Jedinečná vyvážená směs zahradních plodů a bylin. Velice chutný nápoj, vhodný jako letní i zimní čaj. Je vhodný k dennímu pití. Je možné ho sladit i medem anebo třtinovým cukrem. Složení: Ibišek květ, jablko plod, aronie plod, ostružina list, čekanka kořen, bezový plod, pomerančová kůra, malina plod, lípa květ, černý bez květ, aroma.
Cena na vyžádání
Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky.
Jedinečná vyvážená směs zahradních plodů a bylin. Velice chutný nápoj, vhodný jako letní i zimní čaj. Je vhodný k dennímu pití. Je možné ho sladit i medem anebo třtinovým cukrem. Složení: Ibišek květ, jablko plod, aronie plod, ostružina list, čekanka kořen, bezový plod, pomerančová kůra, malina plod, lípa květ, černý bez květ, aroma. Příprava: 1 sáček přelít 0,2 l vařící vody. Louhovat 10-15 min. Skladovat v suchu při teplotě do 25 °C. Uchovávejte mimo dosah dětí! Výrobek nenahrazuje pestrou stravu.
Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky.
Jedinečná vyvážená zmes záhradných plodov a bylín. Veľmi chutný nápoj, vhodný ako letný alebo zimný čaj. Je vhodný na denné užívanie. Je možno ho sladiť aj medom alebo melasovým cukrom. Zloženie: Ibištek kvet, jablko plod, arónia plod, ostružina list, čakanka koreň, baza plod, pomarančová kôra, malina plod, lipa kvet, čierna baza kvet, aróma. Príprava: 1 vrecko preliať 0,2 l vriacej vody. Lúhovať 10-15 min. Skladovať v suchu pri teplote do 25 ° C. Uchovávajte mimo dosahu detí! Výrobok nenahradzuje pestrú stravu.
Lípa velkolistá: Droga:
Latinsky: Flos tiliae, Inflorescencia tiliarum, Flos tiliarum
Česky: Květ lípy
Chemické složení: Droga obsahuje značné množství slizu (číslo zbobtnání je dle ČsL 4 nejméně 25 pro 1 g drogy), dále třísloviny, flavonoidy (hesperidin, kvercitrin, kvercetin, kemferol aj.), glykosidy (mj. flavonový glykosid tilirozid), organické kyseliny (např. p-kumarová) saponiny, terpenoidy, vitamíny, fytosteroly a malé množství silice (0,04-0,1% s farnezolem). O obsahu speciálních potopudných glykosidů se vedou dlouhé spory. V roce 1926 Wiechowski experimentálně prokázal specifické látky vyvolávající pocení, které podle něho působí nepřímo drážděním příslušných nervů. Moderní lékopisné komentáře se o nich vyslovují jako o neprokázaných a diaforetický efekt se připisuje spíše horké vodě.
Vnitřní užití:
Lipový čaj podáváme velmi často zcela samostatně, s citronem, s malinovou šťávou nebo v kombinaci s Acylpyrinem. Jinak je lipový květ vhodnou drogou do směsí. Často jej kombinujeme s květem černého bezu, s heřmánkem, s listem maliníku nebo s květem tužebníku jilmového. Jednotlivá perorální dávka na zápar dle ČsL 3 je 1,5 g drogy. Běžná dávka je 1 kávová lžička na šálek záparu a pije se 3-5x denně s přísadou medu a citronové šťávy. Čaj nesmí mít nepříjemný pach ani chuť (příměs květů jiných lip).
Nebo:
Na přípravu záparu se používá běžná jednotlivá dávka 1,5 g, nebo 1 kávová lžička drogy na šálek vody: pije se 3-5x denně – obvykle s medem a citronovou šťávou, při horečkách s malinovou šťávou.
Nebo:
Jako stomachikum a spasmolytikum se ordinuje Infusum Floris tiliae (1 kávová lžička květu na 2/3 sklenice vody): užívá se 2-3x denně po 1/2 sklenice.
