Oman kořen 50g x Inulae helenium radix cons. Sypaná bylina MILOTA

Popis produktu

ložení: Inulae helenium radix. Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky.

Droga obsahuje především silici se sekviterpeny alantolem, alantolaktonem a isoalantolaktonem, velké množství inulinu, hořčiny, stopy azulénu a další účinné látky. Jako komplex se droga chová fytoncidně. Prášek na trávení: 50 g kořene omanu, 30 g kmínu a 20 g fenyklu. Vše pomeleme na prášek, který skladujeme v hermeticky uzavřeném, nejlépe tmavém obalu. Podáváme, po jídle, vždy na špičku kulatého nože, můžeme zapít vodou. Užívání: 1 čajovou lžičku přelít 2,5 dcl vařící vody, vyluhovat 15 min. popíjet 3x denně.

• Oman pravý koreň (Slovenský text na obaloch)

Zloženie: Inulae helenium radix. Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky.

Droga obsahuje predovšetkým silicu sa sekviterpeny alantolem, alantolaktonem a isoalantolaktonem, veľké množstvo inulínu, horčiny, stopy azulénov a ďalšie účinné látky. Ako komplex sa droga chová fytoncídne. Prášok na trávenie: 50 g koreňa omanu, 30 g rasce a 20 g feniklu. Všetko pomelieme na prášok, ktorý skladujeme v hermeticky uzavretom, najlepšie tmavom obale. Podávame, po jedle, vždy na špičku guľatého noža, môžeme zapiť vodou. Užívanie: 1 čajovú lyžičku preliať 2,5 dcl vriacej vody, vylúhovať 15 min. popíjať 3x denne.denne.

Oman pravý: Synonyma:
Latinsky: Helenium grandiflorum

Oman pravý: Droga:
Latinsky: Radix inulae, Radix helenii, Radix enulae, Rhizoma helenii, Rhizoma inulae, Radix inulae helenii
Česky: Kořen omanu

Oman pravý: Názvy:
Lidové : Alant, ománek, voman
Slovensky : Oman pravý
Německy : r Echter Alant
Rusky : Devjasil vysokij
Anglicky : Elecampane
Polsky : Oman wielki

Chemické složení: Omanový oddenek i kořeny obsahují především silici (1-3%), v níž hlavní složku tvoří alantolaktony (seskviterpeny) – alantol, alantolakton, azulen a izoalantolakton (chemicky podobné santoninu: v minulosti se nazývaly helenin). Obsah azulenů je problematický. V oddenku je velké množství inulinu (až 45%), potom sacharidy a hořčiny. Dále je zde hořká substance alantopikrin.

