Pampeliška list 40g x Taraxaci officinalis folium cons. Sypaná bylina MILOTA

Popis produktu

Složení: Taraxaci officinalis folium. Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky.

V nati pampelišky nacházíme hořčinu lactopicrin, dále taraxacin a taraxacerin, triterpeny taraxasterol a taraxerol, organické kyseliny, steroly, třísloviny, aminokyseliny, inosit, kaučuk, silice, minerální látky, ze kterých nás nejvíce zajímá především měď. Nechybí ani vysoký obsah polysacharidu inulinu. Listy obsahují podobné látky, za zmínku snad ještě stojí kyselina křemičitá a vitamín C. V květech, které se však zpracovávají jen mimořádně, nacházíme flavonoidy, karotenoidy, silici a další látky. Užívání: 1 pol. lžíci přelít 0,5 l vařící vody, vyluhovat 15 min popíjet 2-3 x denně.

• Púpava lekárska list

Zloženie: Taraxaci officinalis folium. Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky.

V kořenu pampelišky nacházíme hořčinu lactopicrin, dále taraxacin a taraxacerin, triterpeny taraxasterol a taraxerol, organické kyseliny, steroly, třísloviny, aminokyseliny, inosit, kaučuk, silice, minerální látky, ze kterých nás nejvíce zajímá především měď. Nechybí ani vysoký obsah polysacharidu inulinu. Listy obsahují podobné látky, za zmínku snad ještě stojí kyselina křemičitá a vitamín C. V květech, které se však zpracovávají jen mimořádně, nacházíme flavonoidy, karotenoidy, silici a další látky. Užívanie: 1 pol. lyžicu preliať 0,5 l vriacej vody, vylúhovať 15 min popíjať 2-3 x denne.

Pampeliška lékařská: Synonyma:
Latinsky: Leontodon vulgare, Leontodon nigricans, Leontodon alpestre, Leontodon alpinum, Leontodon erectum, Taraxacum nigricans, Taraxacum alpestere, Taraxacum alpinum, Leodonton alpinium, Taraxacum alpinium
Česky: Smetanka lékařská, smetánka lékařská, smetanka obecná

Pampeliška lékařská: Droga:
Latinsky: Radix taraxaci, Folium taraxaci, Radix taraxaci cum herba, Radix leonis cum herba, Radix dentis leonis, Radix taraxaci officinalis, Herba taraxaci cum radice, Flos taraxaci
Česky: Kořen pampelišky

Pampeliška lékařská: Názvy:
Lidové: Smetanka, mlíčí, husí kap, pleška, lucerny, mléčný lupen, hadí mlieč, kačenec, kašinec, lví zubec, lučerničky, májíčky, májik, mlieč, pléška, pumpavník, pumpelica, pupavec, smotánka, kačinec, pampeliškový lupen, lvový zub, mléčí, mlíčňák, pamprlík, svíčičky, pampeliška, popovňak, hadí mlíčí, lucerničky, mléční lupen, pampuliškový lupen, lví zub, mléč, mlieč žabí, mlieč žltý, plečka obecná, púpava lúčna, pumpava, pumprlica, pampuška, súčiky, mlíčný lupen, pampuliška, pleska, pleska obecná
Slovensky: Púpava lekárska
Německy: r Gemeiner Löwenzahn, Löwenzahn, e Gemeine Kuhlblume, Knaut, Löwenzahnwurzel und – Kraut
Rusky: Odyvančik aptečnyj
Anglicky: Common Dandelion
Polsky: Mniszek pospolity