Nebo:
Jako diaforetikum se podává 1 lžíce drogy na sklenici záparu (výhodnější je však kombinace s drogami: Flos sambuci, Flos chamomillae, Herba violae tricoloris, Fructus rubi idaei.) Pije se horký večer jako diaforetikum (je možno do něho přidat 1-2 lžíce malinového sirupu).
Nebo:
Stejný zápar se pije 2-3x denně po 1 dl jako stomachikum a spasmolytikum.
Zevní užití:
Na regenerační koupel se připravuje odvar z 200 g Floris tiliae a 100 g Radicis bardanae na 5 l vody, který se vleje do poloviny vany. Koupel při teplotě 37-39°C trvá do 15 minut.
Ke kosmetickým účelům se používá kombinace lípy s drogami: Flos anthemidis, Flos bellidis a Flos cyani (připravuje se odvar ze stejného množství – 1 lžíce každé drogy na 1 sklenici vody).
Lze zaměnit s: Lípa velkolistá se někdy pokládá za kulturní formu lípy malolisté a spolu figurují jako lípa evropská – Tilia europaea L. Pro sběr jsou přípustní i kříženci a Tilia euchlora Koch. – lípa nazelenalá s listy na rubu bledými, na líci tmavozelenými a lesklými, asi kříženec lípy malolisté a lípy kavkazské, ne však jiné druhy, hlavně lípa stříbřitá (Tilia tormentosa Moench), která se pěstuje v parcích a větvičky i mladé listy má stříbřitě ochlupené. Lípa obecná je patrně hybridní druh, tedy kříženec lípy velkolisté (Tilia platyphyllos Scopoli) a lípy malolisté (Tilia cordata Miller).
Popis: Je to mohutný strom. Listy má srdčité, na okraji pilovité, na spodní straně přitlačeně chlupaté až skoro lysé. Svazečky chlupů u žilnatiny jsou skoro bílé. Soukvětí se obvykle skládá ze 3 květů žluté barvy s kožovitým listenem. Plody jsou pětihranné tvrdé nažky. Lípy kvetou 12-14 dní (červen-červenec).
Místo výskytu: Druh roste v přírodě a dává přednost hlubším a vlhčím půdám. Vysazuje se i do alejí a parků.
Pěstování: Semeno lípy vyséváme výhodně na podzim, nebo ho přechodně uchováváme ve vlhkém písku přes zimu a vyséváme na jaře. Po mírném přemrznutí velmi rychle klíčí. Při vegetativním množení se větvičky s několika očky vysazují do pařenišť a po zapuštění kořínků (za 3-4 měsíce) se vysazují na určená místa. Lípa vyžaduje hlubokou, kyprou a úrodnou půdu. Pěstovat ji lze odnožemi nebo ze semen. Semena se sbírají v září, přes zimu se uloží s hlínou do jámy a v květnu vysází. Klíčí teprve příští jaro. Lípa roste zprvu pomalu, hlavní růst se děje kolem 50 roku. Od 30 roku kvete. Dosáhnout může vysokého věku, tisícilté lípy nejsou výjimkou. Sběr se provádí v červnu a červenci. Sbírají se celá květenství i s listeny (křidélky). Sběr se rozloží do tenkých vrstev a ve stín opatrně usuší. Usušená droga se uloží v dobře utěsněných, čistých nádobách. Sušením však i při největší odborné péči ztrácí část vůně a po roce se stává bezcennou.
Doba sběru + sbíraná část: Předmětem sběru jsou celá soukvětí i s podpůrným listenem. Sbírají se na počátku kvetení (červen-červenec), bez příměsí, když rozkvetla asi polovice květů soukvětí. Příměs plodů a rezavých květů sběr znehodnocuje. Při sběru je třeba stromy šetřit. Květy by měli sbírat pouze dospělí, protože hrozí nebezpečí úrazů. Průměr květu má být asi 1 cm, délka listenů asi 6 cm a šířka asi 1,5 cm. Pro léčebné účely sbíráme květenství všech tří druhů, uvedených v části Lze zaměnit. Jiné druhy jsou pro sběr nevhodné. Vzhledem k malé prozkumanosti drogy to neusí být docela pravda, ale díky převaze jmenovaných tří druhů lípy není třeba se na jiné druhy zaměřovat. Květ je nejlépe sbírat odpoledne mezi čtrnáctou a šestnáctou hodinou. Občas bývá drogou i list, který se používá především k inhalacím při aromaterapii (aerofytoterapii).