Vnitřní užití:
Omanový kořen se obvykle podává formou běžně připraveného nálevu, 2-3x denně po 150 ml. Alkoholické výluhy, např. tinktura, jsou podstatně účinnější a mají některé specifické účinky. Drogu můžeme podávat jak samostatně, tak i ve směsích. Nejznámější jsou směsi omanu se šalvějí, podbělem, proskurníkem, fenyklem, kmínem, semenem černuchy a kostivalem, ovšem stejně tak mohou být účinné i směsi jiné, samozřejmě účelně zvolené. Užívá se 2% zápar nebo 2-4x denně. Vyšší dávky vyvolávají zvracení.
Nebo:
Zápar se obvykle připravuje z jednotlivé dávky 0,5 g, nebo 1/2 kávové lžičky drogy na šálek vody: pije se 2-3x denně po lžících.
Nebo:
Jiný předpis má Infusum Radicis inulae (25 g na 150 ml vody), který se jako expektorans užívá v dávce 1-2 lžíce vícekrát denně před jídlem, jako stomachikum 1/3-1/2 sklenice 3x denně před jídlem a jako karminatívum ve stejných dávkách, ale po jídle.
Nebo:
Nejčastěji se připravuje zápar z 25 g drogy na 1,5 dl vody (1 lžíce na 2,5-3,5 dl vody). Jako expektorans se pijí 1-2 lžíce vícekrát denně mezi jídlem, jako stomachikum 2-3 lžíce 30 minut před jídlem, jako karminatívun stejné množství po jídle.
Nebo:
K přípravě výluhu užijeme jednu polévkovou lžíci suchého kořene a spaříme ho půl litrem vřelé vody. Po 20-30 minutách se zápar přecedí a užívá se 2-3x denně po třech lžících, nejlépe před jídlem.
Nebo:
Užívá se vnitřně v nálevu (2 čajové lžičky na 500 ml vroucí vody).
Užívá se 2% odvar 2-4x denně. Vyšší dávky vyvolávají zvracení.
Nebo: Droga se však může podávat i ve formě odvaru (vaří se 10 minut), který se připravuje z jednotlivých dávek 0,5-2 g na šálek vody: užívá se 3x denně.
Nebo:
Odvar z oddenku se užívá proti kašli. Připraví se tak, že 20 g kořene vaříme 5 minut ve 200 g vody a užíváme 4x denně lžíci.
Medicinální víno Vinum inulae (80-100 g rozdrceného kořene se maceruje 8 dní v 1 000 ml bílého vína, potom se přecedí) se užívá po 1 čajové lžičce vícekrát denně.
Nebo:
Obvykle se připravuje macerací i víno (80-100 g rozsekaného kořene na litr bílého vína, maceruje se 8 dní, přecedí se a po lžičkách se bere několikrát denně).
Nebo:
Z omanu se dá vyrobit výluh v bílém víně. To se oman rozemele a nechá se ve víně vyluhovat 6 až 8 dní. Po přecezení je výluh užíván 3x za den 2-3 malé lžičky. Z vína a omanu je možné připravit
i odvar.
Nebo:
Užívá se i jako bylinné víno (25 g kořene zalijte 500 ml suchého bílého vína, nechte 14 dní vyluhovat, pak sceďte). 3x denně 2 dl těsně před jídlem, 3 týdny.
Nebo:
Velmi účinnou lékovou formou je víno svatého Pavla: Sedmdesát gramů drceného (mletého) kořene se maceruje v 1 litru suššího bílého vína, například odrůdy nějakého ryzlinku. Po 10 dnech přecedíme a podáváme 3krát denně 1 polévkovou lžíci. Překročení dávky ve většině případů vyvolá dávení.
Při žaludečních obtížích se užívá omanová tinktůra, připravená následovně: 15 g kořene se 3 dny máčí v 1/8 lihu, scedí se a užívá 3x denně 10 kapek.
Nebo:
Jako z většiny kořenů, tak i z omanu se připravuje 30%ní alkoholový extrakt. Užívá se po čajových lžičkách.
Při bolestech na prsou se doporučuje omanová zavařenina připravená podle následujícího návodu: 0,5 kg omanového kořene se očistí, pokrájí na tenké lupínky a přes noc máčí ve vodě. Druhý den se v litru vody 10 minut vaří. Voda se sleje, kořen se nechá na plátně oschnout a vaří se potom se 1/4 kg cukru, dokud nezhoustne. Uloží se potom jako každá jiná zavařenina.
Užívá se i v prášku 3x denně na špičku nože – zapít vodou.

Zevní užití: 
Odvar z omanového kořene, připravený podle výše uvedeného návodu, se užívá zevně proti svrabu.

Lze nahradit: V Číně se užívá Inula japonica.

Lze zaměnit s: U nás roste 8 druhů omanů. Oman britský – Inula britanica L., který se někdy zaměňuje za arniku horskou, je hojný druh nížinného a podhorského stupně, je nižší než oman pravý a listy má na rubu pavučinovitě ochlupené a oman hedvábný – Inula oculus-Christi L. má podobné ochlupené listy a je poměrně zřídkavý teplomilný druh. Protože u nás se sbírá oddenek omanu pravého pouze z pěstovaných rostlin, je záměna nepravděpodobná.

Popis: Trvalá bylina vysoká až 150 cm, se silným , hnědým, na lomu bílým oddenkem a kořeny, se silnou, přímou, rýhovanou, chlupatou, nahoře rozvětvenou natí. Přízemní listy jsou vejcovité, na bazi srdčité, stonkové široce kopinaté, sedící, na rubu plstnaté. Úbory jsou koncové, velké, žluté, vnitřní zákrovní listeny suché, čárkovité a kožovité. Okrajové květy jsou jazykovité, jednořadové, husté. Kvete v červenci-srpnu. Plody jsou nažky s dlouhým chocholcem.

Místo výskytu: Rostlina k nám byla importována ze střední Asie. Tradičně se pěstuje v zahradách, místy splaňuje. Má v oblibě hluboké těžké půdy s dostatkem vláhy.