Chemické složení: Kořeny obsahují především fruktózan inulin – hlavně sbírané zvášť jako droga (až 25%). Terapeuticky cenné látky tvoří však i hořčiny, z nichž je nejvýznamnější taraxcin, taraxacerin, laktupikrin /lactopicrin/ (seskviterpenový lakton, gvajanolid), pentacyklické metylované triterpeny taraxerol a taraxasterol, potom sliz, třísloviny, organické kyseliny, aminokyseliny, steroly sitosterol a stigmasterol, inozit, silice, v mléčné šťávě cerylalkohol, laktucerol, kaučuk, nadzemní části obsahují vitamín C, B2, terpenové alkoholy, xantofyly a karotenoidy. Přítomny jsou i cenné minerální soli. Listy stejně jako kořen obsahují neglykosidické hořčiny /triterpenoidy/ (taraxacin), saponiny, fytosteroly (taraxasterol a homotaraxasterol), sliz, inozit, manit, třísloviny, pryskyřici, kaučuk, silici, triterpenové alkoholy (arnidiol a faradiol), cholin a saponin, kyselinu L-askorbovou a kyselinu křemičitou. V květech se nacházejí i flavonoidy, organické kyseliny, xantin, karotenoidy, trochu silice a jiné látky. Dále se uvádí vitamín A a D, glykosidy, terpenoidy, steroly, železo a asparagin.

Vnitřní užití:
Pampeliška je ideální a oblíbenou součástí bylinných směsí. Užívá se kořen, kořen s natí, ojediněle lodyha, zcela výjimečně květ. Pampeliška se výhodně kombinuje s jablečníkem, heřmánkem, čekankou, dobromyslí. Kombinuje se zejména s březovm listem, čekankou, přesličkou, kořenem petržele a celeru, měsíčkem a listem šalvěje.
Dávkuje se 2 g (až polévková lžíce) na šálek záparu.
Nebo:
Jiný předpis má Infusum Radicis taraxaci (1 lžíce drogy na 1 a 1/2 sklenice vody), který se užívá po 1/2 sklenice 2-3x denně. Běžně se odvar z kořene a natě ordinuje do 8 g drogy.
Nebo:
Vnitřně v nálevu (2 čajové lžičky řezané drogy na 2 šálky vody).
Nebo:
Byla navržena aplikace vodního nárazu pampeliškovým nálevem (vypít 1 litr, na lačno mezi 17. a 19. hodinou, rychle, během 15 minut) v léčbě a prevenci urolithiázy. Profylakticky postačí 1x týdně, léčebně 1x denně.
Nebo:
Pampeliškový čaj se připravuje formou nálevu, na 100 ml právě vroucí vody se dávkuje 1 čajová lžička drogy, 3x denně asi 200 ml.
Nebo:
Čaj: Jedna vrchovatá čajová lžička kořene se dá na noc do 1/4 litru studené vody, druhý den zahřejeme do varu a scedíme. Vypijeme po doušcích půl hodiny před a po snídani.
Nebo:
Z úborů se připravuje zápar (lžíce květů na 2,5 dl vody, užívá se jako odvar). Vhodné je mísit úbory se stejným množstvím kořenové drogy.
Dávkuje se 2 g (až polévková lžíce) na šálek odvaru.(2).
Nebo:
Na přípravu odvaru se používá jednotlivá dávka 1 g, nebo 1 kávová lžička drogy, případně 1 polévková lžíce na šálek vody.
Nebo:
Z kořene se připravuje odvar (lžíce drogy na 3-4 dl teplé vody, pomalu zahřívat, povařit asi 5 minut, odstavit na 10 minut a po scezení pít po 1-1,5 dl 2-3x denně před jídlem).
Nebo:
Odvar ze samotného kořene pampelišky nebo z celé rostliny i s kořenem je lidovým prostředkem při jaterních chorobách. 50 g pokrájené drogy se povaří 3 minuty ve 1/4 l horké vody a pije se po jednom šálku ráno a večer.
Nebo:
Pampeliškový čaj: 1 až 2 čajové lžičky nakrájené drogy přelijeme 1 šálkem vody, ohřejeme k varu a po 1 minutě sundáme s plotny. Nechat 10 minut stát, pak scedit. Den co den ráno i večer 1 šálek čaje po dobu 4 až 8 týdnů pít – to je jarní kúra, která zaručeně působí a slouží i revmatikům. Použijeme-li přídavné čerstvé pampeliškové listy v libovolné formě, zvýší se účinnost.
Nebo:
Odvar vařený 1 minutu podáváme 2-4krát denně.
Succus taraxaci (šťáva z kořene) se užívá po 30-50 kapkách v kalíšku vody 2-4x denně před jídlem.
Nebo:
Šťávu z kořene podáváme 4krát denně po 1-2 čajových lžičkách nebo 2krát denně po 1 polévkové lžíci.
Extractum taraxaci se podává po 0,5 g pro dosi.
Z květů pampelišky se připravuje sirup, který má vynikající chuť a přitom je i prospěšný zdraví. Do jednoho litru studené vody nasypeme dvě vrchovaté dvojhrstě květů a pomalu zahřejeme do varu. Druhý den šťávu scedíme přes síto, necháme odkapat a květy rukou vymaškáme. Do šťávy přidáme jeden kilogram přírodního cukru, půlku citrónu nakrájeného na plátky (když je citron chemicky ošetřený, použijeme ho bez kůry). Více citronu se nedává, bylo by to kyselé. Hrnec postavíme na plotnu a slabě ohříváme tak, aby se tekutina odpařovala bez vaření. Sirup se nechá jednou či dvakrát vychladnout a tak zjistíme správnou hustotu. Nesmí být hodně hustý, protože by po delším skladování krystalizoval. Nesmí být ale ani řídký, po krátkém čase by začal kvasit. Musí to být správný, hustě se táhnoucí sirup, který výborně chutná, když jím ráno potřeme rohlík nebo chléb s máslem. Je třeba poznamenat, že lidé s nemocnými ledvinami nesnášejí kyseliny, které obsahuje pravý med, proto je pro ně sirup z pampelišky přijatelnější.
Připravuje se i salát z čerstvých, syrových kořenů a listů.
Stonky: Denně pět až deset syrových, umytých stvolů dobře rozžvýkat a spolknout.
Nejrozšířenější je použití při jarní kúře. Lékařsky vysvětleno: vyměšování je aktivováno, játra a ledviny zvyšují činnost. Pro jarní kúru se nabízejí listy pampelišky. Můžeme je používat jako salát, posekané nasypat na chleba, do všech jídle z tvarohu a měkkých sýrů i do každé polévky. Pro lékaře je toto užívání nedostačující, radí užívat čerstvou šťávu z pampelišek, kterou si lehce vyrobíme z listů a kořenů za pomoci moderních odšťavovačů nebo doporučí kúru z kořene pampelišky a listy, nebo přesněji natě.

