řeřicha a ostře páchnou. Sušená droga však tento svůj ostrý zápach ztrácí).