Pěstování:
Obecně: Původní oblastí výskytu omanu je jihovýchod Evropy a subtropická část střední a západní Asie i Ameriky. Byl pěstován nejprve jako zelenina, později jako léčivá rostlina. Místy zplaněl, a to zejména kolem větších síledních center. Dnes divoce roste na vlhkých místech kolem lesů v polostínu, ale nemá rád trvalé zamokření. Pro léčivé účely se oman pravý pěstuje v kultuře prakticky po celém světě. Oman je rostlina dorůstající výše asi 150-200 cm. Pěstuje se pro léčivý kořen. Z mnoha druhů, které u nás rostou, se pěstuje jedině tento druh s nejmohutnějším vzrůstem. Oman je také pěstován jako trvalka v soliterách pro okrasu. Oman se pěstuje dvojím způsobem: buď předpěstováním sazenic ze semen, nebo lépe každoročním vysazováním kořenových puků. Výsadba předpěstovaných sazenic se používá při zakládání matečné kultury. Druhý způsob je podstatně rychlejší a lze u něho mechanizovat většinu prací, je ekonomicky výhodnější.

Odrůdy: U nás je povolená odrůda řGoliášř.

Poloha, podnebí, půda: Oman není náročný na podnebí ani na půdu, daří se mu na celém úyemí republiky. Přesto je k jeho pěstování výhodné zvolit hluboce propracovanou, vzdušnou, hlinitou až hlinitopísčitou, humózní, vápenatou půdu s dostatkem vlhkosti, dobře pohnojenou uleželým hnojem nebo kompostem. Je to rostlina teplomilná, vysazujeme ji proto na slunné místo. Je vápnomilný, proto nesnáší kyselé půdy. Rovněž půdy zamokřené a půdy s vysokou hladinou spodní vody mu nesvědčí. Na půdách písčitých dává menší výnosy. Na těžkých jílovitých půdách stoupají náklady na ošetřování a posklizňovou úpravu.

Výsev semen: Čerstvé osivo vyséváme buďto pozdě na podzim (v chladnějších oblastech) tak, aby vyklíčila až na jaře, nebo se seje brzy na jaře zvláště v teplejších oblastech. Pozemek mezi řádky se kypří a udržuje bez plevelů, aby se mladé rostliny neudusily.

Předpěstování: Pro založení kultury se předpěstujeme sazenice výsevem do pařeniště a podzim před zámrzem, aby vyklíčilo na jaře (zpravidla v březnu). V teplejších oblastech se vysévá přímo do půdy v březnu až dubnu, a to hustě do řádků vzdálených 20 cm. Klíčí na světle a můžeme jen slabě zasypat. Jarní výsev klíčí zhruba 15-30 dní. Výsevy se udržují stále vlhké. Na předpěstování sazenic pro plochu 1 aru postačí 20-80 g semene. HTS je 1,50-1,80 g. V 1 g je asi 700 semen. Semena jsou klíčivá 2 roky. V půdě klíčí až 4 týdny, klíčivost je 60-70%. Stejně jako u přímého výsevu se semena sejí buď pozdě na podzim tak, aby vyklíčila na jaře, nebo je vyséváme na jaře, což je vhodné v teplých polohách. Seje se dosti hustě a nejednotí.

Vegetativní množení: Při dalším množení omanu se již využívá oddenkových puků s očky, které tvoří při sklizni kořenů vlastně odpad. Tento způsob je lepší a výnosnější, již v příštím roce na podzim můžeme sklízet. Pěstování omanu z puků je o rok kratší a vhodnější pro menší kultury v zahrádkách. To ale musíme mít nějaké oddenky z předchozí sklizně. Po jejich dobytí z půdy si odřežeme puky a hned je zasadíme do truhlíku, bedýnky a podobně, kterou umístíme v bezmrazém a sušším místě, třeba v suchém sklepě, a občas zalijeme. Ve vlhkém sklepě by se do půdy dostala plíseň a puky by zničila. Brzy na jaře je možné dát puky do skleníku nebo pařeniště. Jakmile mají dva nebo tři listy, vysazují se na záhon. Je-li sucho, je třeba sazenice zalévat.