Zevní užití:
Osvědčily se např. koupele rukou a nohou: na 1 l nálevu vzít hrst čerstvé, drobně sekané (celé) rostliny včetně kořenů. Po vyluhování scedit a vlít do asi třílitrové koupele. Střídat koupele rukou a nohou, denně jednu asi po 15 minutách.

Lze nahradit: Drogu je možno použít místo některých cizozemských drog, jako např. Rhizoma curcumae (cholagogum), Lignum quassiae (amarum) a Cortex angosturae (stomachikum).

Lze zaměnit s: Při sběru není třeba rozlišovat jednotlivé taxony – jako droga jsou přípustvé všechny. Pampeliška je všeobecně známá, proto záměny nevznikají. Jen při podzimním vykopávání kořenů hrozí záměna za jiné druhy. Jde hlavně o kořen čekanky, který je suchý zvenku světlejší, na průřezu skoro bílý a nemá v něm soustředěny kruhy mléčnic. Chutná víc hořce.

Popis: Trvalá bylina vysoká 5-30 cm, s vřetenovitým mléčnatým kořenem a s přízemní růžicí kopinatých listů. Úbory na konci dutého stvolu a na lysém lůžku mají jen žluté jazykovité stvoly. Kvete v dubnu-září. Plody jsou nažky s chocholcem. V celé rostlině se nacházejí mléčnice.

Místo výskytu: U nás roste asi 70 malých druhů (mikrospecies) od nížin do alpského stupně. Nejrozšířenější je na suchých místech s hlubokým profilem hlín, na mezích, úhorech, pasekách, loukách, u cest apod. Volí si mírně kyselé substráty.

