Tužebník nať 50g x Filipendula ulmaria herba cons. Sypaná bylina MILOTA

Popis produktu

Složení: Filipendula ulmaria herba. Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky.

Droga obsahuje silici s obsahem spireinu a gaulterinu, salicylový aldehyd, kyselinu salicylovou, methylsalicyl, flavonové glykosidy, vanilin, heliotropin, třísloviny a další látky. Nejúčinnější známý tužebníkový čaj: nať tužebníku jilmového 100g, nati rdesna ptačího – truskavce 50g, květu vřesu 50g, kořene jehlice trnité 30g, nati meduňky lékařské 20g. V roce 1899 vyrobila z tužebníku jilmového firma Friedrich Bayer lék pod názvem Aspirin. Užívání: 1 pol. lžíci přelít 0,5 l vařící vody, luhovat 15 min popíjet 2 x denně.

• Túžobník brestový vňať (Slovenský text na obaloch)

Zloženie: Filipendula ulmaria herba. Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky.

Droga obsahuje silicu s obsahom spireinu a gaulterinu, salicylovú aldehyd, kyselinu salicylovú, metylsalicylát, flavónové glykozidy, vanilín, heliotropin, triesloviny a ďalšie látky. Najúčinnejšia známy túžobníkový čaj: vňať túžobníka brestového 100g, vňati stavikrvy vtáčieho – stavikrvu 50g, kvetu vresu 50g, koreňa ihlice tŕnistej 30g, vňati medovky lekárskej 20g. V roku 1899 vyrobila z túžobníka brestového firma Friedrich Bayer liek pod názvom Aspirin. Užívanie: 1 pol. lyžicu preliať 0,5 l vriacej vody, lúhovať 15 min popíjať 2 x denne.

Tužebník jilmový: Synonyma:
Latinsky: Spiraea ulmaria L.
Česky: Tavolník jilmolistý, tužebník jilmolistý

Tužebník jilmový: Droga:
Latinsky: Flos filipendulae ulmariae, Herba filipendulae ulmariae, Flos spiraeae ulmariae, Flos barbae caprinae, Radix barbae caprinae, Herba spirae ulmariae, Radix spiraeae ulmariae, Herba barbatule caprae
Česky: Nať tužebníku jilmového

Tužebník jilmový: Názvy:
Lidové: Chlapica, lobaz, lobazník, meduničník, chlapice, luňačí noha, alkalia, kozí brada, medunišník, tavolník
Slovensky: Túžobník brestový
Německy: s Echtes Mädesüss
Rusky: Labaznik vjazolistnyj
Anglicky: Meadow Sweet
Polsky: Tawuła

Chemické složení: Jako hlavní obsahová látka všech rostlinných částí se uvádí silice (0,2%) s obsahem gaulterinu, spireinu, spireosidu (1,2%), salicylového aldehydu a metylesteru kyseliny salicylové, monotropozid hydrolyzující na metylester kyseliny salicylové a glukózu s xylózou, potom volná kyselina salicylová, třísloviny (10-15%), fenolový glykosid izosalicin, flavonoidy (např. avikularin a hyperosid), flavonové glykosidy (asi 1,2% spireozidu, kvercetinové deriváty), vanilin a heliotropin. Uvádí se i flavonoid spiracosid, kumarin a kyselina askorbová. Kořen obsahuje přibližně stejné látky jako ostatní části rostliny. Nať dává destilací aldehyd kyseliny salicylové, proto se někdy tužebník označuje jako přírodní salicylát, podobně jako vrba bílá.

Vnitřní užití:
Drogu můžeme s úspěchem podávat samostatně nebo kombinovat do směsí. Tužebník bychom neměli vařit, zejména ne dlouhodobě. Připravuje se studený macerát (1 lžíce na sklenici vody – macerovat 8-10 hodin a výluh vypít v průběhu dne, ev. pít každý druhý den). 
List i květ v záparu se užívají 1 lžíce na šálek (průměrná dávka na zápar z květu je 1 g, běžně se však dávají i větší dávky).
Nebo:
Připravuje se zápar ze 2 lžiček drogy na 5 dl vody (pije se 1-1,5 dl 3x denně po jídle).
Nebo:
Infusum Floris ulmariae (2 lžíce na 2 sklenice vody) se pije v dávce 1/2 sklenice 3x denně.
Nebo:
Droga se může užívat ve formě nálevu: 1 čajová lžička květů na šálek vroucí vody, nechá se 10 minut vyluhovat. Užívají se 2-3 šálky denně při horečnatých stavech z nachlazení, při chřipce, dále pro obsah salicylátů při dně a revmatických bolestech a jako močopudný prostředek při onemocnění ledvin a močového měchýře.
Nebo:
V lidovém lékařství se tužebník užívá poměrně málo. Protože je to močopudný prostředek, bývá doporučován při vodnatelnosti. Připravuje se z něho nálev tak, že se 15 g sušených květů spaří 1/4 l vroucí vody, nechá 10 minut ustát a scedí. Pijí se potom 4 šálky za den.
Nebo:
Způsob přípravy tužebníkového čaje není jednotný, často se doporučuje odvar, jindy zase nálev. Podle některých pramenů je nejlepší následující způsob přípravy: hrst květů přelít večer 1 l vody a zahřát na 80-85°C, potom nechat vyluhovat do rána. Pokud záleží na močopudném účinku, užívá se 3x denně po 0,33 l, jinak se vypije přes den po doušcích.
List a květ se dávkují 2 lžíce na 2 sklenice odvaru (mírný var 5 minut, odstavit na 10 minut, přecedit do termosky a pije se 1/2-2/3 sklenice 2-3x denně po jídle).
Nebo:
Odvar se připravuje z 2-3 g drogy na 500 ml vody nebo 1 lžíce na sklenici vody, se pije 2x denně.
Nebo:
Z kořenů se připravuje odvar.
Kořen se užívá i v prášku (3 g 3x denně), nebo ve formě tinktury (3x denně 1-2 lžičky).
Způsob přípravy čaje je velmi nejednotný. My doproučujeme bylinářský čaj v dávce asi 0,6-0,8 litru denně. Vhodné je též použití tzv. homeopatického čaje dle Kloudy v nižších potencích, kolem U3.

