Šišák bajkalský nať 50g Scutellaria baicalensis herba cons. Sypaná bylina MILOTA

Popis produktu

Složení: Scutellaria baicalensis herba. Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky.

Droga obsahuje flavonoidy, například baicallin, dále glykosid scutellarin, steroidní saponiny, třísloviny, pryskyřice, minerální látky a organické kyseliny. Ideálními partnery do směsí k šišáku jsou srdečník, kozlík, chmel a máta jako kardiakum; meduňka, sporýš, americká melisa, sporýš aloiska, třezalka, vřes a květ prvosenky jako sedativum; hloh, jmelí a meduňka jako hypotensivum; maralí kořen, eleuterokok, ženšen, rakytník, klanopraška a květ měsíčku pro podporu odolnosti. Užívání: 2 čajové lžičky na 4dcl. vařící vody, vyluhovat 15 minut. Popíjet 3x denně.

• Šišiak bajkalský vňať (Slovenský text na obaloch)

Zloženie: Scutellaria baicalensis herba. Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky.

Droga obsahuje flavonoidy, napríklad baicallin, ďalej glykozid scutellarin, steroidné saponíny, triesloviny, živice, minerálne látky a organické kyseliny. Ideálnymi partnermi do zmesí k šišiaku sú srdcovník, valeriána, chmeľ a mäta ako kardiakum; medovka, železník, americká melisa, železník Aloiska, ľubovník, vres a kvet prvosienky ako sedatívum; hloh, imelo a medovka ako hypotensivum; maralí koreň, eleuterokok, ženšen, rakytník, klanopraška a kvet nechtíka pre podporu odolnosti. Užívanie: 2 čajové lyžičky na 4dcl. vriacej vody, vylúhovať 15 minút. Popíjať 3x denne.

Šišák bajkalský: Synonyma:
Latinsky:  Scutellaria lateriflora, Scutellaria galericulata.

Šišák bajkalský: Droga:
Latinsky:  Herba scutellariae bajcalensis, Radix scutellariae bajcalensis
Česky: Nať šišáku bajkalského

Šišák bajkalský: Názvy:
Slovensky: Šišiak bajkalský
Německy: r Gemeiner Schildträger, s Schildkraut
Anglicky: Skull Cap

Chemické složení: Droga obsahuje flavonoidy, např. baicallin (baikalin), baikalein a wogonin, dále flavonoglykosidy scutellarin (skutelarin) a skutelarein, steroidní saponiny, třísloviny, pryskyřice, minerální látky a organické kyseliny. Dále se uvádí sitosteroly. Obsaženy jsou i iridoidy a těkavá silice.

Vnitřní užití:
Ideální do směsí se šišákem jsou: srdečník, kozlík, chmel a máta jako kadriotonikum. meduňka, sporýš, americká melisa, sporýš aloiska, vřes a květ petrklíče jako sedativum. hloh, jmelí a meduňka jako hypotensivum. maralí kořen, eleuterokok, řenšen, rakytník, klanopraška a květ měsíčku pro podporu odolnosti psychiky a proti neurastenii. kopřiva, zlatobýl, okřehek ajko antialergikum.
Připravuje se jako tinktura nebo alkoholový extrakt, k užití se ředí.
Používá se 2-3x denně nálev z 1,5 g jemně drcené drogy.
Můžeme připravovat i odvar, a to klasickým způsobem.
Častěji se však užívá 20% tinktura v 70% lihu a to 20-30 kapek 3x denně. Tinktura se připraví následujícím způsobem: 100 g jemně tlučených kořenů se přelije 600 ml 70% lihu a týden se za občasného protřepání nechá stát v uzavřené láhvi, chráněna před přímým světlem. Potom se směs zfiltruje přes hustou tkaninu a zbytek drogy na filtru se promývá po malých částech takovým množstvím lihu, aby se celkově získalo 50 g tinktury.
Nebo:
Nejúčinnějším prostředkem je tinktura, připravená běžným lékárenským postupem. Obvyklou dávkou je 4krát denně 20 až 25 kapek, celková dávka tedy činí od 75 do 100 kapek denně, podle tělesné hmotnosti a osobní reakce nemocného. Doporučená doba podávání je 6 týdnů. V případě nutnosti je možno kůru po desetidenní přestávce opakovat.
Chceme-li drogu aplikovat jako hypnotikum, prostředek pro zlepšení spánku, aplikujeme jednorázově 1 čajovou lžičku tinktury nebo šálek odvaru těsně před spaním.

