Třezalka nať 50g x Hypericum perforatum herba cons. Sypaná bylina MILOTA

Popis produktu

Složení: Hypericum perforatum herba. Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky.

Květ obsahuje katechinové třísloviny, flavonové glykosidy (hyperosid), rutin, quercetin, silici, červené barvivo hypericin, pryskyřici, organické kyseliny, provitamin A, vitamin C a další. Toto je recept na nejlepší čaj, jaký je snad možno namíchat: nati dobromysli 100 g, nati třezalky 50 g, listu vrbky úzkolisté 50 g, květu vřesu 25 g, květu měsíčku 25 g. Třezalka je též jednou z nejznámějších magických rostlin. Červenému barvivu, obsaženému v květech, se říká krev svatého Jana. Užívání: 2 čajové lžičky na 2,5dl vařící vody, luhovat 15 minut. Popíjet 2 – 3x denně.

• Ľubovník bodkovaný vňať (Slovenský text na obaloch)

Zloženie: Hypericum perforatum herba. Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky.

Kvet obsahuje katechínové triesloviny, flavónové glykozidy (hyperosid), rutín, quercetin, silicu, červené farbivo hypericín, živicu, organické kyseliny, provitamín A, vitamín C a ďalšie. Toto je recept na najlepší čaj, aký je snáď možné namiešať: vňati pamajoránu 100 g, vňati ľubovníka 50 g, listu Vrbka úzkolistej 50 g, kvetu vresu 25 g, kvetu nechtíka 25 g. Ľubovník je tiež jednou z najznámejších magických rastlín. Červenému farbive, obsiahnutému v kvetoch, sa hovorí krv svätého Jána. Užívanie: 2 čajové lyžičky na 2,5dl vriacej vody, vylúhovať 15 minút. Popíjať 2 – 3 x denne.

Třezalka tečkovaná: Synonyma:
Latinsky: Hypericum officinarum, Hypericum stenophyllum, Hypericum veronense

Třezalka tečkovaná: Droga:
Latinsky: Herba hyperici, Herba hyperici perforati, Flos hyperici, Summitates hyperici
Česky: Nať třezalky

Třezalka tečkovaná: Názvy:
Lidové: Krevníček, svätojanská bylina, bylina sv. Jana, prostřelenec, čarovník, červený zvonček, dieravec, krvavník, krvník, krížek, komandier, koreň Matky božej, kvieťa Panny Márie, láskavec, ľubeník, lubenička, postrielenec, priestrelavec, rusohlavec, svatojanská bylina, svatojanský zvonec, šťastná zelina, zvonček, kivník, trezalka, děravec, krevník, květ sv. Jana, zvonček sv. Jana, zvonec sv. Jána, ľubenik, střezalka, dřezalka, svatojánská bylina, křížec, zvonec sv. Jana, svatojánský zvoneček, milovníček
Slovensky: Ľubovník bodkovaný, ľúbovník bodkovaný
Německy: e Tupfel-Harheu, s Johanniskraut, s Echtes Johanniskraut, e Hartheu
Rusky: Zveroboj pronzennolistnyj
Anglicky: Common Saint John´s Wort, St. John’s wort
Polsky: Dziurawiec zwyczajny

Chemické složení: Květy rostliny obsahují až 12% katechinových tříslovin (10%, květy až 12%), flavonoidní glykosidy (0,2-0,7% hyperozidu, rutin, kvercitrin), do 1% silice a fotodynamicky účinné, intenzivně červeně fosforeskující barevné látky hypericiny (dimerní produkty antracenových derivátů – emodin-antronů: emodin-antranol, hyperic-dehydrodiantron, pseudohypericin, kvercetin, hyperiková červeň, hypericin a pseudohypericin – více než 1% – nejvyšší obsah tříslovin vykazují květy, jejich obsah však skladováním silně klesá. Obsah a vzájemný poměr těchto barviv kolísá podle místa výskytu. Mimo to obsahuje třezalka bakteriostatické pryskyřičnaté látky (např. hyperezin), organické kyseliny (včetně kyseliny askorbové) a provitamín A. Droga dále obsahuje esenciální olej (silici) s karyofylenem, pinenem, limonenem a myrcenem.