Zpracování + uchovávání: Nasbíraný materiál (květ) se suší ve stínu a v průvanu bez obracení . Nedrobí se, ale lehce se zapaří, na což je třeba dávat pozor (nejprve se pozoruje změna barvy kožovitého listenu). Pokud se použije umělé teplo, nesmí překročit 35°C, silice při vyšší teplotě velmi rychle prchá a droga zůstane po několika týdnech úplně bez vůně. Při nesprávném sušení a uskladnění droga lehce ztrácí vůni, mění barvu a snižuje se obsah účinných látek. Poměr seschnutí je asi 5:1. Drogu skladujeme chráněnou před světlem a vlhkem v dobře uzavřených obalech nejdéle jeden rok, odděleně od zapáchajících rostlin.
Vlastnosti drogy: Barva listenů je žlutozelená, květy jsou světležluté až žlutohnědé. Pach drogy je charakteristický, slabě aromatický a chuť nasládle slizovitá, mírně stahující.
Bez černý: Droga:
Latinsky: Flos sambuci, Flos sambuci sine stipe, Flos sambuci sine stipite, Flos sambuci cum stipe, Flos sambuci nigrae, Fructus sambuci, Fructus sambuci nigrae, Baccae sambuci nigrae, Fructus sambuci sine stipite, Folium sambuci, Cortex sambuci, Fructus sambuci siccati
Česky: Květ černého bezu
Chemické složení: Květy obsahují malé množství silice (asi 0,02%), flavonoidy (hlavně rutin – až 3%, astragalin, kvercetin, izokvercetin aj.), třísloviny, aminy (cholin, etylamin, izobutylamin, izoamylamin), sacharidy, organické kyseliny (např. valeriánová) a kyselinu askorbovou (vitamín C) asi 34O mg ve 100 g. Mimo to se v nich nacházejí fenolové látky (kyselina chlorogenová, kávová aj.), rozpadové produkty glykosidu sambunigrinu (obsahuje kyselinu mandlovou + HCN + glukózu), sliz a do 9% minerálních látek. Květy obsahují také dosud neznámou látku s potopudným působením. Plody obsahují antokyany (tři kyanidinové heterozidy), organické kyseliny (jablečnou, citronovou, chinovou, chlorogenovou, askorbovou 10-40%), kolem 3% tříslovin, karotenoidy, provitamín A, složky vitamínu B, asi 20 redukujících sacharidů a stopy silice. List obsahuje sambunigrin, alkaloid sambucin, třísloviny, 0, 11 % pryskyřice, cukr, malé množství silice a dusičnan draselný. Čerstvé listy obsahují 200-280 mg kyseliny askorbové a karotin. Kůra obsahuje také třísloviny a pryskyřici, dále žlutý éterický olej, cholin, fytosterin, kyselinu valerovou a alkaloid sambucin. Pramen 182. uvádí i obsah kysliny viburnové.
Vnitřní užití:
Droga květu se používá v jednotlivých dávkách 1,5 g. V praxi se běžně ordinují o něco vyšší dávky, a to 1 až max. 1,5 kávové lžičky na šálek záparu (1,5-2 dl vody), který se pije 5x denně. Používá se při nachlazení a při onemocnění horních cest dýchacích, způsobuje snížení teploty a má potopudný účinek. Při horečnatch infekčních onemocněních se pijí častěji menší dávky horkého nálevu, možno přisladit medem.
Infusum Floris sambuci (5-10 g květu na 100 ml vody) se užívá 3-5x denně jako močopudný a potopudný prostředek. Používá se i na vyplachování úst a kloktání.