Výsadba: Když předpěstované rostlinky vzejdou a zesílí tak, že snesou přesazení, přesazují se (na podzim) na záhon nebo na pole (vysazují se rostliny vysoké kolem 10 cm). Předpěstované sazenice před sázením třídíme, silnější sušíme již na drogu a k sázení použijeme kořeny slabší, které mají méně kořínků. Silnější totiž vybíhají brzy do květu a mají pak nižší sklizeň kořenů. Se sazenicemi je nutno zacházet velice opatrně, snadno se lámou a poškozené se pak špatně ujímají. Jak „tužkové“ sazenice, tak i puky se vysazují na podzim v září nebo v říjnu do sponu 45×45-60 cm (nebo do řádků asi 50 cm od sebe, v řádku jsou sazenice 20-35 cm vzdálené) podle místních půdních a teplotních podmínek. V teplejších oblastech a jakostnějších půdách počítáme se sponem širším. Na ar je potřeba asi 600 rostlin. Při vegetativním způsobu množení vybereme ze sklizně oddenků tenší oddenky s očkem a nasázíme je přímo na záhon nebo pole se stejnými mezerami jako sazenice ze semen buď nned na podzim, nebo na jaře. Nesnášejí přesazování, neboť mají křehké kořínky, které se snadno lámou, tím trpí další vývoj a schopnost růstu mladých rostlin.

Pěstování: Kulturu v průběhu vegetace kypříme, plečkujeme a okopáváme podle potřeby. V prvním roce pěstování většinou vyrůstají jen velké, přízemní listy. U omanu jsou listy světle zelené, na rubu plstnaté. Stonek i listy jsou drsné. Seřezáváme vyrůstající květní lodyhy u rostlin, které vyrazí na květ (děláme to proto, aby rostlina vytvořila co největší kořen). Ostrou špičkou nože odstraňujeme celý květní vrchol (lodyhu). Když řežeme výše, rostlina vyhání z postranních oček nová květenství. Třetím vegetačním rokem jde oman převážně do květu. I když při sklizni kořenů lodyhy uřezáváme, přece jen kvetení nepříznivě ovlivňuje výnos kořenů. Kromě toho dutou lodyhou zatéká do rostliny voda a ta pak snadno zahnívá. Kořeny sázíme na podzim, na jaře jsou téměř bez silice. Třetím rokem již kulturu pro pěstování na kořen nenecháme. Kultura vykvétá a kořeny již nejsou jakostní.

Hnojení: Velmi vhodná je luskovinná směska zaoraná na zelené hnojení. Nesvědčí mu čerstvé hnojení. Osvědčilo se hnojení 600 kg NPK na hektar.

Ochrana rostlin: Častou chorobou je padlí čekankové (Erysiphe cichoracearum DC). Houba prorůstá bělavým plsťovitým povlakem, většinou ke konci vegetace. Postřikujeme 0,06-0,1% Fundazolem nebo přípravkem Karathane FN 57 ve stejné koncentraci. Sáním na omanu škodí mšice slívová (Brachycaudus helichrysi Kalt.) a mšice bodláková (Brachycaudus cardui L.). Rovněž sáním poškozuje listy pidikřísek polní (Eupteryx atropunctata Goeze). Larvy štítonoše zeleného (Cassida viridis L.) jsou na rostlinách omanu nápadné, obalují se „svlečenými kožkami“ a trusem, larvy vykusují na listech otvory. Proti těmto škůdcům postřikujeme 0,2% Metationem, ochranná lhůta je 14 dnů. Mozaika omanu – na listech jsou velké žluté skvrny. Z porostu rostliny odstraníme. Původcem je pravděpodobně virus mozaiky vojtěšky.

Jakostní norma drogy: ČSN 86 7013.