Vnitřní užití:
Léčba třezalkou má být dlouhodobá (2-6 měsíců). Připravuje se koncentrovanější nálev, než z jiných bylin, podáváme jej však v menším množství (obyčejně po 125 ml 2-4krát denně). Není-li předepsáno jinak, při vleklém onemocnění vždy po třítýdenní léčbě třezalkou zařazujeme týdenní pauzu. S vyjímkou roztroušené sklerózy nepodáváme drogu dlouhodobě. Můžeme ji podávat samotnou i v kombinacích. Čajová kúra je proti kúře třezalkovým olejem přednostní, protože obsah účinných látek je v čaji větší. Lékové formy: nálev, červený olej extrahovaný z květů, tinktura, krém, homeopatika.
Příprava třezalkového čaje (záparu): 1-2 čajové lžičky usušené a rozřezané drogy (nebo se uvádí 1,5 g) se přelijí velkým šálkem vody a ohřejí k varu (nebo se droga pouze spaří vroucí vodou). Pak se po několika minutách scedí. Tento čaj se pije v podobě čajové kúry min. 2x denně, lépe ale 3x denně po více týdnů. Vedlejších účinků se nemusíme obávat. Musíme ale vědět, že během této kúry se musíme vyhýbat ostrému slunečnímu světlu. Třezalka totiž způsobuje světlocitlivost.
Nebo:
Někdy se ordinují i vyšší dávky, jako například Infusum Herbae hyperici (15-25 g na 2 sklenice vody), který se užívá 2-3x denně po 1/2 sklenice před hlavními jídly.
Nebo:
Běžně se užívá zápar z 15-25 g drogy (1-2 lžíce) na 3,5-4 dl vody. Pije se po 1 dl 2-3x denně (alespoň 30 minut před jídlem jako stomachikum a cholagogum, po jídle jako karminatívum). Stejný zápar se pije večer jako diuretikum.
Nebo:
Užívá se ve formě nálevu (1 polévková lžíce řezané drogy na 1/2 l vody) nebo odvaru.
Nebo:
Pro domácí léčení lze schválit pití čaje, který se připraví povařením jedné polévkové lžíce suché drogy ve 1/4 l vody. Upíjí se během dne. Nedoporučuje se však pít čaj často a vynechat by se měl v letním období, aby nedošlo k možné fotosenzibilizující reakci.
Na přípravu odvaru se běžně užívá dávka 1,5 g, nebo 1 kávová lžička drogy na sklenici vody: pije se 2x denně.
Nebo:
5 g listů a květu se nechá 5 minut vařit v půl litru vody. Z toho se pije ráno a večer po šálku.
Nebo:
Třezalka se užívá lidově proti hlístům. 20 g sušené natě se vaří 2 minuty ve 1/4 l vody, nechá se 10 minut ustát a scedí. Užívají se 3 šálky odvaru denně.
Succus hyperici se užívá po lžičce s 1/3 sklenice vody nebo mléka. Dětem se podává 20-40 kapek.
Užívá se i ve formě tinktůry (150 g čerstvých květů zalejte 500 ml slivovice nebo režné pálenky, 3 týdny vyluhovat, pak scedit), 2x denně 1 čajovou lžičku nalačno, 2-3 týdny.
Nebo:
Nejúčinnější lékovou formou třezalky je tinktura se širokým spektrem podávání od 10 do 40 kapek, podle stavu nemoci, vnímavosti a hmotnosti nemocného.
Nebo:
Třezalkový lihový extrakt se občas užívá při nechutenství: 25 g sušené třezalkové nati polijeme 1/8 l vinného lihu nebo silné kořalky. Po 3 dnech scedíme a užíváme půl kávové lžičky do sklenky vody před jídlem.
Velmi často se používá lihovodný roztok.
Vnitřně užíváme třezalkový olej jako lehce působící žlučníkový prostředek a k uklidnění nervózního žaludku, 2-3x denně 1 čajová lžička třezalkového oleje vystačí – případně po delší dobu užívat jako léčebnou kúru.
Nebo:
Macerací květů v kvalitním olivovém nebo slunečnicovém oleji získáme hodnotný masážní, případně i vnitřně použitelný, hojivý, jasně červený olej.
V gynekologických indikacích, kdy je třeba výraznější tlumení zánětů a také při těžších virózách, při průjmech apod. doporučujeme přednostně vinnný odvar, podávaný po polévkových lžících.