Pěstování: Pro potřeby průmyslu se doporučuje pampelišku pěstovat, protože divoce rostlucí bylina má obvykle malé kořeny, kořeny pěstovaných rostlin jsou podstatně větší. Množí se semeny, která se vysévají od března do května do řádků. Rostliny se potom jednotí na vzdálenost 15-20 cm. Nejlepší kořeny se získávají z hnojených kyprých a trochu písečnatých půd. Sbírají se druhý rok. Silné rostliny je možno získávat v řidším jetelovém a lucernovém porostu. Aby nedošlo k vysemenění v prvním roce a k zaplevelení okolních prostorů a pozemků, doporučuje se kulturu před rozvitím pokosit. V některých zemích se pampeliška pěstuje, pěstování však nese s sebou nebezpečí, že se pampeliška příliš rozplemení a zamoří celé okolí. Kořeny se sbírají na podzim v říjnu. Je to sběr dost obtížný, protože válcovité kořeny pronikají hluboko do země a mají být získány celé. Listy se od kořene odříznou, důkladně omyjí vodou a dokonale usuší umělým teplem. Suchou drogu nutno chránit před myšmi a červy. Listy se sbírají v dubnu a květnu, dříve než se rozvine květní stvol. Musí se velmi rychle ususšit na slunci nebo ještě lépe umělým teplem. Květy se sbírají v dubnu a květnu. Sbírají se jen skutečné květy bez květního lůžka. Rozprostřou se do tenkých vrstev a rychle se usuší. Celá bylina i s kořeny se sbírá v březnu až květnu, dříve než se rozvinou květní stvoly. Suší se také rychle.

Doba sběru + sbíraná část: Pro některé účely (výroba medu a vína) se sbírají květní úbory (duben-květen až září-říjen). Hlavním předmětem sběru jsou kořeny, které se získávají na podzim, resp. od srpna do října nebo zjara (březen). Je třeba dbát, abychom kořen nepřetrhli, protože z řezu vytéká hodně „mléka“ (pokud je třeba je rozřezávat, tak pouze podélně!). Březen až květen jsou vhodné ke sběru celých, ještě nerozkvetlých rostlin, tj. kořenů s listy a s květními pupeny. Sbírají se mladé rostlinky bez kvetoucích natí. V této době obsahuje rostlina více extrahovatelných látek a je bohatá na mléčnou šťávu, která na podzim chybí. Rostliny se ze země dobývají rýčem, kořeny se očistí, rychle se omyjí a zbytek vody se otřepe. Protože se kořeny mají získávat pokud možno celé a protože jsou dlouhé, je jejich vykopávání pracné. Často používanou drogou je také kořen s natí, sbíraný odpoledne po čtrnácté hodině těsně před rozkvětem rostrliny. Předmětem sběru bývá někdy i list. Trhá se jednotlivě (květen-říjen). Nejlépe se trhají na jaře před úplným rozvinutím květních úborů. List se sbírá po rozkvětu rostliny mezi polednem a čtrnáctou hodinou.

Zpracování + uchovávání: Kořeny se po očistění a krátkém omytí co nejrychleji suší, nejlépe umělým teplem do 50°C. Poměr seschnutí je asi 3-5:1. Suchá droga se po ohnutí láme, má šedohnědý až červenohnědý povrch a bílý lom, vitřní část (dřevo) citronově žlutou barvu. Droga nesmí páchnout. Je nahořklá. Velmi lehce ji napadá hmyz a myši. Nedostatečně usušený kořen snadno plesniví. List se suší ve stínu v tenkých vrstvách. Poměr seschnutí je asi 5:1. Celé rostliny se suší umělým teplem v jedné vrstvě přirozeným teplem, dosoušejí umělým (do 50°C). Poměr seschnutí je asi 4-5:1. Nať usychá dříve a má pěknou zelenou barvu. Kořeny schnou pomaleji, snadno vlhnou a často je napadá hmyz (moli), proto je třeba je často prohlížet. Drogy se uchovávají v dobře uzavřených nádobách na suchých a vzdušných místech. Kvůli hmyzu se doporučuje drogu v nádobě občas pokropit několika kapkami chloridu uhličitého.

Vlastnosti drogy: Všechny části rostliny chutnají trpce, hořce a stahují v ústech. Jsou téměř bez zápachu.