Semenářství: Před výsadbou hnojíme 500-600 kg NPK na hektar. Do truhlíčků vyséváme v březnu, přepichujeme rostlinky buď do truhlíčků nebo do pařeniště na 5×5 cm. Pozemek na jaře pečlivě připravíme, znamenákem křížem naznačíme spon 60×60 cm. Vysazujeme do průsečíků, v případě, že sadba není balíčkovaná, , musíme ji ihned zalít. Balíčkovaná sadba vydrží bez zálivky 5 až 6 dnů, pak při suchém počasí musíme též zalít. Do podzimu vyroste přízemní růžice. Porost podle potřeby okopáváme. Na jaře příštího roku porost vyhrabeme, přihnojíme 300 kg NPK, který zapravíme do země. Oman velmi rychle raší, takže svými velkými listy zakryje zem a udusí plevele. Druhým rokem vyhání květní výhony, někdy i přes 3 m vysoké. Kvete žlutě, zpravidla koncem srpna. Když semenice začnou tvořit chlupy, můžeme je pzačít probírkou sklízet. Když semeno přezraje, ihned větrem vypadává. Semeníky srpem odřežeme se stopkou 30-40 cm dlouhou, dáváme je do velkých papírových pytlů. Takto sklizené semenice dáváme na sýpku na papíry, vrstva 30-40 cm. Semenice každý den obracíme, aby doschly. Výmlat provádíme na mlátičce nebo na parcelním kombajnu Osevan. Vymlácené semno dáváme na sýpku na papíry ve vrstve 2-4 cm. Každý den osivo obracíme (po 6 dnů). Osivo pak vyfoukáme a odstraníme nečistoty. Osivo čistíme na čistících strojích a pak ručně na sítech dočisťujeme. Z aru se sklízí 2 až 4 kg osiva. Každý semenný porost musí být přihlášen k uznání ÚKZÚZ, musí být ve vegetaci přehlížen, na uznaný porost je vydáno osvědčení o přehlídce. Jen uznané osivo se může množit.

Výnosy: Výnos kořenů se pohybuje v druhém vegetačním roce v rozmezí 30-50 kg z 1 aru v přímé závislosti na celkové teplotní sumě.

Doba sběru + sbíraná část: Oddenky omanu i s kořeny se vykopávají z 2 letých rostlin (říjen-listopad), kořenové puky se mohou použít na výsadbu další kultury. Na vykopávání podzemních částí se nejlépe dají použít úzké a dlouhé rýče, ve velkém se provádí hluboká orba. Kořeny se nesmí poškodit, malé kořínky necháváme a hned na podzim vysázíme. Omanový kořen se nesmí sklízet na jaře, kdy je prakticky bez silice. V kultuře sklízíme oman na podzim v prvním roce v druhé polovině října, pokud jsme vysadili puky, jinak oman pěstovaný ze semene až druhým rokem na podzim. Kořeny z puků jsou více rozložené a jsou uložené mělčeji. Kořeny ze semene jsou uloženy hlouběji. Ponecháme-li oman v zemi více let, vytvoří mohutné kořeny, hluboko a pevně tkvící v zemi. Kořeny jsou křehké a snadno se při vyrývání lámou. Kořeny starších rostlin se nám nikdy nepodaří všechny vyrýt. Třetím rokem jde oman do květu. Jestliže chceme mít silné kořeny, květy ostříháme, nebo je olámeme. Starší oddenky dřevnatí. Podle pramenu 98. sběr ve 3. roce vegetace je již nevhodný, protože kořeny v této době již nejsou kvalitní. Jako drogu můžeme užít i listy. Ty sklízíme před kvetením rostliny. Před sklizní se úplně odřežou listy a nať odvezeme na kompost. Kořeny se ve velkém vyorávají vyorávačem brambor TEK. Sklizený kořen se očistí, omyje, podélně rozřízne na 2-4 kusy.

Zpracování + uchovávání: Materiál (kořeny) se rychle omyje a dá sušit na dobře větraná místa (nejlépe je sušit umělým teplem). Pro urychlení sušení se silnější části kořenů podélně rozřezávají. V malém sušíme kořeny na sítech ve vrstvě 5-10 cm. Ve velkém sušíme na sušárnách teplotou do 35°C. Usušená droga se při ohnutí láme a má bílou barvu. Drogu po usušení necháme 2-3 dny vydýchat a ihned ji odesíláme odběrateli. Protože droga na volném vzduchu snadno vlhne a je potom napadána hmyzem, je třeba ji skladovat v dobře uzavřených obalech (ne z umělých hmot). Droga pak v suchu a temnu vydrží až 3 roky a zachovává si léčebný účinek. Poměr seschnutí je asi 3-5:1. Před sušením oddělíme oddenkovou hlavici, kterou pak oddělíme podle počtu puků jako sadbový materiál. Při tom dbáme, aby okrajové puky zůstaly neporušené a střední rozřízneme, aby z něho vysazená rostlina nehnala do květu. Pozn.: Někteří pracovníci nesnášejí čerstvý kořen omanu, dotyk s ním u nich vyvolává podráždění sliznic a otoky. Jakmile se s kořenem přestane pracovat, tyto příznaky mizí, nejsou nebezpečné.

Vlastnosti drogy: Oddenek je vonný a chutná hořce.