Zevní užití:
Oleum hyperici (Extractum hyperici oleosum) je určený na zevní použití. Na rány se přikládá nezředěný. Třezalkový olej se připraví macerací 100 g čerstvě nařezané kvetoucí natě ve 250 g lněného nebo olivového oleje. Láhev s olejem a nařezanou drogou se postaví asi na 14 dní na slunce a obsah se občas promíchá.
Nebo:
Červený třezalkový olej se získá macerací čerstvých květů po dobu asi 2 týdnů v olivovém nebo slunečnicovém oleji v poměru 1:3, macerovat na slunci. Dobře uskladněný olej vydrží dva roky.
Nebo:
Janův olej: Květy, natrhané za slunečného dne, volně naplníme do láhve až po hrdlo a zalijeme jemným olivovým olejem. Květy musí být v oleji ponořené. Dobře uzavřenou láhev postavíme na několik týdnů na slunko nebo na teplé místo. Po čase se olej zbarví do červena. Potom přefiltrujeme přes gázu, zbytek vylisujeme, olej uschováme v tmavých lahvičkách. Při používání při popáleninách můžeme olivový olej nahradit lněným. Janův olej je velmi vychvalovaným přírodním lékem. Svoji léčivou sílu si zachovává dva roky.
Nebo:
Příprava třezalkového oleje: K přípravě potřebujeme nať, u které se právě rozvinuly květy. Pro 1/2 litru potřebujeme 125 g čerstvé třezalkové natě s květy, které rozmačkáme nebo v hmoždíři rozdrtíme a trochu rozetřeme. Pak přidáme 500 g olivového oleje, dobře promícháme, naplníme do prostorné láhve z bílého skla se širokým hrdlem, kterou pak nezavíráme. Na teplém místě uložíme tuto směs při občasném promíchání – ke zkvašení. Po skončení (po 3-5 dnech) láhev uzavřeme a vystavíme slunečnímu světlu tak dlouho, až obsah dostane jasně červenou barvu. To se stane asi po 6 týdnech. Pak kapalinu lisováním scedíme, nahoře plovoucí olej opatrně slijeme a uložíme do těsné lahvičky. Tento olej můžem užívat zevně i vnitřně. Proti světlu má rubínově červenou barvu, při dopadajícím světle světélkuje tmavě červeně až žlutočerveně a voní aromaticky. Zevně se užívá i fe formě krému.

Lze zaměnit s: Z příbuzných a podobných druhů je třeba vyloučit hlavně ty, které nemají žlaznaté tečky – neobsahují účinné látky. ČsL 4 povoluje příměs třezalky skvrnité – Hypericum maculatum Crantz, která roste dost hojně v horských oblastech a typickými stanovišti jsou mokré louky a olšiny (má čtyřhranný, ale nekřídlatý stonek). Podstatným odlišovacím znakem třezalky tečkované je válcovitý, z obou stran stištěný stonek a žlaznatěchlupaté kališní lístky. Třezalka skvrnitá, ostrohranná, a horská se většinou nesbírají. Třezalku tečkovanou je hlavně nutno odlišit od druhů se čtyřhrannými stonky, které se nesbírají ani se nesmí v droze vyskytnout. Chceme-li bezpečně poznat třezalku, rozmačkáme jeden otevřený květ. Pokud jde o třezalku, vyteče z něho červená šťáva. Od ostatních podobných druhů ji poznáme podle tmavých teček na listech, které obsahují silice. Dále podle toho, že má dvojhranný stonek a rozemnuté listy barví prsty červenou šťávou.
Typ pro sběratele:
Má tři zvláštnosti, které tuto bylinu charakterizují:
a) má dvouhranný stonek, zdánlivě stlačený
b) při pohledu na list proti světlu vidíme malé světlé body – éterický olej a pryskyřice
c) žluté květy třezalky se rudě zbarví při rozetření mezi prsty.

Popis: Trvalá bylina vysoká 30-100 cm. Nať dvoukřídlá (dvojhranná), holá, kvetoucí nebo nekvetoucí, hustě olistěná, nahoře rozvětvená, listy protistojné, sedící, vejcovité, elipsovité až čárkovité s průsvitnými tečkami, podél okraje mají černé žlázky. Květy v bohatých vidlicovitých metlinách, vyrůstají na stopkách z paždí protistojných listů, žluté, černě tečkované. Kvete od května do konce října. Plody jsou tobolky.

Místo výskytu: Druh dobře snáší sucho, proto roste i na suchých loukách, průsecích a mezích. Dává však přednost vlhkým podkladům, proto je častá i v pobřežních houštinách, na rašeliništích a u močálů. Je častým druhem nížin až horských poloh a vyskytuje se v různých typech travnatých i lesních porostů. Roste divoce na slunných úhorech, mezích, stráních, v místech, kde je v půdě dostatek vápníku a jiných minerálních látek.

Pěstování:
Obecně: Na pustých a hospodářsky nevyužitých místech lze třezalku pěstovat formou polokultury a tím zefektivnit sběr.

Poloha, podnebí, půda: Při volbě místa k pěstování je třeba dbát hlavně na to, aby bylo suché a slunečné s propustnou půdou. Třezalce se daří ve vysýchavých až suchých půdách, nejčastěji vápenatých, ale i neutrálních, humózních, hlubokých, hlinitých i písčito-kamenitých. Velmi dobře roste od nížin do horského pásma.