Lze nahradit: Vedle tužebníku jilmového lidové léčitelství doporučuje jako rovnocennou náhradu i tužebník obecný (Filipendula vulgaris Moench.), vyznačující se hluboce rozeklanými listy.

Lze zaměnit s: Příbuzný tužebník obecný (tužebník šestiplátečný) – Filipendula vulgaris Moench., Filipendula hexapetala Gilb., ve starší farmakognostické literatůře uváděný jako Spiraea filipendula L. či Ulmaria filipendula, roste hlavně na suchých loukách a stráních. Kořeny má na konci hlízovitě ztluštělé, listy mnohojařmové, lístky rozeklané na zubatá ouška. Nazývá se i luňáčí noha. Obsahuje glykosid galuterin v oddenku a málo známého glykosidu s kyanovodíkem v nati, dále stopy vanilinu a salicylaldehydu. Užití je jen v lidovém lékařství, a to podobné, jako u tužebníku jilmového. V zahradách i parcích se pěstuje Filipendula lobata s bohatou metlinou růžových kvítků.

Popis: Trvalá bylina, často vysoká 1-2 m. Nať holá, silná, přímá, v horní třetině rozvětvená. Listy jsou velké, nepárovitě peřovitě složené, jařma se střídají s přílístky, lístky podlouhle vejčité až kopinaté, dvakrát pilovité, poslední list bývá hluboce rozeklaný se 3-5 laloky. Většina listů má plstnatý rub, líc je načervenalý. Květy jsou drobné, nažloutle bílé, uspořádané do bohatých vrcholíkovitých soukvětí, voní jako hořké mandle. Mají pět malých trojhranně vejčitých kališních lístků, pět volných korunních plátků, četné tyčinky, pět až osm pestíků. Kvete v červnu-srpnu. Plody jsou hnědé zkroucené jedno i vícesemenné měchýřky.

Místo výskytu: Druh osídluje vlhké, mokré, až močálovité půdy. Prozrazuje přítomnost spodní proudící vody. Proto roste na naplaveninách, u pramenišť, v lužních zárostech, na mokrých pasekách apod. U nás se vyskytuje ve dvou poddruzích. Má v oblibě těžké humózní půdy, bohaté na živiny. Je to velmi proměnlivý druh.

Pěstování:
Obecně: Tužebník se většinou nepěstuje, spotřeba se kryje sběrem divoce rostoucích rostlin.

Poloha, podnebí, půda: Tento nížinný až horský typ roste na slunci až v polostínu ve vlhké, propustné, živné, humózní, neutrální, písčito-hlinité, rašelinné i bahnité půdě.

Výsev semen: Dobře zkypřená půda, zásobená pouze chlévskouu mrvou v množství 300-500 kg/ar se povrchově dobře upraví a osivo se vysévá na podzim (v říjnu), nebo časně zjara (březen) do řádků vydálených 40-50 cm do hloubky 1-1,5 cm. Na jaře je třeba udržovat pozemek bez plevelů stále vlhký, a to i přes léto (je nutný dostatek spodní vláhy). Pokud rostlina postrádá vodu, zakrní v růstu a málo kvete.

Doba sběru + sbíraná část: Z tužebníku jilmového se nejčastěji v období květu (asi červenec-srpen) odřezávají celá soukvětí. Květy se z nich odtrhávají ručně nebo hřebeny, případně se přímo sdrhují do košů. Silnější stonky sběr znehodnocují. V období květu se sbírají mladší listnaté výhonky, v květnu nebo říjnu se vykopávají kořeny. U pěstovaného tužebníku se sběry provádějí druhým rokem po výsevu. Květenství se sbírají za suchého počasí (před podlednem po oschnutí rosy) a to ve stadiu, kdy je rozkvetlá asi polovina květů. Nať se sbírá na počátku kvetení (červen-červenec) v takové délce, aby tloušťka stonku nepřesáhla 5 mm. Suší se ve vrstvě kolem 10 cm na stinném místě v průvanu za obracení.

Zpracování + uchovávání: Květ se suší v tenkých vrstvách (do 5 cm, při silnější vrstvě droga rezaví a není kvalitní) výhradně na stinném vzdušném místě, ale i umělým teplem do 35°C. Suší se opatrně tak, aby si květy zachovaly svou chrakteristickou aromatickou vůni a přirozenou žlutozelenou barvu. Poměr seschnutí je asi 5-6:1. Droga se skladuje v dobře uzavřených obalech, chráněná před vlhkem. Listnaté výhonky a kořeny se suší obvyklým způsobem (poměr seschnutí natě je asi 4-5:1 a kořene asi 3:1). Použije-li se zdroj umělého tepla, pak nesmí teplota přestoupit 40°C. Uskladňuje se na suchém místě v papírových pytlích. Kořeny se suší podélně rozkrájené obvykle při umělé teplotě do 40°C.

Vlastnosti drogy: Naťová i květní droga mají svíravě hořkou chuť a jsou cítit metylesterem kyseliny salicylové. Vůně květů je velmi příjemná a připomíná vůni pomerančů. Chuť mají květy trpce hořkou.