Plody se ordinují v průměrné jednotlivé dávce 1,5 g. Obyčejně se vystačí s 1 kávovou lžičkou (podle některých pramenů až 1 lžící) na šálek záparu nebo odvaru.
Nebo:
Výrazné analgetické účinky má ještě koncentrovanější zápar (15-20 g drogy na 1 sklenici vody, po 20 minutách přecedit), který se podává 1-2x denně.
Nebo:
Někdy je potřebné podávat ještě vyšší dávky: Infusum Fructus sambuci (10-15 g plodů na 1 sklenici vody) se užívá 3-4x denně po 1/4 sklenice na povzbuzení pocení a diurézy.
Nebo:
Připravuje se i koncentrovanější zápar z 10-15 g plodů na 3 dl vody (pije se 3-4x denně po 1 dl). Odvar z 20 g plodů na 3 dl vody se pije 1-2x denně jako analgetický přípravek při migréně, neuralgii apod.
Šťáva z plodů se užívá zásadně sterilovaná nebo převařená, protože čerstvá může být příčinou nevolnosti. Dávkuje se 2-3x denně po 0,05 l (15-20 g). Chceme-li zdůraznit analgetické působení, je nutná malá příměs alkoholu (brandy apod.) v poměru 850 ml šťávy a 150 ml brandy, případně i přídavek cca 1 g/l kyseliny citronové.
Šťáva z černého bezu:
Z natrhaných omytých plodů vytlačíme šťávu dřevěnným lisem (nesmí přijít do styku s kovem, jako je masový strojek apod.), nebo se v čistém šátku pomalým tlakem ruky šťáva vytlačí. Do půllitrové lahve nalijeme 50 ml čistého lihu nebo 100 ml rumu nebo brandy (vodky), na špičku nože Petolu a zbytek dolijeme čistou, pokud možno přefiltrovanou šťávou. Takto připravená šťáva vydrží v chladnu uložená až do příští úrody plodů. Benzoan šťávu konzervuje, obsah alkoholu zesiluje účinek a dělá ji stravitelnější. Při potížích (speciálně bolestivý zánět trojklanného nervu a ischias) se bere 3x denně po jídle 1 lžíce, je-li připravena s lihem nebo destiláty, pak 4 lžíce denně. Užíává se podle potřeby 5-14 dnů. Šťávu je možno užívat i jako bohatý zdroj vitamínu A a C.
Je dobře zajíst kouskem suchého chleba. Je-li šťáva užita na lačno nebo ve větším množství, může vyvolat žaludeční odpor, nechutenství, výjimečně i zvracení či průjem. Užívá se podle potřeby 5 až 14 dní.
Nebo:
Čerstvě připravenou šťávu převaříme a smíchíme s lihovinou 40%. K tomuto účelu se používá brandy či vodka. Na každých 850 ml šťávy se přidává 150 ml lihoviny a ještě na špičku kulatého nože kyseliny citrónové, cukr se nepřidává. Takto upravenou šťávu 15 minut sterilizujeme jako běžný kompot.
Dávkování šťávy je 8 až 10 polévkových lžic denně, obvykle ve čtrnáctidenních až třídýdenních kůrách. Jednotlivci přecitlivělí na alkohol mohou užívat šťávu bez alkoholu přibližně ve dvojnásobných dávkách. Účinek je ovšem mírnější a jeho nástup pomalejší.
Plod se užívá i ve formě bylinného vína (100 g čerstvé šťávy ze zralých plodů se zalije 500 ml suchého červeného vína a vaří asi 10 minut, dochutí cukrem či sorbitem, které je možno podávat v dávce 1 polévkové lžíce po jídle, 2x denně 1-2 týdny).
Plod se může užívat i sušený. Suché bezinky je vhodné před namícháním do směsi podrtit.
Lze užívat také přírodní kvašenou šťávu, připravenou z čerstvých nebo usušených květů.
Extrakt z květu z černého bezu se používá při nachlazení, rýmě, zánětu průdušek. Příprava: 5-15 g suchých květů zalít 200 ml horké vody, po 1/4 hodině stání vypít, 3-4x denně. Pro zesílení účinku se je třeba teple obléci.