Výsev semen: Pozemek musí být dobře zrytý nebo zoraný, nejlépe prohnojený uleželým hnojem, (500-600 kg na ar), zbavený plevelů a velmi dobře povrchově upravený. Příprava půdy je velmi důležitá. Vyséváme je na podzim nebo co nejdříve zjara. V tom případě je uchováváme v místě, kde v zimě promrznou. Nepřikrýváme je při výsevu zemí, ale jen mírně přitlačíme. Po dobu klíčení a prvního růstu udržujeme záhon vlhký, později už třezalka tolik vláhy nevyžaduje. Kultura se zakládá výsevem naředěného osiva (1 díl osiva + 2 díly krupice), který se provádí nejlépe na podzim, nejpozději do konce října, nebo i v zimě (od konce ledna až do časného jara). Klíčí za 2-3 týdny. Vysévá se povrchově do řádků vzdálených 45 cm s normou výsevu 0,15 g osiva na jedem běžný metr. Podzimní i zimní výsevy klíčí brzo na jaře. Pozemek je třeba zbavovat plevelů velmi opatrně, mezi řádky plečkovat, nebo používatz pesticid (knotově Roundup). V prvním roce porost zpravidla nekvete. Od druhého roku je dobré přihnojovat brzy na jaře NPK v dávce 1,5-2,5 kg/ar.

Předpěstování: Semena si musíme opatřit v přírodě. Při pěstování sazeniček v pařeništích je třeba myset na to, že rostlina klíčí při světle a mrazu (semena divoce rostoucích rostlin klíčí lépe bez přístupu světla). Doba vyklíčení semen je různá, neklíčí najednou, u některých trvá klíčení až 2-8 dní.

Vegetativní množení: Můžeme také z přírody přenést na jaře rostlinu s kořenovým balem.

Výsadba: Na podzim nebo brzy na jaře se vysazují sazeničky ve vzdálenostech 40×30 cm.

Hnojení: Potřebný obsah příznivých látek docílíme tím, že půdu zásobíme delší dobu před výsevem mletým dolomitickým vápencem a rozdrcenými kameny, které posbíráme v místě, kde třezalka roste.

Domácí pěstování: Vytrvalá rostlina. Ideální v nehnojených zahradách či skalkách.

Doba sběru + sbíraná část: Nať se sbírá odřezáváním nebo kosením olistěných kvetoucích vrcholků rostlin v době, když rozkvetla asi polovina květů (asi 25-30 cm dlouhé stonky, plně rozkvetlé rostliny nedávají dobrou drogu). Doba sběru: červenec-srpen okolo Jana 24. června. Někdy se sklízejí pouze květy s úbory. Nať se odřezává srpem nebo nožem pouze do poloviny (maximální délka 30-40 cm), nižší část je již dřevnatá. Nať se sbírá po rozkvětu hned ráno, když sejde rosa. Na čaj a přísadu do koupele sbíráme kvetoucí nať, pro přípravu oleje (Janův olej) sbíráme pouze květy. Nejme-li si při sběru jisti, zda sbíráme opravu třezalku tečkovanou, vězme, že musíme jednoznačně sbírat jen byliny s oblou lodyhou, jakoby elipsovitou, nikoliv byliny s lodyhou čtyřhrannou, které vykazují menší množství léčivých látek a sníženou účinnost.

Zpracování + uchovávání: Nať se svazuje do snopečků nebo se navrství do výšky max. 10 cm a suší na dobře větraném a suchém místě ve stínu. Při užití umělého tepla se nesmí překročit teplota 35°C. Droga si musí uchovat svoji původní barvu, hlavně květy nesmí zhnědnout. Sušení na slunci se nedoporučuje, protože nať mění barvu a zároveň ztrácí silici (pramen 25. doporučuje sušení na slunci). Poměr seschnutí je asi 4-5:1. Drogu skladujeme v dobře uzavřených obalech, jinak snadno navlhne a zhnědne, což je známka naprosté ztráty kvality a účinných látek. Droga musí mít přirozenou barvu (kěty musí být žluté, nesmí mít rezavou barvu), nesmí obsahovat tvrdé stonky a stonky silnější než 5 mm a nesmí obsahovat větší množství plodů. Před uskladněním je třeba drogu dobře prohlédnout, bývá často napadena hmyzími škůdci, kteří v ní kuklí a přes zimu se vyvíjejí a tím ji zcela ničí.

Vlastnosti drogy: Správně usušená nať má mít zelenou barvu, květy žlutou. Droga je téměř bez vůně, nahořklé chuti. Třezalka svou balsamiskou vůní připomíná smrkovou pryskyřici. Chuť má hořkou a stahuje.