Lze nahradit: V poslední době se proslavil nově vyšlechtěný druh šišáku, a sice šišák vroubkovaný (Scutellaria laterifolia), který je dokonce označován jako „nejvýznamnější nervinum, jaké je pro nás dostupné“. Jeho užívání je dokonce jednodušší než u šišáku bajkalského a můžeme jej běžně užívat místo něj všude tam, kde působení na nervový systém je nutnější, případně akutní. Šišák vroubkovaný se sbírá ke konci květu, když už se na něm objevují typické šišaté plody. Nať užíváme při jakékoli nervové poruše – od nespavosti přes menstruační potíže až po epilepsii. Úprava je prakticky stejná jako u meduňky lékařské, se kterou se často s úspěchem podává. Přírodní medicína využívá celé rostliny šišáku vroubkovaného při léčbě úzkostných stavů, nervových tenzí a depresí, tak i k omezení epileptických záchvatů.

Popis: Je to vytrvalá rostlina, dorůstá výšky kolem půl metru a kvete nádhernými tmavě modrými květy. Zatím se při pěstování jevil jako dvouletka. Je to vytravlá bylina s přímým, větveným stonkem (15-30(50) cm vysokým. Listy jsou vstřícné, většinou přisedlé, kopinaté, svží zelené barvy, celokrajné, 1,5-4 cm dlouhé. Lodyh vyrůstá několik, jsou větvené, hranaté, lehce chlupaté. Oddenek je krátký, přechází v tlustý, masitý, uvnitř žlutý, vřetenovitý kořen. Květy jsou shloučeny ve vrcholová hroznovitá květenství. Koruna je dvoupyská, čistě modré barvy kolem 2,5 cm délky s dlouhou trubkou, k ústí rozšířenou. Kvete v červnu až srpnu.

Místo výskytu: V přírodě roste na suchých, otevřených, kamenitých a štěrkovitých stráních, řídce na píscích. Domovem je v Zabajkalí. U nás se vyskytuje výhradně jako rostlina pěstovaná.

Pěstování:
Poloha, podnebí, půda: V kultuře se šišáku daří v hlinité až hlinitopísčité půdě, propustné, strukturní, středně zásobené vláhou, avšak nezamokkřované. Roste na slunci i v polostínu.

Předpěstování: Kultury šišáku se zakládají výhradně generativním způsobem. Vyčištěné plody – nažky („semena“) černé barvy a velikosti máku se vysévají mělce a řídce v březnu-dubnu do poloteplého pařníku nebo do skleníku do výsevních nádob. Zemina musí být propustná, hlinito-písčitá s dostatkem živin a organické hmoty (příměs přesátého kompostu). Povrch se po výsevu mírně utlačí a zavlaží. Substrát musí být po celou dobu klíčení mírně vlhký. Př teplotě 15-20°C vzchází osivo do 3 týdnů. rostliny se pikýrují ve stádiu prvních 4-6 pravých lístků (výška kolem 3-5 cm) do propustné hlinité zeminy na vzdálenost 4×4 cm.Tuto vzdálenost je dobré dodržet, protože při menším sponu a občasném přelití dochází k padání rostlin – napadení plsněmi, ka které je rostlina v tomto prvním období choulostivější, zejména, je-li pikýrována v malém sponu.

Výsadba: Po dostatečném zesílení se pikýrované rostliny vysazují nejlépe koncem května na trvalé stanoviště do velmi dobře zpracované půdy, prohnojené uleželým kompostem. Volí se spon 40×40 cm. Rostliny vysazujeme do sponu 25×25 cm.

Pěstování: Na podzim, po příchodu prvních mrazů se ostříhají lodyhy na výšku strniště kolem 5-7 cm a je-li to nutné, přihrnou se kořenové krčky zeminou. Zemina nesmí být příliš lehká, protože v takovém případě mráz kořeny přes zimu vytahá. Kultura se udržuje v bezplevelném stavu a po jaru se oaptrně hnojí NPK (1-1,5 kg na ar).

Výnosy: Sklízíme kořeny tříletých rostlin, které dosahují hmotnosti 20 až 25 gramů., nejlépe v říjnu. Sušíme umělým teplem do 60°C.

Doba sběru + sbíraná část: K léčebným účelům se užívá nať i kořen. Sbírají se kořeny nejlépe ze tříletých rostlin. Ze země se dobývají rýčem, po oklepání zeminy se důladně očistí kartáčem.

Zpracování + uchovávání: Kořen se suší ve slabé vrstě zadobré výměny vzduchu nebo zavěšeny na provázcích. Lze použít i umělého tepla do 60°C. Po usušení se mohou uchovávat i v papírových pytlích. Poměr seschnutí je 3-3,5:1.