Při cukrovce jako doplněk antidiabetické léčby 1/4 šálku čaje 3-4x denně po jídle.
Zevní užití:
Čaj z 1-2 polévkových lžic drogy na 1 l vody se používá k výplachům úst.
Oblíbenou zevní formou je také bezinkový (květový) ocet, používaný k masážím unavených, resp. namožených údů a osvěžení těla.
Při zánětech nosohltanu a mandlí dělá dobrou službu kloktadlo, připravené podle následujícího návodu:
Rp. Flos sambuci – květ černého bezu 50,0
D.S.: 5 g sušených květů černého bezu se dá do studené vody, přivede do varu, ihned odstaví, zcedí a nechá vychladnout.
Také při nežitech a různých drobných hnisavých onemocněních kůže dělá dobré služby mast, připravená dle následujícího návodu:
Rp. Flos sambuci – květ černého bezu 10,0
D.S.: 10 g sušených květů černého bezu se svaří s 2 lžícemi vepřového sádla, protlačí čistým plátnem a nechá vystydnout.
K výplachům úst při angíně, chronickém zánětu mandlí, při nemocech dásní se smíchají květy černého beztu s listem šalvěje 1:1.
Lze zaměnit s: Běžně se zaměňuje s bezem chebdím (Sambusus ebulus L.), který však patří mezi byliny. Podobný je i bez červený – Sambucus racemosa, hojně rozšířený na lesních horských pasekách a stráních. Od černého bezu se liší korálově červenými pecičkami a skořicově hnědou duší. Kvete již na jaře a peckovičky dozrávají v létě. V lese je bezcenným plevelem. V létě, kdy je obsypán plody, je ozdobou lesů a vysazuje se proto v různých odrůdách v parcích. V lidovém léčitelství se peckovičky považují za počišťující prostředek.
Popis: Keř, vzácněji strom. Listy protilehlé, nepárovitě peřovité, na okraji pilovité, květy dobné, aromatické, bílé ve víceramenném chocholíkatém vrcholíku s průměrem až 20 cm. Kvete v květnu až červnu (červen-srpen). Plody jsou kulaté červenofialové peckovice s krvavě červenou šťávou.
Místo výskytu: Nitrátofilní dřevina mírně vlhkých stanovišť – listnatých lesů, sídlišť, parků a rumovišť, hojná od nížin po horský stupeň. Slouží jako okrasný keř. V parcích se někdy pěstují odrůdy s listy bíle a žlutě kropenatými.
Pěstování: Bezu se nejlépe daří v suché půdě, na výsluní. Nevyžaduje zvláštní ošetření. Vysévá se sám a velmi často zbují tak, že je na obtíž. Při pěstování je třeba občas prořezání nebo úplné vyřezání starých větví, které se provádí na podzim. Květy se musí sbírat za suchého počasí, dříve než začnou opadávat (květen až červenec). Otrhané květy se nechají přes noc ležet rozprostřeny na lískách, druhý den se potom rychle suší při 40°C, jinak by snadno mohly zčernat. Před sušením se ovšem odlámou silné stonky. Usušená droga se potom prosije sítem s velkými oky a uschová v plechových nebo dřevěnných, dobře utěsněných nádobách. Bobule se sbírají v době zralosti, tj. v srpnu až září. Také se suší, nebo rozvářejí na kaši jako povidla.
Doba sběru + sbíraná část: Sbírá se květ. S krátkou stopkou (max. 1 cm) se odstřihují čerstvě rozkvetlá soukvětí – ne příliš vyzrálá (nejlépe, pokud jsou korunky ještě zavřené, aby se nerozpadávala (květen-červen) za suchého počasí. Sbírají se i plody bez stopek (nebo se stopkami) v srpnu-září-říjnu. Nejlepší je sbírat je několik dnů po dešti. Čerstvé bezinky snadno plesniví. Listy černého bezu se trhají v květnu až červnu, kdy je účinek největší. Bezová kůra je nejlepší čerstvá z mladých větví. Loupe se v březnu a dubnu. Kůra má tytéž účinky jako listy, ale mnohem silnější. Nejsilnější je ovšem kořen bezu, který se používá hlavně pro přípravu kloktadla. Sběr kořene je pracný, proto se od něj upustilo.
Zpracování + uchovávání: Při sběru se květ nesmí stlačovat – lehce se zapaří. Květy je třeba rozložit vedle sebe stopkami nahoru, nebo zavěsit za hlavní stopku na provaz do stínu, na dobře větrané místo. Sušíme do té doby, než vyschnou i hlavní stopky. Lépe je sušit co nejrychleji umělým teplem do 40°C, ne na slunci. Pomalým sušením květy hnědnou a ztrácejí na hodnotě. Kvůli zachování barvy je třeba květy během sušení chránit před vlhkem. Při sušení smějí květy jen zčásti zežloutnout. Ještě týž den se kvítky zdrhují a přesejí přes hrubé síto, čímž se oddělí od květenství. Poměr seschnutí je asi 6:1. Květy se uchovávají v dobře uzavřených nádobách na suchém místě. Při vlhkosti větší než 14% květy hnědnou. Droga se nemá dlouho skladovat, protože ji napadají škůdci a je třeba ji často kontrolovat. Plody odstřihujeme i s hlavní stopkou, když jsou tmavofialové až černé (srpen-září). Sušíme na slunci nebo umělým teplem do 50°C. Poměr seschnutí je asi 5-8:1. Dokonale suché plody se ze stopek odrhnou. Dále je čistíme vytřásáním na sítě. Skladujeme je v dobře uzavřených nádobách.
Vlastnosti drogy: Droga lehce podléhá zkáze, proto se uskladňuje v dobře uzavřených nádobách. Je citlivá i na nejmenší navlhnutí. Když se znovu dosušuje, stává se bezcennou. Droga má charakteristický pach a mdle slizovitou, později škrablavou chuť. Čerstvý květ intenzivně voní a chutná hořkosladce a slizovitě. Usušený voní mnohem příjemněji. Listy jsou silně žlaznaté a proto příjemně aromatické. Bezinky mají zvláštní zápach a chutnají nasládle až nakysle.
Poznámky:
Květ poskytuje včelám pouze pyl, nemá medovinu, proto ho hmyz málo navštěvuje. Opyluje se i sám. Květy se užívají i v kuchyni (smaží se na másle jako řízky, nebo se připravují tzv. kosmatice – natrháme větší množství plně rozvetlých květů, zbavíme je stopek, opereme, roložíme na pekáč, zalijeme řídkým těstem a upečeme) a jako koření. Spaří-li se několik gramů květu černého bezu v půl litru vroucí vody a nechá se 25 minut stát přikryté, má zápar stejné účinky jako polní kmín a šeřík. Zápar se nemá pít příliš horký. Bezinková povidla, tj. zahuštěná šťáva z bezinek je výbornou pochutinou. Maže se na chleba nebo se jí v polévce. Čerstvou šťávou z bezinek se barví víno, kompoty a povidla. Léčivý účinek se podobá účinku květu. Bezinky se také užívají k inhalacím, k výrobě ústních vod, kloktadel, syrupů apod, nejnověji také proti neuralgickým bolestem při ischiasu a zánětu trojklanného nervu. Z plodů černého bezu je možno připravit celou řadu potravinářských výrobků jako povidla, kompoty, víno nebo likéry, které při rozumném požívání mají stejný léčebný účinek jako ostatní drogy, dále cukrářské výrobky pod. V průmyslu se silice získaná z černého bezu používá při výrobě voňavek a k napodobení aromatu starého vína. Užitou drogou je květ a plody, méně často listy, ojediněle i jiné části (kůra, kořen, „duše“ z větviček). Plody dokonce obsahují nejvíce provitamínu C ze všech zahradních bobulovin. Hojný vitamín C2 chrání proti zápalu plic. Zahrádkáře je nutno upozornit, že je nesprávné, když se vysekává. Černé mšice vůbec neohrožují stromy. Naopak: černý bez je vítanou potravou pro ptactvo, odpuzuje některé škůdce, hlodavce, myši a krysy. Čerstvé listy, vsunuté do chodby, vyhánějí krtka na záhonech a pařeništích. Vodou ze spařených listů potírejte kůži proti komárům.
Pro osvěžení – bez alkoholu.
V době, kdy kvete černý bez a jsou ještě na trhu citrony, je ve velké oblibě příprava šumivého nápoje z jeho květů, který připravujeme ve velkých lahvích od okurek. Uvádíme několik různých předpisů:
Nápoj z bezinkových květů:
10 l převařené vody, 15 prostředně velkých květů, 1/4 l vinného 4% octa (chemický ocet není vhodný), 1 kg jemného krystalového cukru, 1 citron.
Do lahví vložíme osprchované květy, zalijeme vychladlou převařenou vodou, přidáme ocet, cukr, na dílky nakrájený citron bez jader i s kůrou. Převážeme plátnem a necháme 3 dny stát. V té době dvakrát promícháme. Pak vše přecedíme cedníkem a plátnem a naplníme do lahví. Po 10 dnech nápoj můžeme pít.
Jiný bezinkový nápoj:
5 l svařené vody, 1/2 kg cukru upraženého na karamel, 2 citróny, 1/4 litru vinného octa, 7-10 květů černého bezu.
Svařenou vodu smícháme s 1/2 kg cukru, druhou polovinu upražíme na karamel, zalijeme vodou s cukrem a rozvaříme. Po vychladnutí přidáme na kolečka nakrájené citrony bez jader, přidáme osprchované květy a plníme do lahví. Povážeme plátýnkem a necháme v klidu stát, až je nálev průsvitný. Pak procedíme a plníme do lahví.
Šumivý nápoj z bezového květu:
7 litrů vody, 12 bezinkových květů, 4 citrony, 1,5 kg práškového cukru.
Vše smícháme a necháme 24 hodin v klidu ovázané plátýnkem. Pak necháme 14 dní na slunci. Poté přecedíme přes plátno, naplníme do lahví a uzavřeme vyvařenými korkovými zátkami. Uložíme v chladu.
Další nápoj:
10 litrů nepřevařené vody, 8 květenství černého bezu, 1 kg cukru, 1/4 litru vinného 4% octa.
Naplníme do dvou pětilitrových lahví. Necháme stát v teplé místnosti a třikrát denně zamícháme. Za týden procedíme, slijeme do lahví, dobře zazátkujeme. V chladu vvydrží velmi dlouho.
Nápoj závěrečný:
Do pětilitrové láhve dáme převařenou vodu, 1/2 kg cukru, z 1 citronu kůru, ze 2-3 citronů šťávu, 2 velká květenství černého bezu.
Láhev převážeme gázou – jakmile začne obsah bouřlivě kvasit, procedíme nebo lépe stáhneme do lahví od sodovek či sektu a necháme ležet. Po týdnu můžeme pít.
Sirup z černého bezu:
8-10 květenství černého bezu vhoďte do 500 ml vroucí vody a vařte zhruba 1 minutu v širokém kastrolu. Po ochlazení přeceďte. Do odvaru potom přidejte 1 citron, 300 g cukru a 200 g hroznového cukru. Za mírného varu sirup svařte na polovinu, což trvá přibližně hodinu. Vařící sirup naplňte do lahví a ty těsně uzavřete. Osvěžující nápoj: 50 ml sirupu přelijte minerální vodou a zastříkněte čerstvou citronovou šťávou.
Smažená květenství černého bezu:
Léčivá a chutná jsou smažená květenství černého bezu. Namáčejí se do těstíčka z piva, mouky a nastrouhaného sýra nebo z vína, mouky a jemně nakrájené slaniny nebo z mouky a mléka s trochou nastrouhaných ořechů.
Jan Hyžďal
Máte zájem o dlouhodobou spolupráci s tímto velkoobchodem?
